Byl by to jen zdánlivý pocit bezpečí, odmítají studenti rámy a kontroly

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Před filozofickou fakultou brněnské Masarykovy univerzity se stále kupí svíčky a květiny, které připomínají tragickou střelbu v Praze.

O pár metrů vedle, v areálu školy, postává hlouček studentek. Shodují se na tom, že přísnějším bezpečnostním opatřením by se případně nebránily. Jedním dechem ale dodávají, že nevědí, jestli by nějaká opatření byla funkční.

„V Praze to udělal student. Takže třeba nějaké vstupní kartičky by ho nezastavily,“ podotýká studentka japanistiky Lenka.

„Dostat se sem může kdokoliv,“ přikyvuje její spolužačka Kristýna. Vysoké školy by podle ní měly být místem, kam může přijít kdokoliv.

„Bezpečnostní rámy by mi nevadily, spíš nevím, jestli by bylo reálné je zavést. Je tady spousta vchodů. V nebezpečí si ale nepřipadám,“ krčí rameny.

Bezpečnostní rámy nebo přítomnost ochranky by si nepřála ani studentka ekonomické fakulty Markéta Kuchařová. „Nevím, jestli by to nevyvolávalo zbytečnou paniku a pocity úzkosti,“ přemítá.

„Nenapadlo by mě zpřísňovat zabezpečení. Ve škole se cítím bezpečně,“ doplňuje ji student práv Daniel Karch.

Podobné názory zaznívají i na nedaleké ekonomicko-správní fakultě. „Kdyby se to stávalo častěji, tato opatření by byla namístě. Ale toto byl podle mě ojedinělý případ, doufejme, že první a poslední. Není podle mě třeba dělat paniku,“ shrnuje student Simon Kumančík.

Terézia Guothová říká, že by se případnému zpřísnění pravidel nebránila. „Neumím si ale představit, jakým způsobem by to mohlo fungovat. Tato budova má dva vchody, zadní se vůbec nekontroluje,“ vysvětluje.

V nebezpečí se ve škole prý necítí, dopad tragické události na sobě ale pociťuje. „Na veřejnosti jsem od té doby ostražitější, všímám si více zvuků než běžně. Jednoduše se leknu,“ přiznává.

Její spolužačka Katarína Cvíčelová doplňuje, že si neumí představit například zavedení kontrol všech lidí, kteří na univerzitu vstupují. „Nedokážu si osobně představit ani bezpečnostní rámy. Jako studenti často dobíháme na poslední chvíli, mohlo by to hodně prodloužit čas, než se člověk dostane do školy,“ odhaduje.

Lukáš studuje podnikovou informatiku. Ani on by pravidla nezpřísňoval. „Hodně opatření se zavádělo v amerických školách, kde je situace mnohem horší. Myslím si, že v České republice to zatím není nevyhnutelné,“ říká.

„Mám na to stejný názor,“ souhlasí jeho spolužák Ondřej. „Nemyslím si, že je potřeba mít všude skenery, bylo by to hodně finančně nákladné a zdržovalo by to provoz.“

Proti zásadnímu zpřísňování bezpečnostních opatření jsou i oslovení členové univerzitního akademického senátu. „Přísnější bezpečnostní pravidla situaci nenapraví. Myslím si, že například bezpečnostní rámy utvrzují ve studentech myšlenku, že je jejich pohyb ve škole nutno omezovat, protože jim něco hrozí,“ míní člen senátu a student mezinárodních vztahů Daniel Jirků.

„Jestli za sebou někdo tímto činem něco chtěl zanechat, tak je to mimo jiné strach v lidech. A přísnější pravidla to z mého pohledu jenom posilují.“

Podobný názor má student informatiky Jakub Šárník. „Myslím si, že takovéto zásahy by zásadním způsobem znepříjemnily životy běžných studentů i vyučujících, ovšem výměnou za ně by byl pouze zdánlivý pocit bezpečí,“ myslí si. Jako vhodnější opatření vidí nácviky v krizové situaci, jako jsou například požární poplachy.

Podle Jakuba Capáka z fakulty sociálních studií je pak důležité zaměřovat se na prevenci. „Jako společnost bychom se tedy neměli ptát jen na to, jak se proti těmto lidem bránit, ale i jak můžeme těmto lidem pomoct,“ podotýká.

Předsedkyně Studentské komory Akademického senátu Vysokého učení technického Kruljacová zmiňuje důležitost znalosti zásad při podobných událostech ze strany zaměstnanců i studentů.

„Vítáme to, že se již začalo spolupracovat s krajskými policejními ředitelstvími, a podporujeme ustanovení osob zodpovědných za bezpečnost na úrovni fakult na jednotlivých vysokých školách,“ říká.

Některá bezpečnostní opatření nicméně univerzity zavedly už bezprostředně po střelbě se začátkem zkouškového období, přičemž nejčastěji šlo o zabezpečení vchodů do budov.

„Z preventivních důvodů jsme s účinností od 2. ledna zavedli drobné úpravy týkající se vstupu do budovy, které mají za cíl zajistit, aby měli vrátní lepší přehled o tom, kdo vstupuje,“ přibližuje Radek Antoš, proděkan pro komunikaci a IT z Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

Turnikety u vstupu pak zprovoznila i Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, České vysoké učení technické nebo Česká zemědělská univerzita. Do budov škol se tak zaměstnanci a studenti dostanou pouze s přístupovou kartou nebo čipem.

V dlouhodobějším horizontu chce část univerzit věnovat pozornost zejména zavedení informačního systému, který by v případě ohrožení umožňoval vyslat včasné varování – například formou SMS zprávy.

Jednou z nich je i Masarykova univerzita. „V tuto chvíli se soustředíme na finalizaci systému včasného varování pro případ ohrožení, kterým dokážeme v krátkém čase oslovit dle aktuální situace jak vybranou skupinu studentů a zaměstnanců, tak celou univerzitu,“ vysvětluje mluvčí Radim Sajbot s tím, že do provozu by chtěli systém uvést na jaře.

Ve fázi příprav jsou pak nyní i školení pracovníků ostrahy a provozu a nastavení doporučení pro studující i zaměstnance, jak se chovat v případě krizových situací. První školení zaměstnanců od policie by mělo proběhnout už 30. ledna.

Často diskutované bezpečnostní rámy podle Sajbota nejsou v případě Masarykovy univerzity vhodným řešením.

„Tento typ ochrany lze efektivně praktikovat pouze v budovách se striktně omezeným počtem vstupů, například v případě výškových budov s malým půdorysem nebo u objektů s chráněným perimetrem, což není případ Masarykovy univerzity, která disponuje desítkami budov se stovkami různých vstupů a obrovským pohybem desítek tisíc studujících a zaměstnanců v těchto budovách,“ uzavírá Sajbot.

Zavedení detekčních rámů by podle mluvčího Egona Havrlanta nebylo efektivní cestou ani v případě Univerzity Palackého v Olomouci.

„Bezpečnostní rámy zřejmě nebudou tím nejvhodnějším opatřením a zcela určitě je nebude možné využít plošně. Máme bezmála 70 budov po celém městě, téměř každá budova má dva nebo tři vchody. Rámy samy o sobě také nic neřeší, je k nim třeba mít odbornou obsluhu, takže nároky na finance i personál jsou tady vysoké. Univerzita je navíc ze své podstaty otevřeným prostředím, nechceme se uzavírat světu,“ vysvětluje.

V zavádění jiných opatření ale v Olomouci nezahálí. Už před Vánocemi se například podařilo upravit univerzitní aplikaci, skrze kterou může škola nyní v případě mimořádné události rychle informovat všech 21 tisíc uživatelů z řad studentů i zaměstnanců.

„V loňském roce jsme organizovali školení zaměřené na zvyšování odolnosti měkkých cílů a i s ohledem na současnou situaci v nich chceme pokračovat s větší intenzitou a pokusíme se navýšit jeho kapacity. Univerzita má ale 23 tisíc studentů a 4 tisíce zaměstnanců, budeme tedy muset hledat i jiné varianty proškolování,“ doplňuje Havrlant s tím, že sami zaměstnanci projevují o školení zájem.

Pro studenty sice nebudou povinná, ale zájemci budou mít možnost získat informace formou e-learningu.

Současně je škola v kontaktu se státní i městskou policií a tuto spolupráci chce využít i při nastavování nových bezpečnostních opatření. „Dohodli jsme se rovněž na tom, že budeme policisty informovat o všech našich akcích, na kterých počítáme s účastí většího počtu osob. Týká se to například dne otevřených dveří pro uchazeče o studium na všech fakultách, který proběhne už na konci ledna,“ uzavírá Havrlant.