Článek
Ještě před pár lety by téma vojenského výcviku mladých patřilo spíš do odborných debat bezpečnostních analytiků. Dnes se ale přesouvá do obýváků, školních tříd i rodičovských skupin na sociálních sítích. Rodiče se ptají, zda by jejich děti měly umět reagovat na krizové situace. Teenageři zase řeší, jestli jim krátký vojenský výcvik může něco dát, nebo naopak vzít.
Události posledních let, především válka na Ukrajině a rostoucí napětí v Evropě, totiž ovlivnily pohled české společnosti na obranu státu. „Ještě nedávno by mě ani nenapadlo, že se budu se synem bavit o armádě. Teď sleduje zprávy a sám se ptá, jestli existuje nějaký výcvik, kde by se naučil, co dělat v krizových situacích,“ říká pro Seznam Zprávy pětačtyřicetiletý Petr ze Středočeského kraje, sám nevoják.
„Rád bych uměl v případě krize pomoct“
Jeho osmnáctiletý syn Adam letos zvažuje přihlášku na letní měsíční dobrovolné vojenské cvičení pro středoškoláky. „Nechci jít bojovat, v žádném případě nechci válku. Rád bych ale uměl v případě krize pomoct sobě i ostatním,“ dodává Adam s tím, že jeho nápad zatím naráží na nesouhlas ze strany matky. „Se spolužáky se o tom však hodně bavíme, hodně z nás to na léto zvažuje,“ poznamenává.
Právě tento posun – od okrajového tématu k běžné společenské debatě – stojí za tím, že se vojenský výcvik mladých lidí dostal i do politické diskuze. Jedním z impulzů se stal předvolební návrh dnes vládních Motoristů, kteří prosazují několikaměsíční výcvik pro mladé.
Podle jejich představ by šlo o plošný, dobrovolný a motivační model, který by spojoval vojenský výcvik s přípravou na krizové situace, zásahy integrovaného záchranného systému nebo získání praktických dovedností využitelných v civilním životě. „Nechceme se vracet k mazákům a bažantům, odvést lidi na dva roky a oholit jim hlavu. Ale tři měsíce podle mě nikoho nepoškodí, spíše ho posílí,“ prohlásil předseda Motoristů a nyní ministr zahraničí Petr Macinka ještě během předvolební kampaně.
Řidičák jako benefit
Na vojenský výcvik by mohli zájemci navázat i hasičským výcvikem, navrhují Motoristé. Benefitem by mohlo být i získání řidičského oprávnění skupiny C. Náklady na výcviky by navíc mohly být zahrnuty do plnění závazků NATO.
„Jedná se o suverénně nejefektivnější způsob, jak vynaložit prostředky na obranu – investicí do vlastních lidí, ale i do českých firem, které zrealizují výstavbu rozsáhlých výcvikových středisek po celé republice za peníze, které musíme každý rok vykazovat do centrály NATO,“ popsali Motoristé ve svém předvolebním programu.
„Povinná vojna je nesmysl“
Slovo „výcvik“ v kombinaci s mládeží ale okamžitě vyvolalo obavy z návratu povinné vojenské služby. Ministerstvo obrany, pod taktovkou SPD, se proto snaží tyto spekulace tlumit. Náměstek ministra obrany Radovan Vích (SPD) pro Seznam Zprávy jasně deklaroval, že povinná vojna se v Česku nechystá. „Znovuzavedení základní vojenské služby je nesmysl. Není to prostě reálné,“ zdůraznil pro redakci. „Odmítáme jakékoli znovuzavedení povinné vojny. Žádné povinné odvody,“ doplnil.
Podle Vícha se česká debata musí vést úplně jiným směrem. „Zásadní věc je dobrovolnost, ale s proaktivní rolí státu,“ vysvětluje. Stát by podle něj měl mladým lidem aktivně nabídnout možnost krátkého výcviku a zároveň odstranit překážky, které dnes účast komplikují. „Pokud je někomu osmnáct a má zájem, mohl by jít na dva nebo tři měsíce na výcvik s tím, že stát za něj zaplatí zdravotní a sociální pojištění, mzdu, a to jak zaměstnanci, tak zaměstnavateli,“ popisuje.
Součástí motivace by musely být i konkrétní benefity. „Na základě dvou- nebo tříměsíčního výcviku by z toho měl účastník nějaký benefit – například řidičské oprávnění, profesní průkaz nebo střelecký průkaz,“ říká Vích. Právě možnost volby výhod považuje za klíčovou, aby byl výcvik pro mladé lidi skutečně atraktivní.
Chybí kasárna i instruktoři
Jenže tady naráží realita na tvrdé limity. „Na to dnes nejsou kapacity,“ přiznává otevřeně náměstek ministra obrany. „V polovině republiky nejsou vojáci vůbec. Když pominu krajská vojenská velitelství, kasárna dnes v řadě krajů nejsou. A když chcete lidi cvičit, musíte je někde ubytovat, mít techniku, instruktory. To všechno chybí,“ doplňuje Vích.
Z Víchových slov tak vyplývá, že by bylo nutné nejprve vybudovat výcviková centra v jednotlivých regionech, teprve pak uvažovat o širším zapojení mladých.
Středoškoláci starší 18 let se mohou zúčastnit měsíčního výcviku během letních prázdnin. Letos se chystá už třetí ročník.
Armáda sama přitom už dnes vidí, že o vojenský výcvik, tedy přesně ten, který zvažuje osmnáctiletý Adam, mezi mladými zájem existuje. Dokazuje to dobrovolné vojenské cvičení pro středoškoláky starší 18 let, které armáda pořádá. „O dobrovolné vojenské cvičení mezi středoškoláky je velký zájem a stále roste,“ potvrzuje pro Seznam Zprávy Zdeňka Sobarňa Košvancová, mluvčí Generálního štábu AČR.
Na všechny se letos nedostane
V roce 2024 bylo povoláno 127 studentů, úspěšně dokončilo cvičení 110 z nich. O rok později už armáda povolala 718 dobrovolných studentů a 630 cvičení dokončilo. Pro letošní rok je kapacita stanovena na konečných 800 míst, už nyní je ale přihlášek přes 1400, potvrdila Sobarňa Košvancová.
Podle armády má projekt jasný přínos. „Stává se významným a moderním nástrojem pro získávání mladých zájemců o službu v armádě, studiu na Univerzitě obrany nebo o zařazení do aktivní zálohy a rovněž pro posilování povědomí o armádě mezi studenty, pedagogy či rodiči,“ uvedla mluvčí s tím, že každý, kdo absolvuje toto cvičení, stává se vojákem v záloze a je připraven k obraně země.
K politickým návrhům, jako jsou plány Motoristů, se ale armáda vyjadřovat nechce. Zcela jasno o nich ještě nemá ani celá vládní koalice. Podle informací redakce by se tím kabinet měl zabývat před létem.
Vojna a její historie
- V Rakousku-Uhersku, jehož byly Čechy a Morava součástí, byla zavedena od roku 1858 a spočívala v osmileté aktivní službě. Po osmitýdenním výcviku byla většina vojáků poslána na dlouhodobou dovolenou.
- O deset let později (1868) byl v Rakousku-Uhersku přijat první branný zákon. Odvodní povinnosti podléhali od té chvíle všichni muži ve věku 20–22 let. Délka vojenské povinnosti se zároveň zvýšila na dvanáct let a skládala se ze tří let prezenční služby ve vojsku (čtyř let u námořnictva), sedmi let v záloze a dvou let v zeměbraně.
- V roce 1912 byla délka služby byla zkrácena na dva roky, u speciálních zbraní na tři a u námořnictva na čtyři roky. Zachovaly se sedmileté zálohy a dvouletá zeměbrana. Odvody probíhaly dvakrát ročně. Před mobilizací roku 1914 dosahoval roční počet branců až 200 tisíc.
Nejvlivnější vládní hnutí ANO se stejně jako SPD staví proti zavádění vojenské služby, na dotaz, jak vnímají dobrovolné vojenské výcviky mládeže ale politici z ANO redakci neodpověděli. Každopádně před volbami bývalý ministr obrany a nynější šéf resortu vnitra Lubomír Metnar (ANO) sdělil, „spíš než obnovovat povinnou vojenskou službu je potřeba zastavit rozklad armády, protože z ní houfně odcházejí vojáci“.
Prezident pro administrativní odvody
Do debaty vstoupil na sklonku loňského roku také prezident Petr Pavel. Ten podporuje obnovení administrativních odvodů – tedy registrace mladých lidí pro potřeby obrany státu. Podle něj nejde o návrat povinné vojny, ale o nutný přehled. „Dnes nemáme vůbec data o tom, kolik mladých lidí, v jakých věkových skupinách, s jakou odborností a ochotou sloužit máme,“ uvedl prezident. „A tím pádem pro případnou mobilizaci armáda nemá sebemenší podklad.“
Pavel připomněl, že platný branný zákon ukládá mužům i ženám povinnost podílet se na obraně státu. „Což nemusí nutně znamenat všichni se zbraní v ruce, ale každý nějakým způsobem může být povolán k úkolům souvisejícím s obranou země,“ dodal.
Jak to řeší v Evropě
Česká debata se přitom odehrává v širším evropském kontextu. Některé země se k povinné vojenské službě vracejí – například Lotyšsko ji obnovilo v roce 2023 a Chorvatsko ji znovu zavádí letos. Povinná vojna nyní funguje v devítce zemí EU (Rakousko, Kypr, Dánsko, Estonsko, Finsko, Řecko, Lotyšsko, Litva a Švédsko). Jiné státy jako Německo, Francie nebo Velká Británie naopak sází na dobrovolné modely a administrativní přehledy.
Sousední Německo je vůbec první zemí, která přijala zákon zavádějící dobrovolnou vojenskou službu. Letos obdrží přibližně 680 000 německých občanů narozených v roce 2008 nebo později dotazník s otázkou, zda jsou ochotni sloužit v armádě. Muži budou povinni dotazník vyplnit, i když služba sama o sobě zůstává dobrovolná. Pokud však nebudou splněny náborové cíle, parlament může rozhodnout o obnovení povinné vojenské služby a zavedení loterijního systému. Proti „novince“ loni protestovaly tisíce mladých lidí.
Ve Francii prezident Emmanuel Macron v listopadu oznámil zavedení nové desetiměsíční dobrovolné vojenské služby, která začne v létě 2026. Vláda doufá, že v prvním roce mobilizuje tři tisíce lidí a do roku 2035 se jejich počet zvýší na 50 tisíc.
Debata o branné povinnosti se vede také v Itálii. Ministr obrany by rád zavedl dobrovolnou vojenskou službu, ale projekt ještě není dokončen a bude potřebovat podporu parlamentu. Veřejné mínění zatím ale není branné povinnosti nakloněno.
