Hlavní obsah

„Příliš krásná“ pirátka: Sexistické urážky odrazují ženy od vstupu do politiky

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Na každý nový článek vám budeme posílat upozornění do emailu.

Foto: Sociální sítě Zuzany Klusové

Pirátská kandidátka na europoslankyni Zuzana Klusová to na sociálních sítích schytala za to, že je pro některé příliš hezká.

Reklama

Narážkám na svůj vzhled čelí pirátská politička z Karviné Zuzana Klusová už od svého vstupu do politiky. Tvrdí, že se naučila jejich autory s humorem „stírat“. Komentáře ke své kandidatuře do eurovoleb ale rodině raději nečte.

Článek

Piráti o víkendu představili čelo kandidátky do voleb do Evropského parlamentu, které se uskuteční v příštím roce. Trojka kandidátky, karvinská zastupitelka Zuzana Klusová, však musela místo otázkám na program a priority čelit mnohdy vulgárním urážkám, jejichž (z drtivé většiny anonymním) pisatelům vadilo, že je osmatřicetiletá politička příliš pohledná.

„Myslím, že je všem jasné, proč se tato paní dostala na kandidátce Pirátů tak vysoko.“ „A kdo z Pirátů ji už ohnul přes stůl? Že by váš ředitel kabinetu?“ I takové vzkazy se pod oznámením její kandidatury objevily.

Klusová v rozhovoru pro Seznam Zprávy přiznává, že na narážky na vzhled je z regionálních diskuzí zvyklá už od počátku své politické kariéry. „Kdyby si to bral člověk osobně, nemůže politiku dělat, ale na druhou stranu se to dobře nečte,“ přiznává a říká, že se podobné komentáře snaží nepřecházet mlčením. „Osvědčilo se mi proti nim ohradit, aby tam zaznělo, že to není v pořádku.“

Lidé na internetu političkám nadávají za ledacos. Často útočí na vzhled, který podle nich neodpovídá měřítkům krásy. Byla jste připravena na to, že dostanete takovou bídu za to, že jste naopak atraktivní „až moc“?

Vzhledem k tomu, že mám 10 let zkušenosti z Karviné, kde se můj vzhled hodnotí téměř pod každým postem, který napíšu, jsem připravená docela byla. Ale přiznám se, že jsem si trochu myslela, že u publika na twitteru nebo v rámci celé republiky ta koncentrace nebude až taková. Trochu jsem podezírala Karviňany, že jsou vůči mně kritičtější, než by byli třeba jinde, ale je vidět, že je to asi celorepublikový fenomén.

Takže připravená jste byla…

Ano, kdyby si to člověk bral osobně, tak politiku nemůže dělat. Že by se mě to nějak dotklo nebo mě to odradilo od další politiky, to určitě ne, protože za těch deset let jsem už vyslechla tolik nadávek různého druhu. Ale na druhou stranu se to samozřejmě dobře nečte a člověka nepotěší.

Současná příprava na eurovolby pro mě byla mimořádně náročná. V práci jsem do šesti hodin odpoledne, pak jsem musela opakovat angličtinu, učit se program, psát si řeči, sama si dělám i sociální sítě. To pro mě bylo náročné, a když jsem to pak fakt chtěla oslavit a přečetla si takovou zpětnou vazbu, kdy každý řeší, s kým jsem se vyspala, tak přiznám, že i po těch letech mě to mrzelo. To ne, že ne.

Říkáte, že se s podobnými řečmi vyrovnáváte už deset let, co jste v regionální politice. Děláte to stejně jako nyní, kdy jste se snažila vše brát s humorem?

Už mám na karvinských tématech natrénované odpovědi a ohradit se proti tomu se mi osvědčilo. Já nejsem zastánkyní toho, že se takové řeči mají ignorovat a že si jich nemáte všímat. Potom to pro některé může vyznít, že měli pravdu. Takže já se i na ty nejvulgárnější komentáře snažím odpovídat, aby tam zaznělo, že to není v pořádku, že to není pravda a  že mě to uráží. Tohle totiž vede k tomu, že ženy nechtějí vstupovat do politiky.

Byl to i váš případ, že jste třeba zvažovala, jestli s politikou takzvaně neseknout?

Mně trvalo spoustu let, než jsem se dostala do fáze, že mě to netrápí a že kvůli tomu tady nebrečím. V Karviné to také tak bylo, že jsem řešila politické téma, třeba kolik stál bazén, ale facebook byl plný řečí, ať si co kam strčím a jestli spím s Bartošem (předseda Pirátů, pozn. red.), ať si táhnu do Prahy. To se deset let odehrává nonstop.

Kdo je Zuzana Klusová?

Členkou České pirátské strany je od roku 2013, vstoupila tam po mateřské dovolené. Původní profesí je mediální konzultantka, nyní pracuje v nízkoprahovém centru s romskými dětmi z vyloučených lokalit.

Politickou kariéru začínala ve spolku na ochranu životního prostředí S.O.S. Karviná. Spolek před dvěma lety odkoupil historickou budovu nádraží Karviná Fryštát, kterou zachránil před demolicí. Spolek, ve kterém stále působí, se zabývá ochranou životního prostředí, přírody, krajiny či veřejného zdraví, místních památek a kulturních hodnot, a to primárně před následky těžby uhlí.

Pracovala jako poslanecká asistentka bývalých poslanců Lukáše Černohorského a Ondřeje Polanského. Od roku 2018 je zastupitelkou Karviné, v roce 2020 vedla pirátskou kandidátku v krajských volbách v Moravskoslezském kraji.

Žije v Karviné s partnerem a synem.

Jako muž byste tomuto asi nečelila. Máte pocit, že si svoji politickou existenci musíte vybojovat tvrději?

Dlouhodobě říkám, že se necítím znevýhodňovaná. Naopak, kolegové mi od počátku dávali velikou podporu, třeba Lukáš Černohorský (bývalý pirátský poslanec, pozn. red.), který mě kdysi vzal za asistentku ve chvíli, kdy jsem měla dvouapůlleté dítě. Věděl, že s ním nebudu moct tolik jezdit do Prahy, ale chtěl mi dát tu příležitost, abych se posunula. Kolegové mě takto víceméně vypiplali a celou dobu mi dodávali kuráž. A to se týká i teď eurovoleb.

Ivanu Bartošovi, když mi to navrhl, jsem řekla, že ne, že si nedokážu představit, jak bych to dělala, protože jsem do šesti v práci, nemám peníze na kurzy a odbornou přípravu. Celou dobu mě on i všichni tady v kraji podporovali, že to zvládnu, a nakonec mě přesvědčili, ať do toho jdu. To, že mám tady svoji bublinu a její podporu, je jeden z důvodů, že jsem se rozhodla to zkusit.

V komentářích mezi sexistickými urážkami jste se vymezila i proti kvótám…

Já jsem celou dobu odpůrkyně kvót, čímž se odlišuju od spousty pirátek. Vezměte si, že bych byla trojka kandidátky a byly by kvóty - pořád už bych musela vysvětlovat, jestli to bylo proto, že máme kvóty: „Mají málo holek, je hezká, tak ji tam dali.“ Já to tak nikdy nechtěla.

Necítím se hendikepovaná, chci si všechno vydobýt svojí prací a tím, že mě zvolí lidé na základě toho, že si myslí, že je to dobrá volba. V tom máme s některými piráty rozpor. Já ale vždy budu odpůrcem kvót.

Političky na celostátní úrovni dost často popisují, že jim chodí i sexualizované výhrůžky, v nichž jim lidé vyhrožují znásilněním, chodí jim i fotky mužských přirození. Přišly se vstupem do politiky i tyto zkušenosti?

Ježíš, tak to se přiznám, že mi nikdo ještě neposlal, v tomhle se asi neodvážili (rozesměje se). A doufám, že se to ani nestane. Já mám nějaké obdivovatele, kteří mi píšou, ale nijak urážlivě. Snažím se jim odpovídat. Píšou mi, jak se mám, jak jsem se vyspala.

Ale dříve mi chodily po ránu zprávy jako: chcípni, feťácká ku*do, vykojená pí*o a podobně. Bylo to v té době, kdy Olga Richterová čelila útokům odpůrců kvůli migrantům. V té době to dost chodilo i mně. Ale v poslední době mi až takové věci nechodí. Na sociálních sítích se sexistické výroky objeví, ale v Karviné už to místní publikum tolik nedělá, protože mě znají a vědí, že je setřu. Teď ale mám nové pole působnosti, ještě si to asi budu muset vybojovat (znovu se rozesměje).

Pod jedním z příspěvků, jehož autor se ptal „kdo z pirátů vás ohnul přes stůl“, jste se ohradila, že jste s partnerem už 19 let. Je s vámi tedy celou vaši politickou kariéru, jak všechny tyto útoky a narážky nese on?

Nese to špatně. Nemá sociální sítě a často mi říká, že to ani nechce vědět, ať mu to neposílám, neříkám. Každopádně i okolí si z něho dělá srandu a říká mu, ať si mě doma uklidní, proč jsem v té straně, proč pořád něco píšu na internet. Čelil tomu dlouho, byla to náročná debata, léta jsme se o tom hádali. Což bylo i překážkou toho, že jsem do té politiky výš nechtěla jít, protože jsem se bála, co to přinese a jestli to ustojíme. Tuto kandidaturu jsem doma řešila dobrého půl roku. Byla to jedna z překážek, kdy jsem si říkala, jestli to chci absolvovat.

Pro rodinu je to těžké, maminka mi pravidelně pláče do telefonu po přečtení facebooku. Moji rodiče to velmi špatně nesou, protože vědí, co jsem tomu musela obětovat, že všechno dělám už spoustu let po práci a ještě musím snášet tyto urážky. Přítele alespoň chráním tak, že o něm nikde nemluvím, nefotím se s ním. A jak to tak vidím, budu v tom pokračovat.

Přítel by zůstal doma s dítětem

A je připraven na to, že práce europoslankyně se ve velkém odehrává v Bruselu?

Dlouho jsme to probírali a já jsem momentálně připravena se s rodinou nestěhovat. Nevím, jestli je to reálné, ale zatím to vidíme tak, že pokud chci zůstat v kontaktu s regionem, nemůžu se naplno odstěhovat, ale musela bych pendlovat.

Přítel je ochoten se vzdát svých aktivit a být doma s dítětem. Je to pro něj těžké, není úplně ten typ, kterému by to vyhovovalo. Navíc jsme v Karviné, kde jsou machistické představy o tom, jak by to „mělo fungovat“, rozšířenější než jinde, takže by byl určitě terčem posměchu. Ale už je mu 45 let, je o devět let starší než já, takže bych řekla, že po těch skoro 20 letech se mnou si už zvykl a přijal to, že to takto chci a podpoří mě. Ale určitě by to bylo těžké pro něho i pro mě.

Není vaše představa možná příliš idealistická?

Moje představa je, že se nechci odstěhovat z regionu. Vidím to i na poslancích, že v momentě, kdy odejdou do Prahy, tak přestanou být s lidmi tady v kontaktu, přestanou to vnímat a odtrhnou se. Takže když já kandiduji s tématem pomoci našemu regionu, tak mi nedává zatím smysl se naplno odstěhovat do Bruselu. Možná si to nedokážu představit, ale zatím jsem přesvědčená, že to zvládneme.

Máte kromě podpory regionu, který má mnoho problémů, i další téma? Teď jste si třeba na vlastní kůži vyzkoušela téma rovnoprávnosti žen a mužů a určitou formu sexualizace…

Co je mi hodně blízké, tak je to téma sexuálního násilí. Tím, že pracuji s dětmi v nízkoprahovém zařízení ve vyloučené lokalitě, vidím, že míra, s jakou se tady toto násilí odehrává, je úplně šílená. Říkám tomu kultura násilí. Odehrávají se tu naprosto šílené věci, kdy muž zkope těhotnou 17letou přítelkyni a rodina na to řekne, že neměla chodit ven. Podobné historky tady nejsou nic výjimečného.

Chtěla bych se zaměřit na to, aby se tento problém řešil nejen v intelektuálních sférách, ale aby se hledaly cesty k tomu, jak to řešit v sociálně vyloučených lokalitách nebo nižší sociální třídě, kde je výskyt daleko vyšší a je to tam bráno jako běžná součást života. Ty děti a rodiny tím hrozně trpí.

Reklama

Doporučované