Článek
Čím dál větší popularitě se těší platforma Suno. Stačí jen několik málo kliků a program pomocí umělé inteligence vytvoří téměř kteroukoli skladbu, jakou si uživatel zamane.
Jenže: Jak uvedl nedávno magazín The Atlantic, společnosti jako Suno nebo Udio modely „trénují“ na základě již existujících skladeb.
V databázích, které list zveřejnil, lze najít miliony písní známých interpretů, včetně těch českých. Třeba skupina Kryštof jich tam má 135, zpěvák Daniel Landa 150. Služba ale využívá i skladby drobných kapel s několika stovkami posluchačů za měsíc na Spotify.
A to bez jejich souhlasu. Ochranný svaz autorský, který české autory písní zastupuje, tak plánuje na Suno podat žalobu. „Ta služba za vás píseň nekomponuje ani neotextuje. Ona jen imituje,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy předseda představenstva OSA Roman Strejček.
Mělo by jít už o několikátou žalobu na Suno. Jeho představitelé v minulých případech argumentovali tím, že umělá inteligence hudbu nekopíruje, ale že se na základě existujících skladeb pouze naučí různé styly, struktury a formy hudby a novou hudbu již skládá sama.
Vydává se OSA do války se službami jako Suno?
Dlouhodobě deklarujeme, že všechny služby, které generují v uvozovkách „umělecký obsah“, jsou s velkou pravděpodobností trénované na odcizeném obsahu, který byl veřejně dostupný na internetu. Některé dokonce neváhaly prolomit ochranu předplatitelských služeb, jako je Spotify.
To má samozřejmě významný dopad na autory, na umělce. A jakožto kolektivní správce pro Českou republiku chceme ukázat, že se umíme za naše autory postavit. A po vzoru našich partnerů v Německu a Dánsku připravujeme podklady pro žalobu na provozovatele služby Suno.
Co je na tom procesu podle vás problematické či nelegální?
Problematické je to v tom, že ty služby začaly jako vědecká činnost. Opíraly se o nějakou zákonnou úpravu. Ve Spojených státech o fair use, v Evropské unii o výjimku z vytěžování textů a dat pro vědecké účely. Ale v tuto chvíli jsou překlopené do nějakého komerčního provozu.
U soudů v Americe a nedávno i v Německu nyní padlo, že zkrátka je potřeba doložit, jakým způsobem se vývojáři dostali k uměleckému obsahu a zdali to bylo legální cestou.
Aby umělá inteligence uměla generovat v uvozovkách „umělecký obsah“, tak vývojáři těchto služeb bez souhlasu kopírují originální nahrávky a uchovávají je v datasetech. My jsme zjistili, že tomu tak skutečně je, protože některé z těch služeb generují slovo od slova celé refrény existujících skladeb.
Čili kdybych do Suno AI zadal nějakou charakteristiku písničky, která by byla velmi blízká například skladbě Daniela Landy, tak je možné, že mi vydá vygenerovanou skladbu, která bude téměř totožná s již existující písničkou?
Po zadání velmi šikovného zadání série nějakých promptů se skutečně doberete k originálu původní skladby. Potvrzuje to, že v jejich datasetech existují kopie originálních děl. To není služba, která by komponovala za vás, nebo něco otextovala. Ona jen imituje. Je to natrénováno na originálních skladbách bez souhlasu umělce nebo nahrávací společnosti. A není to jenom o odcizení kopie díla, ale celého know-how umělce.
Šéf Suno Mikey Shulman před dvěma lety na svém blogu připodobnil technologii k dítěti, které se skrze poslech rockové muziky učí hudbu tvořit. Není to pádný argument, že Suno nekrade, pouze se učí?
Je potřeba si říct, na čem se to učí. To není o tom, že by se umělá inteligence něčím inspirovala, tady skutečně došlo k tomu, že obešli ochranu služeb, jako je YouTube nebo Spotify.
Umělá inteligence nefunguje tak, že se něčím inspiruje jako člověk. Ona opravdu pouze imituje to, co tam vložíte, čím nakrmíte algoritmy. A ty to jenom poskládají do trochu jiné podoby.
Neznám službu tohoto rozsahu, která by to natrénovala legálním způsobem. Některé se snažily postupem času překlopit do legální formy. To znamená, že uzavřely smlouvu s nějakým vydavatelstvím a snažily se na základě nahrávek, které jim to vydavatelství poskytlo, trénovat své modely. Ale když se bavíme třeba o Suno, tak bohužel ho provází to, co jsem říkal. To znamená, že se podle našich informací dostali k tomu obsahu cestou, která není úplně fér.
Zmiňujete, že služby jako Suno obešly ochranu YouTube či Spotify, co tím myslíte?
Řada těch služeb argumentuje tím, že veškerý umělecký obsah je dostupný na internetu a internet je jakési svobodné médium. Když už tam jednou někdo něco zveřejní, tak je to k dispozici.
My ale máme se službami jako Spotify nebo YouTube licenční smlouvy. Umožňujeme těmto platformám používat hudbu námi zastupovaných autorů, ale rozhodně neumožňujeme použití této hudby třetími stranami a už vůbec ne pro trénování umělé inteligence.
Dokonce jsme na našich webových stránkách před více než rokem zveřejnili výhradu z té výjimky, o které jsem hovořil, tedy pro vytěžování textů a dat pro vědecké účely, pokud se to týká repertoáru, který zastupuje OSA.
Dalším možným argumentem může být, že AI podle provozovatelů nyní lidsky vytvořené hudbě nekonkuruje. Přijde mi, že v našem kontextu se nejčastěji setkáváme s AI vytvořeným obsahem třeba v nějakých humorných videích či parodiích.
Ano, pokud se to bude držet v linii humorných videí nebo podkresu pro domácí videa, myslím si, že to není nic, co by asi autory trápilo. Autory ale skutečně trápí ten potenciál. V některých segmentech může AI skutečně nahradit lidskou tvorbu.
A pokud tato skutečnost hrozí, a ona objektivně hrozí, tak je potřeba dát opravdu na misky vah, jakým způsobem se vývojáři umělé inteligence dostali k natrénování algoritmů. A jsme zase na začátku – došlo k použití originálních děl zcela bez vědomí a zcela bez souhlasu autorů a umělců.
Jak reaguje Suno
Představitelé Suno dosud odmítali, že by se nějakým způsobem dopustili porušování autorských práv nebo jiných prohřešků. Po jedné z prvních žalob v roce 2024 uvedl šéf firmy Mikey Shulman, že jeho firma trénuje modely „na hudbě střední a vysoké kvality, kterou lze najít na volně dostupném internetu“.
„Velká část otevřeného internetu skutečně obsahuje materiály chráněné autorskými právy a některé z nich vlastní velká hudební vydavatelství. Avšak stejně jako dítě, které po poslechu rockové hudby začne skládat vlastní rockové písně – nebo učitel či novinář, kteří studují existující materiály, aby z nich získali nové poznatky –, ani samotné učení nepředstavuje porušení autorských práv. Nikdy tomu tak nebylo a neplatí to ani dnes,“ sdělil.
K otázce toho, zda mohou modely reprodukovat materiály ze svých trénovacích dat a tedy vytvořit písně nápadně podobné existujícím skladbám, se letos v červnu vyjádřil vedoucí produktu Suno Jack Brody. „Naše odpověď je jednoduchá: Ne, k tomu by nemělo docházet. Naší filozofií vždy bylo, že umělá inteligence má lidem pomáhat vytvářet novou hudbu, nikoli kopírovat hudbu někoho jiného,“ napsal na síti LinkedIn.
„Například nepoužíváme jména umělců jako kategorii trénovacích metadat – vědomě jsme se rozhodli modely neučit jména umělců, protože naším cílem je pomáhat lidem vytvářet zcela nové skladby, nikoli hudbu, která zní jako tvorba již existujících umělců,“ dodal.
Kdybych si teď nechal vygenerovat pomocí Suno AI píseň, porušuji podle vás zákon?
Kdo používá tuto službu, tak nic neporušuje. Zákony podle nás porušuje ta služba. V podmínkách je uvedeno, že pokud používáte tu službu bezplatně, tak to, co vygeneruje, není autorsky chráněno. Nahrávka dokonce v případě Suno patří provozovateli služby. Když si službu předplácíte, tak už vám patří i ta nahrávka.
Nicméně je potřeba zmínit, že pokud je ta služba nelegální ze své povahy, protože data natrénovala na odcizeném obsahu, tak pak je k diskuzi, jak nahlížet na dosud vygenerovaný obsah. A já se domnívám, že v takovém případě by měl být prohlášen za nelegální. Když bych si někde na trhu koupil vypálené cédéčko, tak těžko mohu přijít do obchodu a začít ho prodávat, používat ho ke komerčním účelům.
Myslím, že by bylo zcela legitimní říci: Neprokázali jste legální nabytí obsahu, to znamená nahrávek, na kterých jste trénovali data; neprokázali jste, že máte smlouvu s autory a s umělci nebo s nahrávacími společnostmi pro pořizování kopií do datasetů. To znamená, že cokoliv, co ta služba vygenerovala, vygenerovala nelegálně. A veškerý takový obsah by pak měl být z mého pohledu prohlášen za nelegální nebo k použití pouze pro osobní potřebu.
Předpokládám, že ještě úplně jiný případ by byl, kdybych třeba já o sobě začal na YouTube tvrdit, že jsem Daniel Landa a že vydávám novou píseň, ale byla by vygenerovaná umělou inteligencí.
I toto už se děje. Existují takzvaní ghost artists. To znamená, že i na Spotify najdete zcela vygenerované umělce. Ten umělec může na první pohled vypadat třeba jako nějaký jazzman z šedesátých nebo padesátých let, ale na Spotify má diskografii jenom od roku 2026 a jeho jméno je na internetu nedohledatelné.
Děje se také, že si někdo vytipuje nějakého umělce středního proudu, vygeneruje hudbu, kterou vydává za jeho, a snaží se ji podřadit pod diskografii tohohle umělce. To už je klamání spotřebitele a jedná se skutečně o podvod.
Jak konkrétně by ten model mohl vypadat?
Myslím, že je důležité přivést provozovatele služeb generativní umělé inteligence k jednacímu stolu a najít obchodní model, který bude férový, transparentní a udržitelný i pro lidskou tvůrčí činnost.
Je to jednoduché, musíme říct: Podívejte se, použili jste díla našich zastupovaných autorů a jejich kopie máte v datasetech. Takže se pojďme domluvit na nějaké autorské odměně, která bude vyjádřena procentem z předplatného za každého uživatele z České republiky. A to bude odměna za možnost trénovat na našich datech.
Pak je potřeba najít i obchodní model pro obsah, který ta služba vygeneruje. Pokud generuje obsah na znalostech a umění někoho jiného, je otázka, do jaké míry by měla být komerčně použitelná.
Neměl by nějak zasáhnout i stát?
Bylo by žádoucí a vhodné, kdyby se našel nějaký smysluplný právní rámec na půdorysu Evropské unie. Snaha tam je už nějakou dobu, ale víme, že zákony se nestíhají aplikovat do praxe a nestíhají tempo technologického rozvoje.
Ale i za stávající právní situace bychom měli dojít k tomu, že výjimka pro vytěžování textů a dat v rámci Evropské unie není poplatná pro tyto služby. Nelze ji aplikovat na tyto služby generativní umělé inteligence, které jsou komerční. A samozřejmě tím pádem vzniká i povinnost získat souhlasy umělců a autorů k trénování, respektive ke kopírování děl a jejich ukládání do datasetů.
Když se bavím s autory v Česku i v zahraničí, tak nikdo z nich není proti technologii. Jenom chtějí férové podmínky. Umělá inteligence může být zajímavý nástroj pro lidskou kreativitu, i sami autoři to někdy používají pro navození nějakého motivu nebo jeho rozvinutí. Je ale potřeba najít zdravý obchodní model pro spolupráci s provozovateli.
