Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Zhruba před rokem a půl řešili správci na chatě Výrovka v klidové zóně národního parku problém s vodovodem. Provozovatelé tedy zavolali řemeslníka. Ten přijel, potrubí opravil a chata mohla fungovat dál. Jenže když se autem vracel zpět do Vrchlabí, čekalo jej nepříjemné překvapení. Dostal pokutu osm tisíc korun.
Národní park vyhodnotil jeho vjezd do nejpřísněji střežené oblasti parku jako nelegální. Mohou tam jen auta, jejichž majitelé si předem zažádají o povolení vjezdu a vyčkají na schválení, což trvá v průměru měsíc.
A podle podnikatelů nešlo na krkonošských hřebenech o ojedinělý případ.
Situace, jako je tato, stojí v jádru sporu, který ve čtvrtek vyšel na povrch a rozdělil naše nejvyšší pohoří. Provozovatelé Luční boudy, jedné z nejznámějších chat v Krkonoších, oznámili, že zařízení od června uzavřou pro veřejnost. Nově si zde budou moct na polévku a pivo či třeba na záchod zajít jen turisté, co jsou zde ubytovaní.
Jako důvod uvedli „šikanu“ ze strany Krkonošského národního parku, která podle provozovatelů způsobuje, že chata nemůže zajistit služby pro takové množství hostů. „Za každý oprávněný vjezd našich dodavatelů jim přijde pokuta nejméně 20 tisíc korun. Dokonce pokutovali i řidiče, který mne vezl k naší boudě. Pokutu dostávají i řemeslníci, kteří nám přijedou pomoci například s havárií na toaletách pro veřejnost,“ řekla spolumajitelka Luční a také Labské boudy Klára Sovová.
„Trvání na dodržování pravidel, která platí pro všechny, ani kontrolu jejich dodržování nepovažujeme za šikanu, ale za práci, kterou od nás veřejnost právem očekává,“ reagoval na to za národní park mluvčí Radek Drahný.
Dodal, že pravidla jsou už třicet let stejná. I díky technologiím je ale dnes úřady umí lépe vymáhat. Na podzim třeba národní park nainstaloval na tři místa kamery, které mají zaznamenat každý nelegální vjezd.
Stále navíc platí, že kdo chce, může si o výjimku zažádat. A zrovna Luční boudě úředníci vždy vyhověli, dodal. „Z dvanácti ubytovacích zařízení v klidovém území KRNAP zaznamenáváme hlasitý nesouhlas pouze ze strany majitelů Luční a Labské boudy,“ uvedl.
Jenže jak vyplývá z vyjádření některých dalších podnikatelů, se kterými mluvily Seznam Zprávy, i jim současný systém nevyhovuje. „Jsme zvyklí si věci řešit mezi sebou a moc nekřičíme. Ale my s tím problém máme,“ potvrzuje Michaela Šťastná, provozovatelka chaty Výrovka, kterou vlastní Klub českých turistů.
To ilustruje na zážitku z úvodu článku. „Jistě, vybrala jsem si podnikání v klidové zóně Jenže to znamená, že mi praskne voda a já budu jen tak sedět?“ ptá se řečnicky.
Za Luční boudu se postavila také Jana Dvořáková, která v Krkonoších provozuje několik zařízení - Dvořákovu, Novopackou a Moravskou boudu a také chatu Špindler. „V posledních dvou letech se nemůžeme z naší práce ze srdce radovat, protože řešíme problémy s parkováním a dojezdem k boudám, které se stávají existenčními. Horské boudy tady byly vždy pro turisty, ale dnes se zdá, že by byl někdo možná rád, kdyby tady byl prales a žádní lidé,“ míní.
Dvořáková vyčítá parku nedostatek komunikace s chataři. „Místo abychom byli v souladu, tak se s námi nebaví vůbec nikdo. Nedochází k žádným diskuzím o opatřeních,“ říká.
„Jako stánek s párky v Chrámu svatého Víta“
Zástupci národního parku každopádně odmítají, že by s provozovateli chat nekomunikovali. „Jednání s jednotlivými boudaři probíhala, probíhají a probíhat budou. Jsou to naši vážení partneři. Musí si ale uvědomit, že podnikají v nejcennějším území v republice. Je to jako by provozovali stánek s párky v sakristii Chrámu svatého Víta. Logicky se s tím plní omezení. Není to jako podnikat u Máchova jezera,“ říká mluvčí Drahný.
Stojí si za tím, že kdo chce, může se pokutám vyhnout. Na povolení vjezdu je sice třeba si počkat, pak ale platí až dva roky. „Asi se nestává, že by se na boudě něco stalo a recepční šel na internet hledat kontakt na instalatéra. Velké boudy mají řemeslníky, co znají jejich objekt. Ti mají už dávno vyřízené povolenky a jsou jich desítky,“ popisuje Drahný. V případech, kdy je vjezd i přes zákaz opravdu nutný, podle něj úřady přestupek vyhodnotí a případně mohou řízení zastavit.
Boudaři uznávají, že u dodavatelů, kteří na místo jezdí často, jako jsou třeba pivovary, není problém, aby si registrační značku nechali zaregistrovat. U řemeslníků to ale podle nich takto nefunguje.
„Nemohu si nasmlouvat dvacet firem z okolí a zařídit dvacet povolení, protože nikdy nevím, jaké řemeslo kdy budu potřebovat. Také je třeba uvést konkrétní auto a jeho SPZ. Když přijede z firmy jiné auto, tak už do toho nespadá,“ vyčítá systému Petr Bárta, který od roku 2007 provozuje Brádlerovy boudy.
Také míní, že je systém čím dál přísnější. „Dříve jsme měli vjezdové karty pro servisy a byly dostupné na terénních službách. Jenže teď přijede řidič, řekne, že je od kominíků, a požádá o povolení. A oni ho pošlou pryč s tím, že si o něj měl požádat předtím,“ popisuje. Bárta dodává, že je stále možnost vyzvednout řemeslníka ještě před zákazem vjezdu. „Ale to pak z dvou cest udělám čtyři,“ namítá.
Další z provozovatelů bud v klidové zóně, který si nepřál být jmenován, je shovívavější. „KRNAP chápu, nevím, jak by se to mělo dělat jinak. Mají jakousi odpovědnost. Snažíme se to řešit nějakou dohodou, ale je pravda, že najít shodu je poměrně těžké,“ míní.
K tomu, aby ani jedna strana nepřistupovala k věci „agresivně“, nabádá i Michaela Šťastná z Výrovky. „Musíme zasednout ke kulatému stolu, vyslechnout všechny strany a jednat. Boudaři nechtějí porušovat přírodní zákony, chtějí tady žít, pracovat a zajistit pro turisty zázemí,“ říká.
