Článek
Neděle 20. srpna 1967, dopoledne. Po vlně dusného parna přinesl chladný, zatažený den do pražských ulic citelnou úlevu. U Staroměstského jezu, kde proud strhává nečistoty a přirozeně láká ryby, zkoušel v pramici štěstí postarší rybář. Na Vltavě byl už od časného rána. Krátce před polednem však na hladině spatřil cosi, co rybářský úlovek nepřipomínalo ani v nejmenším.
„Asi kolem 11:45 hodin jsem pojednou viděl něco na jezu. Napadlo mne hned, že by se mohlo jednat o utopeného člověka. Protože toho dne byl dosti vítr, přelévala to voda a vzápětí to bylo zase více vidět. Dělalo to dojem, že postava utopence je obrácena čelem ke Karlovu mostu, protože jsem zahlédl temeno hlavy a ramena,“ vypověděl později rybář.
Muž odvesloval k Dětskému ostrovu a zalarmoval poříční hlídku. Zdánlivě rutinní nález utopence se během několika hodin proměnil v mezinárodní diplomatickou rozbušku. Tělo vytažené z řeky totiž patřilo Charlesi Jordanovi - klíčovému představiteli organizace American Jewish Joint Distribution Committee, uznávanému expertovi OSN a muži, jemuž celoživotní humanitární zásluhy vynesly přezdívku „Otec uprchlíků“.
Případ autor tohoto textu popsal v roce 2025 v knize Podivné zločiny.
Jordan beze stopy zmizel o čtyři dny dříve. Zpráva o jeho záhadném skonu okamžitě uvedla do pohotovosti nejen československou kriminálku a Státní bezpečnost, ale také západní diplomacii a tajné služby po celém světě. Doba byla mimořádně napjatá: Od bleskového triumfu Izraele v šestidenní válce uběhlo sotva pár týdnů, komunistický blok otevřeně stranil poraženým arabským státům a pro československou kontrarozvědku představoval jakýkoli činitel židovských organizací podezřelou figuru napojenou na nepřátelskou špionáž.
Devětapadesátiletý Jordan přitom se svou chotí Elizabeth dorazil do Prahy 14. srpna letecky z Bukurešti oficiálně jako běžný turista - byť i během krátkého pobytu stihl navštívit velvyslanectví USA i židovskou náboženskou obec. Manželé bydleli v hotelu Esplanade poblíž hlavního nádraží a jejich další cesta měla vést do Vídně a do Tel Avivu.
Osudným se stal večer 16. srpna.
„Jordanova žena mluvila o tom, že manžel odešel večer pro noviny a ona myslela, že se snad cestou zastavil na pivo nebo mohl zajít do nočního podniku, aby viděl noční život v Praze. Noc byla velmi horká a ona při čekání chvílemi usínala a zase se probouzela. Ale až ve tři hodiny po půlnoci si uvědomila, že něco není v pořádku,“ vypověděla policii recepční hotelu.
Kriminalisté zpětně zrekonstruovali poslední hodiny vlivného diplomata. Dopolední schůzka na židovské obci, oběd v Bruselském pavilonu na Letné, odpolední psaní pohlednic na hotelovém pokoji a telefonáty do Ženevy i Budapešti. Pozornost vzbudil i fakt, že Jordan hned po příjezdu požádal o výměnu pokoje za jiný ve čtvrtém patře - což někteří zpětně interpretovali jako snahu zmást případné sledování. Ve skutečnosti hostům vadil neatraktivní výhled do dvora.
Podvečer strávili manželé na zahrádce kavárny Ambassador na Václavském náměstí, poté povečeřeli v domovském hotelu Esplanade. Následoval krátký odpočinek na pokoji a Jordanův náhlý odchod. Zhruba tři hodiny po jídle byl už po smrti, jak později stanovil soudní lékař.
„Asi v 19:30 hodin se Jordan informoval u vrátného hotelu Esplanade, jaké americké filmy jsou promítány v Praze, a po zjištění, že všechny již v dřívější době viděl, odešli oba manželé mezi 20:30 a 21 hodin do svého pokoje. Kolem 21:30 hodin byl Jordan viděn v hotelové hale, kde si prohlížel plastickou mapu ČSSR, která visela na stěně,“ poznamenala si policie.
Krátce nato vyšel Charles Jordan do nočních ulic.
„Po návratu z večeře jsem se zabývala nějakými maličkostmi, manžel si vzal sportovní košili a řekl mi, že se půjde podívat, zda již mají ony zahraniční noviny, které jsme předtím chtěli koupit. Manžel prohlásil, že se ještě přitom projde. Bylo kolem 22. hodiny,“ doplnila Elizabeth.
Z hotelu odešel nepozorovaně, patrně bočním východem. Svědci potvrdili, že do nedalekého hotelu Palace pro noviny skutečně dorazil – tam však veškeré stopy končí.
Vyšetřování od počátku provázelo několik znepokojivých okolností. V hotelu Esplanade tou dobou pobývala řada cizinců včetně zástupce egyptských aerolinek Mohammeda Talaata, podezřívaného z vazeb na káhirskou rozvědku.
„Dne 16. srpna 1967 byl v hotelovém baru Esplanade přítomen i 1. tajemník egyptského velvyslanectví se čtyřmi osobami. Bylo zjištěno, že Jordan asi ve 20:30 hodin vešel do baru a zůstal krátce stát na schodech. Rozhlédl se a číšník mu nabídl stůl. Prohodili spolu několik slov, na to se Jordan usmál a vyšel ven. Z místa, kde stál, musel tajemníka ambasády a jeho společnost vidět,“ zaznamenala policie.
Tržná rána na hlavě
Na základě místa nálezu a zkoumání vltavských proudů nad Staroměstským jezem kriminálka dospěla k závěru, že neplavec Jordan skončil v řece nejpravděpodobněji za druhým pilířem tehdejšího mostu 1. máje (dnešního mostu Legií), ve směru od Národního divadla k pravému břehu Střeleckého ostrova.
Pitva potvrdila jako bezprostřední příčinu smrti utonutí. Voda v plicích jednoznačně dokazovala, že byl při dopadu do řeky naživu. Tržná rána na spánku však okamžitě přiživila hypotézu o násilném napadení.
Domněnku o úderu do hlavy však soudní znalci zpochybnili: „Setkáváme se s tím často u utopených, u kterých došlo před smrtí k nárazu hlavy o kameny při pádu do vody. Kdyby šlo o úder, nevedl by k bezvědomí.“ K jednoznačnému závěru o násilném činu nedospěla ani skupina zahraničních patologů přizvaná americkým velvyslanectvím. Vzhledem k pokročilému stavu těla však cizí zavinění nemohli zcela vyloučit.
V pozdějších letech případ rozvířila výpověď zběhlého důstojníka StB Josefa Frolíka. Tvrdil, že Jordana před hotelem uneslo egyptské komando v diplomatickém voze, zatímco sledovací skupina Státní bezpečnosti všemu jen nečinně přihlížela s ohledem na zbrojní obchody s arabským světem. Tato divoká teorie se však jeví jako značně nevěrohodná.
Záhadu ještě prohloubila prosincová smrt švýcarského profesora Ernesta Hardmeyera, jenž Jordanovo tělo pitval pro americkou stranu. Uznávaný lékař byl nalezen umrzlý v lese u Curychu nedaleko svého vozu. Ani tato stopa však k rozuzlení případu nevedla.
Kriminalisté nenašli žádný motiv pro sebevraždu, zároveň však chyběl přímý důkaz vraždy.
„Je sice pravdou, že na mrtvole nebyly zjištěny stopy násilí, avšak menší poranění, zejména oděrky nebo krevní podlitiny menšího rozsahu na těle být mohly, ale v důsledku hniloby nebyly nalezeny. Rovněž použití prchavých omamných látek k překonání odporu poškozeného a jeho přivedení do bezvědomí nelze vyloučit, neboť přítomnost těchto látek je po velmi krátké době neprokazatelná,“ shrnuli policisté.
Jako nejpravděpodobnější scénář tak vyšetřovatelé nakonec vyhodnotili nešťastnou náhodu: Jordan, jehož močový měchýř byl při pitvě zcela plný, mohl při nočním hledání ústraní sejít k břehu Vltavy, ztratit rovnováhu a zřítit se do proudu.
Případ byl pro nedostatek důkazů definitivně odložen v říjnu 1968. V té době už pražské ulice ovládaly okupační tanky Varšavské smlouvy a záhadná smrt amerického humanitárního diplomata ve vlnách Vltavy zůstala jednou z nevyřešených epizod studené války.
