Landovský: NATO získává výjimečně schopného spojence, ukončí 200 let neutrality

„Jejich námořnictvo je impozantní. Včetně lodí pobřežní stráže je to více než 300 plavidel, včetně ponorek a moderních fregat,“ říká o Švédsku v rozhovoru pro Seznam Zprávy český velvyslanec při NATO Jakub Landovský. Připomíná, že severská země má silné rovněž letectvo.

Švédsko se v březnu stalo 32. členem Severoatlantické aliance.

Landovský připomíná, že vstupem do NATO se vzdává po velmi dlouhé době neutrality.

„Připomeňme si, že Švédsko bylo od napoleonských válek neutrální. A to je ta největší změna, které Rusko dosáhlo svojí agresí – země původně neutrální či neutralizované se stávají členy obranné Aliance.“

Švédsko oficiálně vstoupilo do NATO. Jak silného spojence Aliance získává?

Výjimečně schopného, který ukončí 200 let neutrality. Švédsko vydávalo vždy hodně prostředků na svou obranu, přestože bylo neutrální, a dokonce v 60. letech mělo vlastní jaderný program, který potom opustilo. Má velmi silný obranný průmysl a také ozbrojené síly, které jsou početně i technikou skutečně velkou přidanou hodnotou pro Alianci.

Jaká složka švédské armády je podle vás nejsilnější?

Švédsko má víc než deset milionů obyvatel. Je tím pádem demograficky srovnatelné s Českou republikou. Myslím si, že švédské letectvo, které disponuje více než 100 letadly, je nadmíru dobře připraveno na případný konflikt. Včetně toho, že jejich letecká platforma Gripen byla uzpůsobena pro obranu před Ruskem v místních geografických podmínkách Švédska, které má 3000 mil dlouhé pobřeží Baltského moře.

To není rozšíření přímé pozemní hranice s Ruskem jako v případě Finska, ale přijetím Švédska dochází k dokončení integrace alianční přítomnosti v Baltském moři. Baltské moře je tedy dominantně alianční prostor a výjimky jsou jen Botnický záliv, Petrohrad a Kaliningradský klín.

Jak silné je námořnictvo Švédska? Říká se, že se z Baltského moře stává rybník NATO.

Námořnictvo je impozantní. Včetně lodí pobřežní stráže je to více než 300 plavidel, včetně ponorek a moderních fregat. Měl jsem možnost se osobně účastnit cvičení Švédska a Finska.

Švédové i jako národ jsou připraveni sloužit, protože jak letectvo, tak i námořnictvo a pozemní síly potřebují vojáky. A není bez zajímavosti, že švédská profesionální armáda je velikostí srovnatelná s českou, ale je k ní zhruba ještě jednou tak velký blok lidí, kteří slouží ve švédské domobraně, v domácí teritoriální obraně. Kdyby se to sečetlo, má Švédsko k dispozici třeba víc než 50 tisíc lidí ve zbrani.

Předpokládám, že švédské ozbrojené síly úzce spolupracovaly s NATO už před vstupem. Jaké mají Švédové teď povinnosti?

Získají několik důležitých práv a povinností. Švédsko výrazně navýšilo pro rok 2024 své obranné výdaje a vypadá to, že by mělo být nad aliančním standardem dvou procent na obranu jako minimálním příspěvkem k budování ozbrojených sil.

Švédsko spolupracovalo s Aliancí spolu s Finskem jako úplně nejbližší partneři, zejména ve vojenské oblasti. Současně se vstupem bude posílena politická spolupráce a plná účast na rozhodování. Z hlediska spolupráce ozbrojených sil to nebude úplně převratné, ale z hlediska podílení se Švédska na práci Aliance v plnohodnotném formátu to změna je.

Švédsko bude nyní třeba spolu s ostatními zeměmi rozhodovat, kdo bude příštím generálním tajemníkem NATO. Švédsko se bude účastnit misí a operací ne jako partner, ale jako spojenec. Jsou tam zkrátka určité věci, které musí pro Švédsko být nové v politické rovině, protože připomeňme si, že Švédsko bylo od napoleonských válek neutrální. A to je ta největší změna, které Rusko vlastně dosáhlo svojí agresí, že se země původně neutrální či neutralizované stávají členy obranné Aliance, která je lépe než neutralita schopná zajistit bezpečnost a obranu.

Je to prohra ruského prezidenta Vladimira Putina, že se Finsko a Švédsko stalo členem NATO?

Jednoznačně. Je to dokonce taková prohra, že ruské oficiální zdroje o ní tak trochu mlčí. Rétorika vůči švédskému nebo finskému vstupu byla ze strany Ruska uměřená. Týkala se pouze nějakých strategických systémů dalekého dosahu. Samotný fakt, že si Švédsko a Finsko zvolily Alianci, z hlediska Ruska příliš kritizován nebyl.

Je to velmi citlivé, protože sám Vladimir Putin z hlediska svého vnímání historie vnímá i tu severní expanzi Ruska jako zásadní pro bezpečnost ruského impéria. O tom, že Rusko prohrálo geopoliticky na hlavu v oblasti severní Evropy, se příliš nezmiňuje.

Musí teď Aliance aktualizovat své obranné plány poté, co se staly oficiálně členy Finsko a teď i Švédsko?

Je smutným faktem, že to u Švédska trvalo tak dlouho. To ale neznamená, že vojáci, kteří mají velmi dobré a úzké vazby na Švédsko a předtím Finsko, nepracovali a nespolupracovali na hladkém zapojení Aliance do nové generace plánů. Plány nyní budou naplněny silami a prostředky. Dojde k rozšíření a navýšení velitelské struktury. Všemi těmi závazky, ke kterým právě slouží dvě procenta na obranu.

Česko oslavilo 25 let v NATO. Jak je naše země vnímána spojenci?

Jsem v NATO pět let a skutečně můžu sledovat, jak prestiž České republiky za tu dobu narostla. NATO není organizace, kde uspějete slovem nebo pěkným projevem. Pokud Česká republika skutečně dosáhne letos dvou procent na obranu, je to obrovský finanční skok. Dostaneme se tak mezi zodpovědné spojence přesně v závěru desetiletého období 2014 až 2024.

Je třeba si připomenout, že i přesto, že Evropa navýšila svůj podíl, tak Spojené státy učinily totéž a rozdíl těch dvou podílů zůstává pořád značný nebo stejný jako před deseti lety. Ale už samotná snaha se počítá, ukazuje, že jsme skutečně vyrovnaní partneři na obou stranách Atlantiku.

Spojené státy pomohly osvobodit Evropu a pak nechaly v jednotlivých osvobozených zemích fungovat normální demokratické režimy a byla tam prosperita. Sovětský svaz osvobodil Evropu a zanechal tam nesmazatelnou stopu, která u nás brzdila více než 40 let svobodu, demokracii a ekonomický rozvoj.

Pro Spojené státy americké je důležité, aby byla Evropa bezpečná, aby se obchodovalo. Pro Evropu, aby Spojené státy byly zapojené do Evropy, a to nejenom po stránce obrany, ale i po stránce byznysu, inovací. Spojené státy jsou vlastně téměř celé 21. století v nějakém konfliktu. A ve 20. století také v těch konfliktech hrály velkou roli, to je něco, co Evropa trochu zapomněla, měla by být schopna si to připomenout.

Nehrozí tedy podle vás scénář, že by Spojené státy americké hodily obranu Evropy za hlavu po prezidentských volbách a začaly se izolovat?

Spojené státy svoji roli jako světové mocnosti stále hledají. Zkrátka nikdy netušily, že se octnou v tom výjimečném postavení a musí se s tím pořád vyrovnávat.

Zažil jsem předchozí Trumpovo prezidentství, dokonce jsem byl v Bílém domě. Navzdory původní rétorice došlo třeba k navýšení peněz na budování evropských obranných schopností, to je zajímavý fakt, na který se zapomíná. Reálná politika vždycky vypadá jinak než volební kampaň. Nelze pominout jednu věc – že pro Trumpovy voliče je důležité, aby ten vztah byl více vyrovnaný.

Nikdo nečekal, že světové bezpečnostní prostředí projde takovou změnou k horšímu. Problémy světa jsou tak velké, že další fragmentace, narušování transatlantické vazby nebo spolupráce se zeměmi v Indo–Pacifiku, další dělení, drobení nemají smysl. A to i vzhledem k problémům, jako je globální změna klimatu, problémy životního prostředí. Ty vyžadují skutečně globální přístup v podstatě všech států. Válka na Ukrajině také znamená obrovské ohrožení pro fungování pravidel mezinárodního práva a limitaci pro použití síly v mezinárodních vztazích.