Článek
Spasitel v bílé mikině, který touží dnem i nocí uklízet ulice Prahy 1. Chce vyřešit neutěšenou situaci s parkovacími místy, má recept na úmorná horka v metropoli a jako bonus si sem tam posvítí na nelogicky umístěné sloupky na chodnících.
Tak se v kampani prezentuje Filip Dvořák, člen ODS a kandidát na starostu této jádrové části hlavního města.
Jakkoli sugestivně se snaží prodat, že mu na městské infrastruktuře a obyvatelích Prahy 1 osobně záleží, ve skutečnosti spíš Dvořákovi záleží a bude záležet především na vlastním majetku. Soudě podle letmého pohledu do historie.
Praze 1 už jednou šéfoval, a to mezi roky 2009-2010, tedy na sklonku primátorské éry Pavla Béma. Pro ilustraci, naposledy těsně před koncem funkčního období prodloužil nájemní smlouvu tehdejší manželce, galeristce, na lukrativní výstavní prostory v Dlouhé ulici. Jistě náhoda, podobná té, jako když svoji jachtu v chorvatském přístavu zaparkujete, ejhle, těsně vedle „Zilvara“ Romana Janouška.
Jak zjistily Seznam Zprávy, Filip Dvořák zdědil po otci majetek v hodnotě necelé čtvrt miliardy korun. Kromě investičních diamantů, zlatých šperků, 17,5 milionu v hotovosti, dluhopisů a jiných cenných papírů vlastní díky tomu také několik bytů v hlavním městě, zmíněnou jachtu, mlýn či luxusní apartmány v Krkonoších.
To by nebylo nic proti ničemu, kdyby mazaný Filip, jak se mu v pražských lobbistických kruzích přezdívá, uměl věrohodně vysvětlit, jak jeho otec majetek nabyl. A kdyby tudíž nezavdával příčinu k podezření, že se k němu dostal pochybným způsobem.
Majetek v rodině Bémova pobočníka řešili novináři už před šestnácti lety - o to hůř jeho nynější angažmá v ODS vyznívá. Ambiciózní kandidát (tehdy starosta) měl v roce 2010 vysvětlovat, kde jeho otec (v roce 2018 zesnulý Karel Dvořák) získal peníze na byty v Praze a ve Špindlerově Mlýně, s jejichž koupí mu měl byznysově nadaný syn pomáhat.
Otec se přitom celý život živil jako gynekolog – a při vší úctě k tomuto záslužnému povolání, majetek v hodnotě 232 milionů (který jeho syn Filip zdědil) porodnická činnost, provozovaná z většiny za minulého režimu, běžně nevynese. Třešničkou na dortu budiž, že onen horský byt stavěla firma, která na Praze 1 za „mazané éry“ často vyhrávala výběrová řízení.
Omyl a jedeme dál
S novináři Filip Dvořák taktiku rodinných transakcí nesdílí - vytrvale argumentuje, že jde a vždy šlo o soukromou věc a soukromé rozhodování.
Proč se tedy se vším, co má - doslova - na kontě, znovu vrhá do politiky, která roucho soukromí z člověka z podstaty strhává? Vždyť voliči mají plné právo vědět, zda se do správy miliardového městského rozpočtu pouští s čistým štítem, nebo si jde na radnici hlídat svoje vlastní zájmy.
Nový první místopředseda ODS Tomáš Portlík z billboardů rozesetých po celém městě slibuje „dát Praze tempo“. Jak pak ale chápat nominaci Filipa Dvořáka, který tempo sráží hluboko do bémovských nultých let a ztělesňuje to nejhorší, co pražská ODS kdy nabízela?
Člověka s tak problematickou minulostí nelze za funkčních kontrolních mechanismů ve straně do předvolebního klání vůbec vpustit. K „omylu“ došlo, předseda strany Martin Kupka by ale teď místo „požadování vysvětlení“ (které chtěl po Dvořákovi ve své době už i Petr Nečas) měl zakročit a pohádkáře sesadit.
Jinak se nelze ubránit dojmu, že reálnou moc v ODS dodnes drží (a voličům se nabízejí) polozapomenutí šíbři.
