Článek
Čekání je u konce. Do Prahy dorazil armádní speciál, na jehož palubě byl Jan Darmovzal. Čech, kterého skoro pět set dní věznil venezuelský režim Nicoláse Madura.
„Bylo to na slzy. Doufám, že se rychle dostane k sobě, že se vzpamatuje. Že to bude zase všechno fajn,“ řekl novinářům po setkání emotivně Oldřich Darmovzal, Janův otec.
Spolu s ním z Caracasu přiletěli další tři bývalí vězni. Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) řekl, že jde o občany Polska, Rumunska a Irska. Už během dne v České televizi uvedl, že vězňů mělo být původně více, avšak Venezuela některým osobám nedovolila do letounu české vlády vstoupit, přestože je už propustila.
Armádní speciál z Caracasu přistál na starém ruzyňském letišti. Připravené tam byly dvě sanitky. Pětatřicetiletého Darmovzala čeká zdravotní vyšetření, řekl večer v televizi Prima jeho otec. Matka novinářům při příchodu na letiště řekla, že rodina chce poděkovat všem lidem, kteří se o propuštění jejího syna zasloužili. „Chtěli bychom, aby se podpora teď obrátila k těm, kteří ve vězení stále ještě jsou,“ uvedla pro ČTK. Propuštěných je podle ní zlomek z celkového množství vězněných.
Ministr obrany Jaromíra Zůny (nestr. za SPD) na místě uvedl, že organizace dopravy byla poměrně náročná. „Myslím si, že je to skvělá práce, že jsme dostali našeho člověka zpátky domů,“ řekl podle ČTK. Mimo něj na Darmovzala čekal také premiér Andrej Babiš (ANO) a ministr zahraničí Macinka.
Ve Venezuele chtěl navštívit indiánské kmeny
Darmovzal z Břeclavi předloni do Venezuely vycestoval sám jako turista. Zamýšlel zde navštívit indiánské kmeny v Amazonii, 5. září 2024 se proto vydal k hranicím s Kolumbií. Zde ho ale zadržela venezuelská kontrarozvědka, která českého turistu posléze převezla do věznice Rodeo 1 poblíž hlavního města Caracasu. Tam Madurův diktátorský režim posílal mimo jiné politické vězně ze zahraničí, jejichž proces měl často dva společné rysy: absence důkazů a práva na spravedlivý soud.
Stejně to probíhalo i v případě Jana. Důkazy režim neměl a tamní úřady ho nikdy oficiálně neobvinily či neodsoudily. Podle jedné z mála zpráv, kterou o Darmovzalovi Venezuela zveřejnila, se měl podílet na pokusu o politický převrat a plánování vraždy čelních představitelů státu včetně prezidenta Nicoláse Madura, který je nyní ve vězení v New Yorku. Spolupracovat měl mimo jiné i se CIA.
Podle bývalého ministra školství a financí Ivana Pilipa, který se případem uvězněného Čecha dlouhodobě zabývá, si režim tímto způsobem bral politické vězně jako rukojmí. „Vypadalo to tak, že zahraniční rukojmí zatkli tak, aby je měli jako rukojmí, ale sami s nimi vlastně neměli žádný konkrétní plán, nevěděli, co s nimi,“ řekl Pilip dříve Seznam Zprávám.
Hlasitá hudba, týrání a šachy z papíru
Už zpočátku na Darmovzalovi dozorci podle svědků páchali bezpráví. „Strávil tři týdny zavřený někde v otřesných podmínkách: spoutaný, sám v cele bez matrace, s nepřetržitě zapnutým světlem, bez deky. Byla tam mrazivá zima kvůli klimatizaci,“ napsal v písemné zprávě rodičům Darmovzala Francouz Camilo Castro, jeden z jeho spoluvězňů, kterého Venezuela propustila dříve.
Castro mimo jiné vylíčil situaci, kdy dozorci údajně pouštěli Darmovzalovi hlasitou hudbu, „aby neslyšel křik ostatních vězňů mučených ve stejné budově“. V dopise hovořil také o nasimulovaném soudu s Čechem.
Přes tyto podmínky byl Darmovzal schopen psychicky odolávat, podle Castra se například zapojil do hladovky na protest proti nedodržování práv vězňů, což vedlo ke zlepšení podmínek. „Musím tady něco udělat, protože vím, že moje rodina za mě bojuje,“ říkal podle propuštěného spoluvězně Jan.
O krutých podmínkách hovořil také další Darmovzalův spoluvězeň, Američan Aaron Logan. Ten médiím sdělil, že vězně dozorci bili, stříkali na ně pepřový sprej a psychicky je týrali. V jednu chvíli podle něj vězni začali na odpor bušit do stěn svých betonových cel. Aby je dozorci utišili, nasadili jim na hlavy pytle a následně je zbili.
Logan hovořil také s Janovými rodiči, kterým popsal, jak spolu ve vězení hráli šachy. „Figurky jsme vyrobili z toaletního papíru a izolační pásky, kterou jsme našli pod betonovými deskami. Šachovnici jsme nakreslili mýdlem,“ nastínil Logan. Jelikož byl ale každý zavřený ve vlastní cele, museli na sebe své tahy navzájem pokřikovat.
Únos Madura jako zlom
Se svou rodinou hovořil Darmovzal po dobu vězení jen dvakrát po telefonu. Komunikaci s advokátem či diplomaty mu vězeňská služba odepřela.
O možnosti, že by Darmovzala mohly úřady z věznice severně od Caracasu propustit, se začalo hovořit poté, co americké elitní komando zajalo prezidenta Nicoláse Madura. Spolu s manželkou ho na začátku letošního roku zatklo a převezlo do New Yorku, kde nyní oba čelí soudnímu obvinění z narkoterorismu.
„Zásadní zlom byl nesporně útok na Caracas a zatčení Nicoláse Madura. Předešlé pokusy o vyjednávání z české strany a ze strany EU a dalších zemí k ničemu nevedly, protože pořádně nebylo s kým vyjednávat. Venezuelská strana vlastně nejednala,“ popsal Ivan Pilip.
Ještě před Madurovým únosem začal venezuelský režim pod americkým nátlakem propouštět některé politické vězně, česká diplomacie se tak ve spolupráci s velvyslanectvím Evropské unie a Spojenými státy snažila o to, aby mezi nimi byl i český občan. To se nakonec podařilo.
„Vypadá dobře, o zdraví nechtěl mluvit“
Z vězení, ve kterém strávil skoro pět set dní, byl Darmovzal propuštěn v pátek okolo 4:00 (SEČ).
„Řekl nám, že je v pořádku. Měli jsme videohovor, takže jsme se i viděli. Vypadá celkem dobře, ale o zdravotním stavu nechtěl moc mluvit. Odpovídal jen velmi opatrně. Říkal také, že špatně spává,“ popsal pro Seznam Zprávy po propuštění jeho otec.
Podle Pilipa nyní Darmovzala čekají zdravotní kontroly a rekonvalescence. „Bude se dávat z tohohle zážitku nějak dohromady. I když jej osobně neznám, znám pouze rodinu, ale z toho, co všechno se stalo, je jasné, že je to člověk s vnitřní integritou a psychickou odolností, takže doufejme, že se dá co nejdříve do pořádku a plného fyzického i psychického stavu,“ věřil Pilip.
Janův americký spoluvězeň Logan v dopise jeho rodičům napsal, že za své již propuštěné kamarády z venezuelské věznice koupil lahev šampaňského. Dal jim proto jeden slib: „Až bude Jan na svobodě, otevřu na oslavu další lahev šampaňského. Jan mi chybí a moc si ho vážím.“
