Článek
Nelze říci, že by samotná Přísaha kdy zaznamenala jakýkoliv markantní úspěch, nyní však tento neprůhledný a ideologicky těžko uchopitelný subjekt přímo skomírá. V posledních volbách utržil skromných 1,07 % a v souladu s očekáváním ani na jediné poslanecké křeslo nedosáhl.
S neúspěchem a možným postupným zánikem svého projektu se ale předseda hnutí a senátor Róbert Šlachta nehodlá smířit a s vervou se pouští do přípravy nadcházejícího podzimního klání. Do horní komory hodlá, zřejmě v duchu hesla „kvalita nad kvantitu“, v dresu Přísahy vyslat kandidáty ve třech okrscích (Znojmo, Kladno, Vyškov) z celkových dvaceti sedmi možných.
Z připravovaných kandidátních listin do zastupitelstev obcí, na nichž bude tento subjekt participovat a kterých má být dle Šlachtových slov zhruba 80, budí nejvíce rozpaků rozhodně ta v hlavním městě. Pro Prahu totiž Přísaha spojuje síly s SPD.
Nevstupuj dvakrát do téže řeky, praví staré české pořekadlo, které ovšem Róbert Šlachta očividně v životě neslyšel. Nebo se jím navzdory jeho univerzální platnosti - minimálně v politickém boji - odmítá řídit. A tak si opět vybral cestu spolupráce s jiným subjektem. Poměrně logicky vyhodnotil, že to je jediná šance, jak se alespoň hypoteticky přiblížit lepšímu výsledku.
Žádná ze stran nynější sněmovní opozice samozřejmě nepřipadá v úvahu. Hnutí ANO nemá s nynějšími preferencemi potřebu spojovat se s kýmkoliv, natož s trpasličí Přísahou. S Motoristy je Šlachta, jak známo, na nože. Zbývalo tedy za nohavici zatahat SPD.
Okamurovo hnutí podporou v Praze taky zrovna neoplývá, každý hlas navíc se mu bude zajisté hodit. S hledáním shody v programech si ani jeden z pánů předsedů hlavu lámat nebude, na to jsou oba dostatečně kovaní populisté.
Ze strany Okamury jde tedy taktéž o maximálně pragmatické rozhodnutí. Podpisem memoranda si ale, možná nevědomě, zároveň podepsal i ortel. Nejpozději do půl roku může očekávat, že se na sociálních sítích a v rozhovorech (výlučně na platformě iportal24) stane terčem nadávek toho nejhrubšího zrna. Ty totiž Šlachta na rozdíl od uspokojivých volebních zisků generuje naprosto spolehlivě.
Jen namátkou. Poté, co ho veřejně a macinkovsky nevybíravým způsobem odepsali Motoristé, Šlachta svého někdejšího přítele, nynějšího ministra zahraničí, nazval „arogantním zmetkem“. Vyčetl mu, že se za ním jezdil akorát tak „ožrat“, dále, že s ním chtěl „vyjebat“ a že mu rozhodně „nebude lízat koule“, což poté dokonce neváhal zopakovat. Mluva hodná ústavního činitele, vskutku.
Další podobnou salvu spustil v souvislosti s útěkem obou „jeho“ europoslanců. Díky uhranutí části voličů Filipem Turkem pronikla na společné kandidátce s Motoristy v červnu 2024 do europarlamentu nepozorovaně i Přísaha, ztělesněná Nikolou Bartůšek.
Po Turkově zvolení poslancem „národního“ parlamentu mu bruselský mandát automaticky zanikl a volného místa se - shodou okolností, neb Šlachta se právoplatného náhradnictví vzdal - chopil další v pořadí, Antonín Staněk, kandidát Přísahy.
Došlo tedy k absurdní situaci, kdy voliče Filipa Turka v Evropském parlamentu na moment reprezentovali dva vyslanci, kteří se, přiznejme si, jen vyskytli ve správný čas na správném místě.
Tento historický triumf Přísahy ovšem nadobro ztroskotal ve chvíli, kdy se oba zmínění europoslanci vzdali členství v hnutí. Přes předsedovy zhrzené výzvy k rezignaci pokračují ve výkonu funkce dál bez stranické příslušnosti a svorně předstírají, že nikoho jménem Róbert Šlachta nikdy neviděli.
Nikola Bartůšek posléze vztyčený prostředníček ještě umocnila přestupem z frakce Patriotů do frakce ECR („obývané“ také ODS). „Sviní“ Šlachta nicméně jmenoval Staňka.
Nehledě na momentální sebevypjatější emoční rozpoložení a pocit bezpráví a potupy, není možné, aby se veřejný činitel vyjadřoval podobným způsobem. U Šlachty jde navíc o komunikační rutinu, nikoliv o jednorázové klopýtnutí.
Očividně nepochopil, že do éteru vysílané explicitní nadávky nejsou známkou drsnosti, mužnosti a udatnosti. Označovat svého jakkoliv zpupného exkolegu za svini, hovořit o lízání koulí, to je naopak známkou lidské malosti, ukřivděnosti a neschopnosti povznést se nad neshody, které k politice neoddělitelně patří. Dopouštět se stejně hloupého chování jakákoliv žena-politička, „obavy“ o její duševní zdraví a nálepkování hysterkou se jen sypou.
Šlachta se zkrátka do historie zapisuje - kromě zásluh za velení osobitého zásahu na Úřadu vlády v červnu 2013 - jako hulvát zemanovského ražení. S tak bohatým repertoárem všemožných invektiv, kterým šéf Přísahy disponuje, nezbývá než si počkat, jak vytříbených komplimentů se od něj po volbách (které pro tento pakt spíše nedopadnou nijak valně) dočká Tomio Okamura.
