Mladá Ukrajinka v SPD: Je mi nepříjemné, kam dospělo rozdělování společnosti

Ukrajinka ve straně, která se proti ukrajinské menšině vymezuje. Třiadvacetiletá Olga Tietz je důkazem, že i taková situace může nastat, byť se zdá na první pohled paradoxní.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy mladá žena původem z Kyjeva, která je místopředsedkyní pražské buňky SPD a bývalou asistentkou europoslance Ivana Davida, popisuje mimo jiné to, jak vnímá jasné vymezování se předsedy SPD Tomia Okamury proti ukrajinským uprchlíkům a proč podporuje kroky Donalda Trumpa, přestože mají dopady na Evropu.

Co vás přivedlo do Česka?

Narodila jsem se v Kyjevě a když mi bylo asi 9 let, tak se chtěl tatínek stěhovat někam do zahraničí. Měl nízký plat a nelíbilo se mu směřování Ukrajiny po oranžové revoluci, byla to taková nestabilita. Nejdřív jsme měli jet to Německa, ale potom se mu zalíbilo Česko a česká historie a přistěhovali jsme se do Žatce. Na střední jsem se sama přestěhovala do Prahy, kde jsem chodila na uměleckou školu.

Jak jste se dostala k politice?

Na střední jsem si řekla, že bych mohla studovat mezinárodní vztahy, protože mě tyhle věci zajímaly. Vyrůstala jsem ve velmi konzervativním prostředí, což mě taky velmi formovalo. Řekla jsem si, že bych šla ráda do nějaké politické strany abych věděla, jak politika funguje. Neměla jsem ze začátku žádné politické ambice a dlouhou dobu jsem nechtěla nijak veřejně vystupovat.

V roce 2019 vznikla Trikolora a mně se líbil jejich konzervativní program. Ve volbách ale neměla moc procent a já chtěla vidět fungování větší strany, tak jsem zvolila SPD, kam jsem nastoupila hned v 18 letech. Nad jinými stranami jsem nepřemýšlela.

Jak vás jako mladou Ukrajinku ve straně přijali? SPD totiž obecně platí za stranu, která se ostře vymezuje proti menšinám.

To, že jsem Ukrajinka nikdo neřešil. Od začátku tam byly velmi přátelské vztahy a ti lidé byli nápomocní.

Zmiňovala jste, že jste dlouho nechtěla vystupovat ve veřejném prostoru, teď jste ale minimálně na sociálních sítích velmi aktivní. Co se změnilo?

V prosinci minulého roku měl jít předseda naší mládežnické organizace do debaty na Nově, ale nakonec nemohl, tak oslovili mě. Byla jsem z toho strašně nervózní, ale nakonec jsem šla a od té doby mi vlastně nevadí více vystupovat.

Kvůli vašemu rodinnému zázemí a tomu, jak působíte v osobní konverzaci, by mě nenapadlo, že jste členkou zrovna SPD. Co ještě bych od vás na první pohled nečekala?

Lidé jsou vždycky překvapení, že jsem od 14 let veganka. Ptají se mě, jak můžu být tak konzervativní a zároveň veganka, protože to mají spojené s tím, že bych byla nějaká aktivistka, co tíhne k levicových ideologiím. Tak to ale není a je chyba, že to tak společnost vnímá.

Co se týká postojů SPD, tak jak vnímáte názory strany ohledně menšin? Narážím teď na dlouhodobý protiimigrační program a nyní i rétoriku mířenou proti ukrajinské menšině v Česku.

Co se týká migrace, tak ty postoje naprosto sdílím. Co se týká Ukrajinců, tak tady je naprosto morální a v pořádku, že jim pomáháme. Jen mi přijde, že na tu velikou skupinu uprchlíků nebyla česká společnost připravená, nebyla místa ve školách a podobně.

Já nesoudím lidi podle toho, odkud pochází, ale podle toho, jak se chovají. Když něco udělá Ukrajinec, tak je mi to líto, protože to hází špatné světlo na lidi, co tu chtějí klidně žít a přestěhovali se sem nejvíce z osobních či ekonomických důvodů.

Změnilo se nějak vaše působení v SPD, když začala válka na Ukrajině? Že byste například kvůli rétorice spolustraníků přehodnocovala svoje členství.

Když začala válka, byla jsem z toho v šoku a měsíc byla doma a brečela. Cítila jsem se jako vlastizrádkyně, protože jsem byla v bezpečí, zatímco ostatní umírali. Svoje členství jsem nijak nepřehodnocovala.

Váš předseda Tomio Okamura nicméně hodně vystupuje právě proti ukrajinské menšině a tvrdí, že současná vláda pomáhá Ukrajincům a ne Čechům. Ukázalo se ale, že Ukrajinci přispívají do státního rozpočtu více, než z něj berou. Tuto informaci jste navíc sama sdílela. Jak nahlížíte na tuto rétoriku členů SPD?

Stát by se měl starat o své lidi a já jsem také občan České republiky. Naštvání lidí chápu, ale nesdílím ho. Pocity každého člověka jsou legitimní a omezovat někoho a říkat „my jsme na správné straně“ je spíše rozdělování společnosti, což dělá tato vláda.

Když vidíte na jedné straně ukrajinskou menšinu, která utekla před válkou, a na druhé straně politiky z vaší strany, kteří na ni útočí, co to ve vás vyvolává? Není vám to nepříjemné?

Je mi nepříjemné, kam konflikt a rozdělování společnosti dospěly. Je to rozjetý vlak a já se snažím alespoň přispět k tomu, aby se lidi neposuzovali podle původu, ale podle chování.

Když jste mluvila o rozdělování společnosti, odpovědnost jste přičetla vládě. Nemá na tom rozdělování svojí rétorikou ale podíl i Tomio Okamura či další nevládní strany?

To je politika. Vždycky tu bude soupeření politických stran a názorů.

Tomu rozumím, vy ale mluvíte o tom, že chcete společnost spojovat, jste ale ve straně, jejíž členové se proti Ukrajincům vymezují.

Myslím spojování na názorových, ne na národnostních momentech. Ve straně navíc nejsem jediná Ukrajinka.

Jak na vaše politické angažmá nahlíží vaše blízké okolí a lidé z ukrajinské komunity?

Já jsem se hned integrovala do českého prostředí, takže v žádné ukrajinské komunitě ani nejsem.

Jak byste se chtěla v politice dále angažovat?

Pro mě je atraktivní Evropský parlament, pokud by mi ale dali voliči v budoucnu důvěru ve volbách do Sněmovny, tak bych to přijala s velikou pokorou.

Je znát, že vás zajímá spíše ten globální rozměr politiky. Tak jak nahlížíte na ta nejvíce diskutovaná témata současnosti – tedy administrativu Donalda Trumpa, válku na Ukrajině či politiku Evropské unie?

Co se týká války na Ukrajině, tak od začátku jsem byla pro diplomatické jednání. Putina nepodporuji. Jednání dlouho nechtělo Rusko ani Ukrajina a Spojené státy netlačily na to, aby se to pohnulo a aby dotlačily Rusko a Ukrajinu k jednomu stolu.

Já jsem vždy byla prozápadního směřování. Ne ale ke Spojeným státům pod vládou demokratů, ale k té staré dobré republikánské Americe, kterou se Donald Trump snaží budovat. Hodně lidí ho kritizuje, protože tvrdil, že válka skončí do 24 hodin, až nastoupí do úřadu, a už je to půl roku a nic se nezměnilo. Diplomacie je ale křehká věc.

Pokud se bavíme o diplomacii, tak mnozí upozorňují, že Putin možná o žádná jednání nestojí. Nedostavil se například na nedávnou schůzku s Volodymyrem Zelenským v Istanbulu a vyslal za sebe jen delegaci. Zaznívají názory, že ruský prezident pouze hraje o čas. Jak toto vnímáte?

To je také možnost, já s ním na kávu nechodím. Já tomu dávám ještě čas, ale každý den, kdy se to prodlužuje, je to strašné. Já věřím racionálnosti politických představitelů, ať už s nimi souhlasím, nebo ne, a že nikdo není sebevrah a nechce tu třetí světovou válku.

Říkáte, že podporujete Donalda Trumpa. Podporujete ale také jeho kroky vůči Evropě jako například uvalení cel?

Já je chápu.

Nám Evropanům to ale může zkomplikovat život.

Po zvolení Trumpa jsem v Evropském parlamentu slyšela řeči, které byly jasně antiamerické, protože on odstoupil od klimatické dohody, omezuje práva sexuálních menšin a tak dále. Spoustě evropských politiků to přijde za hranou a byly tam semináře, jak Amerika spěje do fašismu, s čímž absolutně nesouhlasím. Nepřívětivé kroky dělá i Evropské unie a já chápu amerického prezidenta, že se stará o svůj stát.

Takže Evropskou unii vnímáte spíše kriticky?

Jsem ráda za volný pohyb, volný obchod a tak dále. Vadí mi ale implementace evropské legislativy do českého práva nebo tlak na ekologii. Je v tom hodně ideologie a mám pocit, že tím Evropská unie jen odvádí pozornost od reálných problémů.