Článek
Čtvrtek 27. dubna 1978. Po půl třetí odpoledne si lidé v centru Příbrami všimnou sloupce dýmu, který se líně zvedá z kopce za městem, na jehož vrcholku se rozprostírá poutní areál Svatá Hora. Během několika málo minut dým potemní, zhoustne a výrazně zesílí. Plameny pohltí šindelovou střechu krytého schodiště a postupují směrem k baroknímu areálu. Oheň se rychle šíří zchátralými konstrukcemi, které mu poskytují snadnou cestu.
Začíná boj o jednu z nejcennějších památek regionu. Hrozí jí totiž totální zkáza. Rozsáhlý jezuitský komplex ze druhé poloviny 17. století s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, ambity a čtyřmi kaplemi patří k nejvýznamnějším mariánským lokalitám v Čechách. Stojí na vyvýšené terase nad městem a s Příbramí ho spojuje kryté, přibližně 400 metrů dlouhé schodiště. Chrání poutníky před deštěm, teď je však ve špatném stavu, zavřené… a zafunguje jako komín. Tah urychlí šíření ohně.
Podle výsledků pozdějšího vyšetřování vznikl požár u horní části krytého schodiště. Čtveřice dětí, patnáctiletá a dvanáctiletá dívka a osmiletý a třináctiletý chlapec, si zde rozdělala oheň. Dívkám bylo chladno. Od plamenů záhy vzplála okolní křoviska a posléze střecha. Děti se polekaly a utekly, aniž by cokoli ohlásily.
Nahoře u stěny památky v té době stálo šestipatrové lešení s dřevěnými podlážkami, které se vznítily. Požár se tak snadno rozšířil na další objekty. Vše bylo tak rychlé a intenzivní, že se dodnes občas spekuluje o úmyslném žhářském útoku. Snad i v režii Státní bezpečnosti s úmyslem vytlačit z areálu církev, památku na nějaký čas zavřít a po opravách zde vybudovat muzeum baroka. Ale důkazy pro takové tvrzení neexistují.
Požár byl z města dobře viditelný. Krátce po 14:45 již lidé hlásí úřadům a hasičům hustý kouř. Kostelník Jan Fiala zaznamená dým z okna, když prochází podélnou chodbou v prvním patře někdejší jezuitské rezidence. Kvůli souběhu nepříznivých okolností dorazí hasiči na místo se zpožděním.
„Šel jsem si připravovat kázání na odpolední mši svatou. Když tu někdo zvoní u vrat, že prý Svatá Hora hoří. Nefungoval telefon, takže to nemohl nikdo z Příbrami zavolat. Mezitím někdo volal hasiče, kteří se ale nemohli dostat do dvora skrz úzký vjezd,“ vzpomínal v roce 2008 pro Katolický týdeník jeden z někdejších svatohorských kaplanů P. Petr Jandera.
Jak uvádí Věra Smolová ze Státního okresního archivu Příbram v publikaci „Požár Svaté Hory a její rekonstrukce“ z roku 2018, ohlášení požáru zpozdila nefunkční telefonní linka na Svaté Hoře. Spojení s okresní ohlašovnou se nepodařilo navázat.
Sílící požár se snaží uhasit několik lidí bydlících v okolí. Je to však již nad jejich síly. Pak už jen bezmocně přihlíží, jak plameny postupují dál do areálu.
Dvě minuty od smrti
„Jako první se dostavila k požáru jednotka Okresního veřejného požárního útvaru Příbram s vozidly CAS 32 a s CAS 25 v počtu 1 + 7 příslušníků. V době příjezdu jednotky k požářišti už hořela střecha severního ambitu spojeného s jižním křídlem někdejší jezuitské rezidence,“ líčí Věra Smolová. Dvaatřicítka je těžká cisternová stříkačka značky Tatra, která je schopná přepravit velké množství hasiva. Pětadvacítka je legendární hasičské vozidlo, nejčastěji postavené na podvozku Škoda 706 RTHP nebo LIAZ.
Nicméně to ani zdaleka nestačí. Požár již zachvátil další části areálu, včetně východního křídla.
„Podle poplachového plánu Okresního veřejného požárního útvaru tedy byly přivolány další jednotky z města, okresu i Středočeského kraje. O případu byla vyrozuměna Krajská inspekce požární ochrany Praha, která si vyžádala pomoc požárního útvaru Písek a Strakonice z Jihočeského kraje. Tyto skutečnosti znamenaly minimálně patnáctiminutové, spíše však třicetiminutové zdržení zahájení hasebních prací a rozšíření požáru na další objekty,“ uvádí Věra Smolová ve zmíněné publikaci.
Nakonec na místě zasahovalo celkem 330 hasičů ze 46 jednotek - profesionálních, dobrovolných i vojenských. Přitom se potýkali nejen s nedostatkem vody, ale i s omezeným přístupem pro techniku.
Do záchrany cenné památky se zapojily i stovky dalších lidí. Vznícení střechy chrámu zabránili dobrovolníci a příslušníci Veřejné bezpečnosti, kteří na ni vynášeli vodu ve vědrech. Následně zasáhli dobrovolní hasiči. Na půdě internátu se několik žáků pokoušelo hasit střechu kýblemi s vodou, než jim velitel zásahu nařídil, aby se okamžitě stáhli. Za dvě minuty se konstrukce zřítila.
Studenti příbramské průmyslovky pomáhali s vynášením knih z klášterní knihovny, později je vystřídali vojáci. Zapojili se také příslušníci Veřejné bezpečnosti, zdravotníci a členové báňské záchranné služby.
Přes usilovnou snahu stovek lidí zničil požár střechu kláštera, proboštství a severní části ambitů včetně hodinové věže. Poškodil také věže nad Mníšeckou a Plzeňskou kaplí a nástropní malby v této části areálu. Škody byly vyčísleny na pět milionů korun. Zachráněný majetek měl přibližně třicetinásobnou hodnotu.
Zásah hasičů skončil až v neděli 30. dubna 1978 kolem čtvrté hodiny ráno. Poslední jednotky odjely 2. května. Oficiální verze označila za příčinu požáru oheň založený dětmi u krytého schodiště. Někteří tuto verzi dodnes zpochybňují.
„Oheň se na střechy dostal tak, že prohořelo šestipatrové lešení, pokryté ztvrdlou cementovou krustou. Zdá se, že bez pomoci hořlavé látky by k požáru nemělo dojít. Já sám si pamatuji, že jsem jako dítě zaslechl, že Svatá Hora měla být úmyslně podpálena,“ líčil v roce 2008 v Katolickém týdeníku tehdejší svatohorský farář P. Stanislav Přibyl.
Jak už víme, žádné dostupné důkazy o případném žhářském útoku tomu nenasvědčují.
Čtvrt století oprav
Obnova areálu začala bezprostředně po požáru. Celkové náklady dosáhly 16 milionů tehdejších korun.
„V pohnuté době normalizačního socialismu, ve které neexistoval volný trh, stavební materiál byl nedostatkovým zbožím a státní stavební firmy měly dlouhodobý a povinný plán výroby, nebyla obnova poničeného kláštera na Svaté Hoře snadnou záležitostí. Naštěstí tamní kanovník Zdeněk Adler již 1. května 1978 přijal jako stavbyvedoucího Karla Vlacha, penzionovaného vynikajícího stavitele,“ popisuje Věra Smolová v publikaci věnované rekonstrukci Svaté Hory.
Na opravách se podíleli odborníci i dobrovolníci. Hlavní práce trvaly čtyři roky. Další rekonstrukce pokračovaly ještě dvě desetiletí. Kryté schodiště bylo znovu otevřeno až v roce 1993. V roce 2003 pak byly kardinálem Miloslavem Vlkem požehnány obnovené nástropní malby v severním ambitu.
Požár dnes připomínají archivní fotografie i běh do svatohorských schodů. Ten vznikl v roce 2007 na počest hasičů, kteří na místě zasahovali. Účastníci při něm v plné výstroji vybíhají kryté schodiště s převýšením přibližně 80 metrů.
