Hlavní obsah

Zeman nechce být zapsán do učebnic jako proruský kolaborant, říká Šídlo

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Komentátor Seznam Zpráv Jindřich Šídlo.

Reklama

3. 5. 17:59

Za 10 měsíců čekají Česko prezidentské volby. Co všechno víme o potenciálních kandidátech a jejich šancích? „Nový prezident nebude prokremelský. Ať to bude kdokoli,“ říká v podcastu 5:59 komentátor Seznam Zpráv Jindřich Šídlo.

Článek

Prezident Miloš Zeman se po několika týdnech o víkendu objevil na veřejnosti v rozhovoru pro CNN Prima News. Mimo jiné tam řekl, že cítí spoluzodpovědnost za to, že špatně hodnotil ruskou politiku. Jindřichu, jak tomu rozumět? Prošel prezident, který se léta otevřeně stavěl na stranu Ruska, zásadní sebereflexí?

Nevím, jestli je to sebereflexe. Řekl bych k tomu tři věci. Zaprvé, to nebylo tak, že špatně odhadoval ruskou politiku nebo špatně odhadoval politiku Vladimira Putina. Dělal všechno pro to, aby ruské zájmy tady byly co nejvíce slyšet a aby byly prosazovány.

Nakonec se mu spousta těch věcí, které byly důležité pro jeho druhé volební období, nepodařila. A to mluvím zejména o dostavbě Dukovan. To zničily před rokem Vrbětice a tím byl Miloš Zeman s tímto plánem vyřízen.

Druhá věc – je dobře, že to prezident Zeman říká. Je pořád – jakkoliv máme často pocit, že už se schoval navždy do bunkru a už nikdy nevyleze do konce volební období – relevantní postava. Je to prezident republiky a má řadu příznivců. A to, že už na konci února vystoupil a řekl, že stojí na straně Ukrajiny, bylo z mého pohledu důležité.

Foto: Barbora Sochorová, Seznam Zprávy

Moderátorka podcastu 5:59 Lenka Kabrhelová s komentátorem Jindřichem Šídlem.

Samozřejmě mu to nevěřím, nejsem psycholog, nechci zabíhat do podrobností a důvodů té změny. Možná, že jak říká do médií jeho okolí, je skutečně zklamán. V tom případě ale Miloš Zeman ve svém zralém věku a se svými zkušenostmi Vladimira Putina velmi špatně odhadl. A to se mi nezdá. Nebo jen nechce být zapsán do učebnic jako otevřený proruský kolaborant, na konci jehož dráhy došlo k tomu brutálnímu útoku Ruska na Ukrajinu.

Navíc Miloši Zemanovi zbývá deset měsíců ve funkci, dva roky o něm téměř nevíme, protože jeho vystupování na veřejnosti je minimální a rok od Vrbětic je v podstatě izolován od důležitého politického dění. Jeho vliv je minimální, je to jeho poslední tanec a myslím, že on sám si to představoval úplně jinak, ale okolnosti ho donutily k tomu sehrát roli, která je pro něj nedůstojná.

Dnes vzbudí zájem jen tím, když dá milost někomu ze své kanceláře. Ale to je tak všechno, co na něj zbylo.

Je ta prezidentova změna názorů na geopolitickou situaci věrohodná, když jedním hlasem hájí lidi, jako je jeho poradce Martin Nejedlý, kteří de facto reprezentují tu jeho předchozí pozici a nedostali třeba ani bezpečnostní prověrku?

Martin Nejedlý o žádnou prověrku nikdy nežádal, protože by ji nikdy nedostal. Na rozdíl od Vratislava Mynáře, který o ni asi před osmi lety požádal a nikdy ji nedostal. A Miloši Zemanovi to nevadilo.

Prezident v tom rozhovoru především několikrát – pojďme použít to slovo – lhal. Mluvil o tom, že se nikdy nestaral o energetiku, protože to nepatří k pravomocem prezidenta. To prostě není pravda. Martin Nejedlý, kterého už jsme zmínili, byl jeho poradce pro energetiku a pravidelně jednal v Rusku o energetických záležitostech, zejména o dostavbě Dukovan. Takže tomu prostě nevěřím.

Nevěřím, že to vychází zevnitř Miloše Zemana, ale s radostí konstatuji, že jakékoliv výroky Miloše Zemana jsou dnes čím dál méně zajímavé a relevantní. Doba, kdy hrál skutečně klíčovou roli v české politice, kdy vytvořil dojem, díky slabosti svých soupeřů, že prezident je nejdůležitější postavou české politiky, je pryč. Možná to poznáme už po té příští prezidentské volbě, že i přímo volený prezident může ten mandát vykonávat úplně jinak, než jak to dělal devět let Miloš Zeman.

A pokud se v něm něco zlomilo, možná se to dozvíme časem, možná o tom napíše paměti, možná o tom dá někomu velký rozhovor, i když já si to nemyslím.

Ale důležité jsou činy. Myslím, že devět let, co je ve funkci, ty činy hovoří jasně. Stál na straně Ruska až do prvního zaváhání v roce 2014, kdy Rusko obsadilo Krym. Tehdy řekl, že to připomíná okupaci Československa v roce 1968.

Pak se ale celou dobu vymezoval proti sankcím proti Rusku a jeho propagandě pomáhal i během aféry novičok v roce 2018, kdy tvrdil úplné nesmysly. Úplně něco jiného, než mu říkaly služby. Celou dobu navíc otevřeně lobboval za Rosatom při dostavbě Dukovan.

Poslední svoji roli v tomto ohledu sehrál právě loni po Vrběticích, kdy týden po dramatické noční sobotní tiskové konferenci vystoupil na televizi Prima a tam pronesl projev v nejlepších intencích ruské propagandy, tedy ve smyslu „kdoví, jak to bylo“. Myslím, že to už by dneska neudělal.

Voliči pro Babiše a Středulu

Minulý týden na sjezdu Českomoravské konfederace odborových svazů, vyzval Miloš Zeman delegáty, aby přesvědčili opětovně zvoleného předsedu Josefa Středulu ke kandidatuře na prezidenta. Jak důležitá jeho podpora pro prezidentského kandidáta je?

Myslím, že to důležité bylo, a myslím, že Josef Středula nebyl překvapen. Dlouho se ale předpokládalo, že jestli se Miloš Zeman pro někoho vysloví a bude pro někoho „pracovat“ během prezidentské kampaně, bude to Andrej Babiš. Teď vidíme, že ten zlom přišel a že Andrej Babiš už není favoritem Miloše Zemana.

Vstup Josefa Středuly do prezidentské kampaně tedy může být velmi důležitý moment, zejména pro skupinu, kterou nechci nazvat zemanovskou, ale která nesouhlasí se současnou vládou. Zkrátka pro ni nehlasovala a cítí se tím, co se děje, ohrožena. Těch hlasů je opravdu hodně.

Když Andrej Babiš naznačoval, že do té kandidatury také půjde, říkal, že je tady milion hlasů, které nemají svoje zastoupení ve Sněmovně a že on bude jejich hlasem. A na stejné voliče teď bude samozřejmě mířit Josef Středula, pokud do toho půjde. A mně se zdá nepravděpodobné, že by to nezvedl ve chvíli, kdy si nechá udělat takovou show v přímém televizním přenosu na sjezdu své odborové organizace.

Pro kontext: kdo se vlastně v tuto chvíli o prezidentský úřad uchází a nebo o kom se mluví, že by mohl být tou hlavní postavou kromě zmiňovaného Andreje Babiše?

Jsou lidé, kteří tu kandidaturu oznámili. Myslím, že řada z nich je veřejnosti úplně neznámá nebo méně známá. Pak jsou tam takové kuriozity jako Karel Janeček. Přihlásil se bývalý poslanec a velmi úspěšný podnikatel Aleš Březina, podnikatel Karel Diviš, dřívější redaktor České televize nebo komik Miloš Knor.

A to je rozdíl oproti oběma (přímým) volbám v letech 2013 a 2018. Osoby, které vedou průzkumy veřejného mínění, ještě oficiálně neřekly, že do toho půjdou. Podle průzkumu Medianu dva potenciální finalisté vypadají jasně. To znamená, že to je Petr Pavel a Andrej Babiš. Ani jeden ještě kandidaturu nepotvrdil. Petr Pavel to měl, myslím, udělat v březnu, nicméně celé volby, stejně jako celý náš život, celou politiku, ovlivnilo to, co se děje na Ukrajině.

Ještě je potřeba dodat jednu věc. Kdybychom se podívali na průzkumy z května 2012 – což byla stejná situace, protože šlo o přímou volbu, v níž nikdo neobhajoval svůj mandát – tak bychom si mohli říci, že Jan Fischer nemusí nic dělat, protože to má jasné. Vedl tehdy asi o 20 procentních bodů. Berme tedy průzkumy s nadhledem.

Nicméně si myslím, že se skutečně čeká na to, jak se nakonec vyjádří Andrej Babiš. A ten řekl, že se vyjádří v září. Všechno nasvědčuje tomu, že do toho půjde. Ty billboardy, které se teď o víkendu objevily s nápisy „Za Babiše bylo líp,“ nejsou náhodné. To je prezidentská kampaň. Nicméně jisté to není.

Petr Pavel to také pravděpodobně oznámí až někdy na konci léta. V minulých volbách v letech 2013 i 2018 jsme v tuto chvíli už měli jasno o hlavních aktérech, kteří do toho půjdou. V roce 2018 jsme dokonce měli jasno, kdo bude ta finálová dvojice – tedy o Miloši Zemanovi a Jiřím Drahošovi, byť ty výsledky Pavla Fischera a Marka Hilšera byly překvapivě vysoké.

Mně to připomíná sprint v cyklistice. Na začátku je důležité jet velmi pomalu a schovat se za toho lídra. Dokonce jsem slyšel, že když se dobře schováte a pak teprve zaútočíte, tak tím, že jedete ve vzduchové kapse soupeře, ušetříte až 30 procent energie. Mně ta prezidentská volba připadá letos podobná.

Je to podle mě dáno tím, že se v minulé volbě zjistilo, že ta kampaň nemusí být extrémně dlouhá, protože je velmi intenzivní. To, co se bude dít od nového roku, do volebního víkendu, to bude důležité. Tam se dá skutečně hodně získat, takže čas ještě je.

Také je otázka, jestli vládnoucí koalice nebo alespoň koalice SPOLU dokáže postavit svého kandidáta, nebo jestli se přidá k tomu vlaku s generálem Pavlem, což je asi pro mnoho z nich vzhledem k jeho minulosti problematické. Ale ještě neznáme celé pole kandidátů a podle mě ho nebudeme znát až do září.

Ale byl bych nerad, aby to vypadalo, že se tady ucházejí o post prezidenta jenom muži. Čeká se, jestli do toho půjde Danuše Nerudová, která předběžně testuje zájem a tu kampaň v podstatě jede stejně jako generál Petr Pavel. Byť se tomu oficiálně neříká prezidentská kampaň.

Revanš za sněmovní volby?

Jak všechny tyhle okolnosti ovlivňují to, jakým způsobem potenciální voliči vnímají prezidentskou volbu?

Ta volba bude podle mě opět vypjatá. Andrej Babiš na konci minulého týdne v rozhovoru pro kolegu Xavera Veselého řekl, že ho voliči vyzývají, aby do toho šel na revanš za sněmovní volby. Což je docela správná definice.

Část společnosti, která volila v minulých volbách Jiřího Drahoše nebo Karla Schwarzenberga, touží mít po deseti – někdo říká po dvaceti – letech na Hradě svého prezidenta. A spousta lidí žije ve snu, že se dočká české Zuzany Čaputové nebo někoho podobného. Ty volby budou mít velký náboj.

Na druhou stranu budou v několika věcech jiné. Poprvé se nebude o post prezidenta ucházet někdo, kdo patří k zakladatelům státu. Nikdo, kdo nezačal v roce 1989 po Václavu Havlovi, Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi. Pokud do toho nepůjde Marek Benda, a ten asi nepůjde.

A navíc česká veřejnost žije i díky přímé volbě a díky dominantním osobnostem, které ten úřad zastávaly, v dojmu, že volí něco mezi prezidentem a králem. Ale tak to být nemusí. Pro mě by bylo příjemné překvapení, kdyby příští prezident byl civilnější.

Když se podíváte do zemí okolo, tak zjistíte, že to není úplná iluze. Prezident tam funguje jako člověk, který konflikty nikoliv vyvolává, ale utlumuje, který se v národě snaží povzbudit to lepší, který je empatický a který je často vidět na veřejnosti v těch správných okamžicích, kdy je potřeba někoho podpořit nebo zastat se určitého principu.

Teď jsme měli s Milošem Zemanem devět let silného mocenského zápasu, kdy bojoval s předsedy vlád a s celým světem okolo. A po Vrběticích nakonec i s Andrejem Babišem. Myslím si, že ten příští prezident takový už nebude – bez ohledu na to, kdo to bude.

A také nebudeme mít prokremelského prezidenta. Zdá se mi, že tam nikdo takový zatím není. Myslím si, že Andrej Babiš ani Josef Středula, kteří by měli navázat na to voličské jádro Miloše Zemana, se nedívají na Východ. Oba mají své věci, o kterých bychom v tomhle směru mohli mluvit, ale nejsou to tak jednoznačně otevřeně proruské typy jako Miloš Zeman.

Přinejmenším zatím…

Zatím. Ale já nevidím důvod, proč by se to mělo změnit. Navíc atmosféra by tomu teď moc nenahrávala.

Dá se odhadovat, co může být hlavním tématem voleb? Zmiňoval jsi ty billboardy hnutí ANO. Předsedkyně klubu Alena Schillerová už potvrdila, že to je opravdu kampaň, kterou si financuje ANO…

Kdo by to byl jiný…

… a na jednom z těch billboardů se jasně vymezuje vůči hodnotové diskuzi. Stojí tam: „Kecy o hodnotách. Za Babiše bylo líp“. Ve smyslu „dejte nám pokoj s hodnotami“, když to hodně přeženu. Dá se to číst jako náznak toho, kam by se ta diskuze okolo voleb mohla ubírat?

Nevíme, jaká situace bude na konci roku. Můžeme počítat s tím, že vláda bude čelit významnému propadu důvěry. Ať už udělá cokoli, tak to chodí, a ekonomická situace tomu nasvědčuje. Nevíme, v jaké fázi bude válka na Ukrajině, jestli se tam stále bude bojovat, jestli bude nějaké příměří. To může ovlivnit třeba ambice Petra Pavla, jemuž se přirozeně říká generál Pavel. Dávno sice armádu opustil, ale pořád je to „generál Pavel“.

Úterní podcast 5:59 s Jindřichem Šídlem:

Ale myslím si, že se to bude odehrávat na linii vládní koalice, vládní voliči versus zbytek světa. To asi bude pořád hlavní téma. Ty billboardy Andreje Babiše navazují na to, co dělal v kampani už před sněmovními volbami. Ale nemyslím si, že se dívá na Východ. Jsem si skoro jistý, že ne. Daleko radši se bude fotit s Macronem než s kýmkoliv… tedy ještě by se určitě rád fotil s prezidentem (Volodymyrem) Zelenským. Ale už před volbami tu kampaň hrál lehce nacionalisticky, což v jeho případě není jednoduché.

Jsem zvědav, jakou roli v kampani bude hrát přítomnost mnoha desítek až stovek tisíc ukrajinských uprchlíků, jestli to někdo zvedne a jakým způsobem. Andrej Babiš už několik týdnů ukazuje, že se toho nebojí. Ta „druhá strana“ bude také ukazovat příslušnost k Západu, k civilizovanému světu, k dnešní protiruské alianci, protože to je něco, co jejich voličům devět let za Milože Zemana významně chybělo.

Jsme ve velmi křehké situaci. Nedaleko se děje válka, čelíme ekonomickým problémům a do toho nás nejspíš čeká vyhrocená kampaň, která pravděpodobně bude dál polarizovat voličskou obec. Jaké to může mít důsledky?

Jestliže jsme se rozhodli pro přímou prezidentskou dvoukolovou volbu, nemůžeme být překvapeni, že znovu uvidíme vypjatou kampaň a budeme vést debaty o rozdělené společnosti. Vždycky říkám, že společnost je názorově rozdělená celou dobu do dvou v podstatě podobně velkých táborů. To je podstata demokracie.

Poprvé jsme to zjistili ve volbách v roce 1996, kdy najednou ta část společnosti, která se zdála být v defenzívě a umlčena, tak získala svého zastánce, svého hrdinu. A to byl tehdy Miloš Zeman.

Tohle zažijeme znovu. Ale pokud jsme toto nechtěli nebo jsme to chtěli mít utlumenější, tak jsme neměli jít do přímé volby. Jenže přímou volbu si přála naprostá většina obyvatelstva, stejně jako politických stran, které dnes říkají, že to možná byla chyba. Ale už ji nikdo nezruší. Je to prostě daň za toto rozhodnutí, které, abych byl fér, jsem také podporoval. Dneska si to už nemyslím.

Ale nedivme se, to s sebou prostě přinášejí každé volby. Akorát při té přímé prezidentské volbě to máme personifikované do těch dvou osob, které se nakonec ve finále střetnou. To víme už od té první, kde symbol Zeman versus Schwarzenberg nemohl být větší.

Podcast 5:59

Zpravodajský podcast týmu Lenky Kabrhelové. Jedno zásadní téma každý všední den za minutu šest. To nejdůležitější dění v Česku, ve světě, politice, ekonomice, sportu i kultuře optikou Seznam Zpráv.

Poslouchejte na Podcasty.cz, Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších podcastových aplikacích. Každý všední den v 5:59 vysílá podcast také rádio Expres FM. Sledujte nás na Twitteru nebo Instagramu.

Archiv všech dílů najdete na našich stránkách. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí nebo na e-mail: zaminutusest@sz.cz.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované