Článek
Sedm měsíců se rodina Yuliie a Fedora Yazeminets pokoušela žít pod ruskou okupací na jihu Ukrajiny nedaleko Chersonu, zhruba 70 kilometrů od Krymu. Nad domy jim neustále přelétala letadla. Yuliie vzpomíná, že jejich burácivý zvuk děsil hlavně děti. Dospělí se pak obávali ruského mučení.
„Když uděláte něco špatně, tak vás vezmou do pokoje, takzvaného sklepa. Bijí vás, a je jedno, jestli jste muž nebo žena,“ vypráví Yuliie, které s překladem do češtiny pomáhá její známá. Rusko na Ukrajinu vtrhlo před dvěma lety.
Mladá žena sedí v teplickém Centru humanitární pomoci a během vyprávění se k ní neustále tulí drobná, dvouletá dcerka Polina.
„Švagra sebrali do sklepa dvakrát. Jednou tam byl tři týdny a podruhé pár dní. Když poprvé vyšel, tak byl celý modrý,“ říká. A důvod? Jednou stačilo, že kolem ruských vojáků projel na motorce.
Dalšího švagra zase udali sousedé, že poslouchal ukrajinskou hudbu. „Přijelo pro něj auto, dali mu pytel přes hlavu a odvezli ho. Když se vrátili ze sklepa, tak druhý den utekli,“ říká Yuliie. Další příbuzná pak odešla poté, co jí Rusové začali vyhrožovat, že pokud nezačne její dcera chodit do ruské školy, tak ji mohou rodině odebrat.
Lucie Beyerová, ředitelka teplického spolku Centra humanitární pomoci, popisuje, že uprchlíci z Ukrajiny byli na konci loňského roku právě nejčastěji z ruských okupovaných částí země.
„Jsou to lidé, kteří se konečně dostali ven, nebo posbírali peníze, aby mohli vyjet. Říjen, listopad a zejména v prosinci, toho bylo hodně,“ říká Lucie Beyerová. Letos už do Česka dorazilo méně lidí a to i kvůli změnám v systému přerozdělování uprchlíků.
Bez ruských dokladů, bez výplaty
Yazeminetsovi patří mezi Ukrajince, kteří opakovaně odmítali nabídky na vystavení ruských dokladů. Hodně si tím na okupovaném území ztížili život. Odpověď, proč to neudělali, je přímočará: „Nechci ruskou občanku, jsem Ukrajinka,“ ohradila se Yuliie.
Jenomže bez ruských dokladů se dostávali do stále větší problémů. „Na začátku nejdřív jenom říkali, ať si lidé vezmou ruskou občanku, že bude všechno v pořádku, a po volbách nás začali nutit,“ líčí. Rusové začali rozdělovat lidi na dvě skupiny: ti, kteří se poddali, a druzí, které chtěli okupanti zlomit nebo vyštvat.
„Nemohli jsme jít ani do obchodu. Všude kontrolovali ruskou občanku,“ tvrdí Yuliie a říká, že faktický zlom přišel až na konci roku 2022, kdy se rozhodli utéct.
„V práci manželovi řekli, že jestli chce příští mzdu, tak musí mít ruské občanství. Potřebovali jsme nějak fungovat, žít, jak to můžeme udělat bez peněz?“ vysvětluje Yuliia Yazeminets, že už jim nezbylo nic jiného než společně s manželem Fedorem a s tehdy dvanáctiletou a roční dcerou utéct.
Na Ukrajině zůstal jen její otec, který se narodil v Rusku. Ten ruské dokumenty přijal. Yuliie zmiňuje, že v tom byl i jistý pragmatismus – dostal totiž ruský důchod, který je větší než ukrajinský.
„Máme o tom debaty doteď. Ale už menší, stýská se mu po rodině,“ říká mladá žena s tím, že její otec si naplno uvědomil, že zůstal sám a dokud budou území okupovat Rusové, tak se mu rodina nevrátí.
Útěk jen bez tetování
Samotný útěk rodiny z Chersonské oblasti popisuje Yuliia Yazeminets jako překvapivě snadný.
„Bydleli jsme 70 kilometrů od Krymu. Jeli jsme autobusem na Krym, pak autobusem do Moskvy, pak do Lotyšska, z Lotyšska do Polska a pak do Česka, jeli jsme čtyři dny,“ shrnuje žena.
Hlavní problémy – 13 kontrol si odbyli už na cestě na Krym. „Kontrolovali všechno, včetně telefonu a jestli nemáme nějaké tetování. A taky se vyptávali, kam jedeme, co budeme dělat,“ říká mladá žena. Vojáci si prý vystačili s odpovědí, že jedou za příbuznými do Polska. „Řekli nám, že takové lidi v Rusku stejně nechtějí.“
Problém by nastal, kdyby vojáci odhalili nějaké „nacionalistické“ tetování s ukrajinskou tematikou. „To bychom šli asi do vězení. Neměli jsme naštěstí žádné takové tetování,“ říká žena. Do Česka dorazili před rokem v lednu. Vydali se do Teplic za dalšími příbuznými.
Místo domu apokalypsa
Přes rok je v České republice i Chalina Chuz, 67letá seniorka, která také utekla z Chersonské oblasti.
„Měla jsem dům, měla jsem hezký život a teď nemám nic,“ říká a ukazuje fotku idylického bezbariérového domu, jen pár metrů od jednoho z ramen Dněpru.
Chalina Chuz ukazuje na telefonu svůj dům v době, kdy byl zatopený. Nově má informaci, že z něj nic nezůstalo.
Když se kolem jejího domu začalo střílet a výbuch vysklil okna, tak se rozhodla, že uteče za svojí kamarádkou do Teplic.
„Musela jsem odjet přes Rusko. Přes Krym, potom přes Kerčský most do Moskvy, do Běloruska, do Litvy a do Polska a pak sem do Česka. Pět hranic šest dní,“ říká.
Spíše než o cestě nebo životu v okupaci se neustále vrací k osudu svého domu. Pár měsíců poté co odjela, došlo ke zničení Kachovské přehrady a její dům byl prakticky celý pod vodou. Se slzami v očích ukazuje poslední zprávy, které z oblasti a o svém domu má.
„Je to naprostá apokalypsa, nic tam není. Jsou tam teď velké boje mezi Ruskem a Ukrajinou. Všechno je tam zničené,“ poznamenává.
V troskách jejího domu se na chvíli usadili ukrajinští vojáci. „Naši hrdinové,“ říká a pro chvíli lítost v hlase vystřídá hrdost.
Jeden syn Chalině zůstal na Ukrajině s rodinou v Dněpru, druhý utekl do Polska. Po protržení přehrady musela ještě na dálku pátrat po svém 77letém bratrovi, který má psychické potíže. Dobrovolníci ho naštěstí odvezli do Německa.
„Už je v Česku, našla jsem ho,“ oddechla si. Sama teď řeší, kde bude od března bydlet. Popisuje, že kamarádka, u které žila, se rozhodla po událostech v Izraeli prodat teplický byt a odstěhovat se na Blízký východ. Chalina se tak musí vystěhovat také. Na vlastní bydlení ale zatím nemá dostatek peněz.
Pomoc v Česku
Podle dat, které zveřejňuje Ministerstvo vnitra za sedm dní, mezi nedělí 4. a 11. únorem vzrostl počet uprchlíků s dočasnou ohranou o 1013 osob.
Váleční uprchlíci mají v Česku nárok na dva druhy pomoci: humanitární dávku a nouzové ubytování. Základní humanitární dávka představuje prvních 150 dní u dospělého člověka 4860 korun, u dítěte 3490 korun. Lišit se ale může u osob se zdravotním postižením. Od šestého měsíce u dospělých dávka klesá na 3130 korun.
Prvních 150 dní po příjezdu do země mají uprchlíci nárok na proplacení humanitárního ubytování. Po uplynutí této lhůty mají nárok jen zranitelné skupiny, i to se má ale od 1. září omezit. Zdravotní pojištění je prvních 150 dní také bezplatné, šest měsíců mají také uprchlíci hrazené povinné ručení.
