Hlavní obsah

„Máme šílený nárůst seniorů.“ Na kurzu se učí, jak oddlužovat

Foto: Petr Švihel, Seznam Zprávy

Na semináři se potkaly sociální pracovnice z celé republiky. Všechny se obávají stejného trendu – že roste počet lidí, kterým bude potřeba pomoci s dluhy.

REPORTÁŽ z praktického semináře, kam se sjely sociální pracovnice z celého Česka. Důvod? Očekávají, že bude větší poptávka po dluhovém poradenství.

Článek

„Hlavní je, že budeme muset lidi udržet v bydlení. To je gros,“ shrnuje hned v úvodu hlavní výzvu pro nadcházející měsíce lektorka Barbara Halířová, jinak vedoucí dluhové poradny a zkušená terénní pracovnice.

Naráží tak na rostoucí ceny a zároveň přeplněné záchytné ubytování od sociálních bytů po azylové domy a ubytovny.

Na posluchačky apeluje, aby klientům jasně vysvětlovaly, že zprostředkovat i přechodné bydlení je velmi složité.

„Musíme jim transparentně vysvětlit, co se děje. Tím snížíme tlak, který na nich je,“ říká s tím, že v rámci poradny nemohou slibovat nesplnitelné, případně odkazovat na jiné sociální služby.

Jedním z posledních nástrojů, který sociální pracovníci podle Halířové zkouší, je spolubydlení. Pokud například v azylových domech vidí, že si dvě ženy s dětmi rozumí, navrhnou jim, aby zkoušely hledat bydlení společně.

Sedm žen, převážně z pomáhajících profesí, vážně přikyvuje. Každá na akreditovaný kurz Institutu prevence a řešení předlužení v centru Prahy dorazila z jiného koutu republiky – od Krnova na severovýchodě po Plzeň na západě.

Jak postupně vysvětlují, všechny vnímají, že finanční problémy lidí v jejich regionu a u jejich klientů rostou.

„Už se k nám dostávají i lidé z vyšší střední třídy,“ zmiňuje Zuzana z Příbrami. Roky pracovala v azylovém domě, nově potřebovala změnu, a tak přešla do sociální poradny.

„I mezi našimi klienty vidíme, že se situace zhoršuje,“ přitakává Veronika, která se v rámci skupiny označuje za „zjevení“. Jako jediná pracuje v komerčním sektoru – pro jednu z největších českých bank.

Roztleskávačky a překladači

Účastnice během třídenního semináře postupně proberou proces vymáhání a oddlužení, čeká je i řešení konkrétních praktických případů.

Čistě ženské složení není podle Barbary Halířové nic překvapivého. „Sociální pracovníci jsou většinou ženy,“ zmiňuje s dovětkem, že když už se profesi věnují muži, mají z jejího pohledu tendenci rychleji povýšit a přestat se věnovat přímé práce s klienty.

„Potřebovala bych, aby bylo mnohem víc dluhových poradců. Bude to potřeba,“ vrací se k rostoucímu počtu lidí s finančními problémy.

„Nejsme na to připravení. Máme šílený nárůst seniorů, kteří nedávají nájem, nebo mají vlastní nemovitost a nedávají energie. A samozřejmě samoživitelé, pokud nejsou v šedé ekonomice a nemají vytvořenou záchranou síť nejbližších, tak nemají šanci,“ vypočítává lektorka.

Poukazuje při tom na vlastní praxi s dlužníky, ale i na řadu pozic, které zastává: pracuje pro pražské Centrum sociálních služeb, pro Agenturu pro sociální začleňování či zmíněný institut, pod jehož hlavičkou seminář probíhá.

Kroužku žen, které se přišly dovzdělat, jak pracovat se zadluženým klientem, tak hned na začátku dává pragmatické rady. Například je připravuje na to, že typický zadlužený klient nezvedá telefony, neotvírá dopisy.

„Je to psychologická obrana před stresem. Všichni se bráníme stresu. To, že se nechovají z našeho pohledu správně, je jejich strategie přežití. Dělají to, aby mohli fungovat. Budete se s tím setkávat. Budu vám přát, abyste měli i střípky nadějných,“ říká.

Roli dluhových poradců připodobňuje k roztleskávačkám, které lidi motivují a rozhýbávají. Psychologicky podle ní pomáhá celou situaci otočit. „Říkám jim: ‚No vidíte, hůř už být nemůže,‘“ líčí Barbara Halířová. Jde podle ní o dobrou motivaci k pokusu začít dluhy řešit.

Dluhoví poradci jsou podle lektorky i „překladači“, kteří posouvají informace a musejí se starat o to, aby je klienti skutečně pochopili.

„Každý slyší něco jiného. Jak to máte doma? Jak si rozumíte s nejbližšími? A teď si představte, že předáváte informace lidem se snížením prahem chápání. U klientů si musíme neustále ověřovat, jestli se k nim dostávají správné informace,“ popisuje Barbara Halířová.

Sama prý zažila situaci, kdy jí klient na šesti sezeních vše odkýval, aby až na sedmém zjistila, že nemá peníze ani na to, aby si do naslouchátek koupil baterku. Raději se proto všude tvářil, že rozumí a souhlasí. „Vyřešila jsem to tak, že jsem mu baterky sama koupila,“ přiznává.

Dluhové poradkyně podle ní nemají čekat, že výsledky jejich práce přijdou v řádu týdnů. Pomáhání s oddlužování je práce často na roky, jak zmiňuje.

Problém i těch nejzranitelnějších

„Systém nic neodpustí ani lidem, kteří jsou strašně zranitelní,“ popisuje své zkušenosti Jana, jedna z účastnic.

Pracuje jako sociální pracovnice ve Sdružení Neratov, kde pomáhají lidem s lehkým a středně těžkým zdravotním hendikepem. I v této skupině se dá narazit na zadlužené, zejména ty, kteří přicházejí takzvaně z ulice a nemají zázemí rodiny.

„Potřebovala bych se v celé té situaci zorientovat, abych nemusela tolik využívat poradny. Myslím si, že dluhy budou jedním z ‚nejklíčovějších‘ témat,“ říká sociální pracovnice.

Pro Barbaru Halířovou nejde o překvapení. „V azylech teď pořád řešíme bíle koně. Teď budeme řešit pána, který má firmu, ani o tom neví,“ navazuje a téma převádí opět do praktické rady – Jak poznat lidi s nižším prahem chápaní nebo s lehkou retardací?

„Nechám je alespoň něco napsat. Třeba poznámky z toho, co jim říkám. A jakmile vidím, že toho není schopen, tak jim na každé konzultaci předám jednu jedinou informaci, aby se to pokusili udržet.“

Nutnost dovzdělat se ve dluhovém poradenství cítí i Petra, která pracuje pro Unii neslyšících. „Všímáme si, že problematika stoupá. Nemáme jenom neslyšící, ale spadají pod nás i senioři,“ říká sociální pracovnice a popisuje, že funguje zatím spíše preventivně a řeší problémy se splácením spíše než s exekucemi.

„Potřebujeme tu problematiku znát. Fungujeme jako tlumočníci a když špatně rozumíme problematice, tak špatně tlumočíme,“ uzavírá.

Doporučované