Článek
Na nové armádní koncepci se pracovalo dlouho. Měla být hotová už v květnu, ale tehdy ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD) dostal kartáč od premiéra Andreje Babiše (ANO), že se počítá s příliš nízkým počtem nových vojáků.
Význačný představitel stoicismu v české politice Zůna nelenil a místo realistického náborového scénáře předložil premiérovi plán počítající s každoročním najímáním 3000 vojáků z povolání a tisícovky vojáků v aktivních zálohách. Tradiční Babišovo zaměření na jeden detail z celkového problému tak bylo uspokojeno a koncepce je konečně schválena.
Zůstává už jen jeden drobný problém: I kdyby se nábor dařil dle Babišových představ, co s vojáky v armádě se zásadními mezerami v klíčových schopnostech a s masivním vnitřním dluhem, které ale tato vláda nechce přidávat peníze?
Máme tak skvělou koncepci do mírových časů, pokud bychom vojenský konflikt v našem regionu nepředpokládali vůbec, nebo ne dříve než po roce 2040. Jestliže ale náčelník generálního štábu Miroslav Hlaváč říká, že „riziko konfliktu vysoké intenzity roste a varovací doba se zkracuje“, pak politická část koncepce – tedy především financování – nedává absolutně žádný smysl.
Teď nic a v roce 2030 také nic
Možná nejzásadnější věta celého dokumentu zní: „Další zhoršování bezpečnostního prostředí může vyžadovat nasazení AČR před dosažením potřebné úrovně připravenosti.“ Přeložme si to: Pokud naši přátelé nepočkají na splnění našich úkolů ještě 15 let a naši nepřátelé nás během této doby jakkoliv ohrozí, je třeba jim po naší porážce vyčinit, že se neřídili naší skvělou koncepcí.
Že není tak zle? Jestli je na téměř sedmdesátistránkovém dokumentu něco dobrého, tak to je celkem brutálně upřímný popis současnosti. Stačí nejspíše jen jeden citát pro ty, kteří tvrdí, že se zbytečně zbrojí v protiruském běsnění a že stačí pouze dodržovat stávající závazky: „ČR neplní 70 % cílů výstavby schopností NATO, přičemž u zdrojově nejnáročnějších zaostává o 5 až 10 let. Tento deficit omezuje schopnost AČR plnit úkoly kolektivní obrany.“
Nedostatky armády však můžeme přeskočit, ty se probírají od doby, kdy nás ruský prezident Vladimir Putin 24. února 2022 uvedl do nové reality. Stejně tak přeskočme i mnohé přednosti české armády, na něž se v těchto diskuzích o zoufalé vybavenosti často zapomíná, ať už je to její profesionální jádro, nebo operační připravenost speciálních jednotek.
Pojďme k tomu, jak problémy české obrany koncepce řeší. Proto koneckonců byla vyrobena.
A tady nastává jakýsi mentální zvrat, kdy po seskládání nevyvratitelných argumentů, jak špatně na tom jsme, přichází pozoruhodný časový plán do roku 2030. V teritoriálních silách nyní máme dle koncepce výrazné nedostatky, v roce 2030 budeme mít stále výrazné nedostatky. V protivzdušné obraně máme výrazné nedostatky, budeme je mít i v roce 2030. Takto to je i u logistiky, kybernetické ochrany, dokonce u samotného velení a řízení!
A pak mávnutím kouzelného proutku se prý vše do roku 2040 změní. Jak je to možné? Ano, v roce 2029 skončí Babišův kabinet a další vlády ať sprintem dodělají to, na co Babiš nedal peníze.
I Fico dává víc
Bezpečnostní experti se jistě mohou nad koncepcí odborně přít: Zda má vůbec smysl budovat nějakou specifickou protivzdušnou obranu, jestli bylo vhodné vsadit na F-35 či jak má vypadat kapitola o Star Wars, tedy nové vesmírné doméně.
Vše to ale budou jen teoretické řeči, protože Babiš se Zůnou nepočítají s potřebnými výdaji na obranu. Do konce funkčního období této vlády mají zůstat na dvou procentech HDP. Co ještě včera bylo bráno jako úspěch, však již nyní nedostačuje. I sousední proruská mírová holubice Robert Fico nakázal na obranný rozpočet na příští rok vyčlenit alespoň 2,2 procenta HDP, Polsko vystoupá na 4,5 procenta HDP.
Nejde přitom o nějaká imaginární procenta, jde o konkrétní devastaci našich obranných závazků. Dovybavíme těžkou brigádu, ale už ne střední, jak jsme se v NATO zavázali. Ač všichni nyní po zkušenosti z Ukrajiny nakupují jakoukoliv protidronovou obranu, my se na to vykašleme.
A jak dlouho tedy bude nakonec česká armáda schopna bojovat, kdyby došlo na nejhorší? „Nízká úroveň zásob bude limitovat udržitelnost sil v operacích na nižší jednotky týdnů, u některých komodit pouze na jednotky dnů.“ Tohle raději ani do hovorové češtiny nepřekládejme, ať si nevysloužíme paragraf za šíření poplašné zprávy…
Nejhorší na celém tomto finančním podfuku je, že Babiš nejenže nechce plnit minimální obranné závazky České republiky, ale znemožňuje je plnit i svým nástupcům. Pro ně totiž schválil jak tuto koncepci, podle které má další vláda začít masivně utrácet za obranu, tak i takzvaný fiskálně-strukturální plán, podle něhož musí v roce 2030 doklesat k deficitu 1,2 % HDP. To je ukázková kvadratura kruhu; ať další kabinet udělá cokoliv, bude to špatně.
O koncepci se jistě ještě strhne vládně-opoziční bitva. Nicméně v celé té vřavě nezapomínejme na tu nejdůležitější otázku: Je Česko vůbec ještě státem, pokud svou státnost tak ostentativně odmítá bránit?
