Budíček v pět, zbraň neustále u sebe. Středoškoláci cvičí s armádou

Zhruba dvacet středoškoláků oblečených od hlavy až k patě v maskáčovém vzoru si před úsporně zařízenou ubytovnou připravuje nezbytné vybavení a zbraně. Instruktor je popohání křikem, někteří si proto pomáhají navzájem. Nakonec ale na povel velitele čety vyrážejí k lesu na každodenní dril.

V jižní části vojenského újezdu Hradiště na Karlovarsku takto své dobrovolné čtyřtýdenní cvičení podstupuje stovka žáků ze třetích a čtvrtých ročníků středních škol. V celkem sedmi areálech Armády České republiky se jich dohromady výcviku účastní necelých osm set.

Postupně se přesouváme na nedalekou louku ve vojenském areálu, kde probíhá dopolední blok výcviku. Žáci trénují základní taktické drily, slepými náboji střílí na hraného nepřítele a nacvičují korektní postup - především se učí ve dvojicích vzájemně krýt tak, aby mohli udeřit na nepřítele a sami zůstat co nejméně ohroženi. Jde o stejnou taktiku, jaká se praktikuje v běžném vojenském výcviku.

Instruktoři členům čety dávají rady a dohlížejí na správný průběh. „Účastníci všechno dělají po jednom, aby se mohli instruktoři soustředit na každého člověka zvlášť. Mohou tak odstranit zlozvyky, které mají,“ popisuje mluvčí chrudimského útvaru Pavel Pojman.

K cvičení patří i to, že si jednotlivci nosí své zbraně neustále u sebe a musí se o ně pečlivě starat. „I když ještě nestříleli jinak než slepými, musí si na tu manipulaci zvyknout, pro laika je to opravdu složité,“ dodává Pojman.

Cvičení zatím studenti zvládají dobře, podle velitele čety Jindřicha, kterého si ostatní vybrali, převládá spokojenost. „Fyzickou aktivitu zvládáme, přeje nám počasí, za mě všechno v pořádku,“ říká.

Pozitivně zkušenost hodnotí i Zuzana, která je jednou z mála ženských účastnic cvičení v Hradišti. „Na začátku to byl trochu šok, že je nás tu tak málo holek, ale je to fajn, kluci nám pomáhají, když už nemůžeme, a podporujeme se celá četa navzájem,“ hodnotí. Z dosavadního výcviku u ní zatím vyhrává střelnice.

Účastníky výcviku vybíralo Ministerstvo obrany. Nemuseli projít žádnými fyzickými testy, což se u některých projevilo. „Každé ráno běhají, pořád mají aktivitu. Někteří zkrátka přecenili své síly. Je to pro ně ohromná změna z civilního života,“ hodnotí mluvčí útvaru Pojman.

„Celý den od rána do večera něco dělají. Na to nejsou zvyklí,“ dodává na pozadí výstřelů hlavní instruktor cvičení Petr Kopecký.

Zásadní je, aby si účastníci zvykli na pravidelný režim a fungování v rámci kolektivu. Každý den má podobnou strukturu. „Ráno mají budíček kolem páté hodiny a pak zhruba hodinovou rozcvičku. Ta se skládá z běhu, rozehřátí, rozhýbání, přece jen jsou většinou ztuhlí ze dne předtím. Patří k tomu i fyzický trénink, aby si zvyšovali fyzičku,“ popisuje Kopecký.

Pak je čeká na ubytovně snídaně a přes den dva bloky výcviku nebo teoretické výuky. Teprve po večeři dostávají osobní volno. „Často se tam ale dohánějí různé resty, například když mají mezery v teorii, v topografické přípravě a podobně. Spát chodí v deset, aby byli na další den čerství,“ říká Kopecký.

Večer je také čas na čištění zbraní a přípravu na další den. Kromě toho ale také středoškoláci dostanou přístup ke svým telefonům, které jsou od rána do večera zamčené ve skříňce.

Podle velitele dobrovolného cvičení Marka Štěpánka je i pro žáky možnost komunikovat s vnějším světem důležitá, hlavní důvod pro odebrání telefonů je ale praktický. „Během výcviku u sebe mobily nemají především proto, že když ho mít budou, určitě se jim rozbije,“ popisuje. Navíc by je při cvičení zbytečně rozptyloval.

Problémy v tomto ohledu studenti většinou nemají, podle účastníka cvičení a velitele čety Jindřicha šlo jen o otázku zvyku. „Osobně mi to problém vůbec nedělalo, zbytek vím, že si s tím taky nějak poradil. Popasujeme se s tím,“ hodnotí.

Štěpánek v tomto ohledu žádný problém mezi středoškoláky nezaznamenal, uznává ale, že jde o nepříjemnou změnu. „Věřím tomu, že nějaké odloučení tam bude. Člověk dnes potřebuje být neustále na příjmu. Když vůbec nevíte, co se děje, musí to pro ně být nepříjemné a velký výstup z komfortní zóny, obzvlášť pro tuto mladou generaci,“ usuzuje.

Cvičení pro středoškoláky letos začalo napříč Českem 7. července, studenti ve věku od 18 do 22 let o něj měli takový zájem, že armáda registraci uzavřela už v březnu. Mladiství se v průběhu čtyř týdnů seznamují se základními dovednostmi vojáka, podle armády je intenzivní výcvik stejně náročný jako základní vojenský kurz, který absolvují rekruti.

Armáda by prostřednictvím DVC chtěla mimo jiné rozšířit své zálohy. „Projekt dobrovolného vojenského cvičení pro studenty středních škol má za cíl nejen představit armádu mladé generaci, ale také zvýšit odolnost společnosti a rozšířit naše zálohy,“ uvedl už dříve zástupce náčelníka Generálního štábu Armády ČR Miroslav Hlaváč. Letošním rekrutačním cílem je pro armádu podle mluvčí Magdaleny Dvořákové 2100 lidí.

Podle velitele Štěpánka je vidět významný generační rozdíl, byl ale příjemně překvapen tím, jak jsou účastníci cvičení urputní a umí jít takzvaně do sebe. „Obecně začíná být velký generační problém s fyzickou připraveností. Rozevírají se nůžky, máme buď perfektní atlety, anebo úplný opak, že dotyční nemají žádné pohybové návyky. Ty lidi si ale potom dokážeme určitým způsobem formovat,“ popisuje Štěpánek.

Zásadní je v případě mladých snaha, která účastníkům výcviku podle Kopeckého nechybí. „Dokážou se kousnout a prostě makají. Je třeba znát, že ne všichni odmala sportovali a hýbali se, ale nemůžeme říct, že by byli nějací chcípáci nebo že by věci vzdávali, to vůbec ne,“ shledává Kopecký.

Po absolvování výcviku na středoškoláky čeká finanční odměna zhruba 34 tisíc korun čistého. „Je to rozprostřené zhruba rovnoměrně, někdo je tady jen kvůli penězům, někdo k tomu má vztah odjakživa, někdo obojí,“ odhaduje Kopecký.

Samotné peníze ale pro studenty nemusí být dostatečnou motivací, aby intenzivní čtyři týdny vydrželi. „Pár jedinců, co už skončili, bylo. Je vidět, že nestačí jenom ta vidina peněz, ale musí tam být i něco dalšího,“ usuzuje Štěpánek. Studenty, kteří u cvičení vydrželi, tak k armádě většinou táhne i rodina nebo osobní zaujetí.

Například středoškolák Jindřich zvažuje v armádě pokračovat v rámci studia. „Přišlo mi to jako zajímavá zkušenost, kterou budu moct následně využít při studiu na Univerzitě obrany, kam se chci hlásit,“ říká.

Také u studentky Zuzany byl zájem o armádu dlouhodobý. „Už od malička jsem říkala, že chci k policii nebo do armády, když se mě ptali, tak jsem si řekla, že to zkusím, když se naskytla taková příležitost. A zatím to vidím na budoucí profesi,“ uzavřela.

V loňském roce na cvičení ve vojenských výcvikových prostorech Hradiště a Libavá nastoupilo 127 studentů a 110 z nich výcvik dokončilo. Podle tehdejších absolventů šlo o těžkou výzvu, která ale posunula jejich hranice, někteří z nich mají plány s prací v armádě pokračovat. Dojmy některých účastníků loňského výcviku Seznam Zprávy dříve popisovaly.

Dobrovolné vojenské cvičení letos skončí 1. srpna, účastníci budou mít status vojáka v záloze a s ním i všechny související povinnosti.