Článek
Končí školní rok 2025/2026, který ministr Robert Plaga (ANO) začátkem jara překvapivě zkrátil. Navzdory komplikacím, které někomu způsobil, se to ukázalo jako prozíravé rozhodnutí. Vedro k padnutí stejně rozhodlo za nás - školní docházka má v posledních dnech smysl, jen když při ní žactvo i učitelstvo opouští školní budovy.
Pobyt ve třídách znamená osobní hrdinství hraničící s hazardem. S výjimkou rozdávání vysvědčení, samozřejmě.
Předpověď na pátek 26. června hlásí supertropy. Pětatřicet ve stínu. To je tedy ten den, který Alice Cooper, žáci vyšších ročníků ZŠ a studenti středních škol odjakživa vítají radostným řevem: School's out for summer! School's out forever!
Mluvit v takovou chvíli o září je buď rouhání, anebo čirý nesmysl, protože na začátku prázdnin žádné 1. září neexistuje. Nesmí být!
Bohužel, školy a jejich zřizovatelé, což jsou odpovědní dospělí lidé z měst a obcí, plánují i takhle dlouho dopředu. Neposlouchají Alice Coopera. Co se změní v září, vědí už teď. A v některých případech to dokonce avizují. Protože 1. září by mohlo být pozdě.
Win-win-win
Například takzvané školní ulice jsou věcí hodnou zapamatování předem. I kdyby si tím - samozřejmě ne obden! - měl člověk kazit bezstarostné léto. Ale kdo je připraven, není zaskočen, že od září se mu něco změní. Totiž: přibude několik škol v republice, před které nebudou ráno smět zajíždět auta.
To je podstata konceptu školních ulic: zákaz vjezdu někdy od půl osmé do osmi, nebo trochu jindy, podle místních poměrů. Jde o bezpečnost, o životní prostředí i o to, že chodit pěšky a jezdit MHD, na kole nebo na koloběžce bývá zdravější. Začínat den na čerstvém vzduchu namísto v autě se vyplatí.
Někdo může namítnout, že je to ukázka šikany motoristů a že „nám“ tu někdo „diktuje, jak máme žít“. Jeho veličenstvo Zdravý rozum ale říká něco jiného. A sice, pojďme se vykašlat na kulturní války o volant a aktivismus. Školní ulice jsou win-win a ještě jednou win. Kromě případů, kdy někdo opravdu potřebuje vozit dítě do školy autem a z nějakého důvodu ho zrovna nemůže vysadit o kus dál za rohem.
Jestli se debata o zákazu mobilů týká i socializace a komunikačních návyků dětí, pak to samé mluví i pro školní ulice, respektive pro to, aby děti do školy méně cestovaly vozem. Kde si většinou s nikým kromě řidiče tváří v tvář nepopovídají.
Bezpečnost je argumentem pro vykázání aut zpřed škol, ale i pro dojíždění autem. Řada rodičů děti vozí proto, aby se jim po cestě nemohlo nic stát. Obavy si zaslouží porozumění. Ale v celku jde o začarovaný kruh.
Pozor, přichází novinka
Dokud se dopravní poměry ve městech nezmění ve prospěch zranitelných účastníků provozu, nebude na ulicích, na přechodech, pořád natolik bezpečno, aby rodiče častěji nechávali chodit děti samotné (pokud je nemohou doprovázet). A z druhé strany: dopravní poměry se nezmění, dokud bude auto první a automatickou volbou tak často, jako teď. Dokud bude jezdit čím dál víc aut.
Školní ulice mohou pomoci ten kruh rozetnout. Když se s rozmyslem přichystají, což obnáší i patřičné značky, úpravy okolních ulic a včasné, klidně už předprázdninové informace, je důvod se na září těšit. Nejsme šprti, ale je to tak.
Psali jsme také:
Rozhodně existuje spousta míst, kde školní ulice nevzniknou nikdy, protože to nejde. Rozhodně je spousta míst, kde by vzniknout mohly, a také míst, kde se může dopravní režim vyladit, čili zklidnit, permanentně, nejen před osmou ráno. Školních ulic je zatím málo. Pořád jde o „novinku“, o které se „píše v novinách“. A ne o něco přirozeného, protože „tak se tu přece žije“.
Školní ulice přitom nic mimořádného nejsou. Má to být úplně běžná věc, jen jsme jim tak ještě neporozuměli a máme pochopitelnou tendenci z nich dělat zprávu.
Že už je vážně líp, se pozná i podle toho, že se o školních ulicích jednoho dne nebude psát. Tak jako se nepíše o tom, když vlaky jezdí. Je to přeci samozřejmost.
