Článek
Jde o v Česku nevídaný výzkumný projekt. Část lidí bez domova – přesně 40 osob – dostala k volnému nakládání sto tisíc korun.
Výzkumný projekt New Leaf se inspiroval podobným pokusem v Kanadě. Dalších dvacet lidí nedostalo peníze, ale sociálního pracovníka a skupina čtyřiceti lidí bez domova byla v kontrolní skupině bez jakékoliv nadstandardní pomoci.
Celkově ovšem výzkum pracoval s 99 lidmi bez domova, jeden z účastníků krátce po zahájení projektu podlehl závažné nemoci. Výzkum se navíc zaměřil na osoby, které žily na ulici relativně krátce – do dvou a půl let, cílil totiž na nástroje včasné pomoci.
„Vyplatí se dát lidem bez domova sto tisíc korun? Naše data ukazují, že i z ekonomického hlediska,“ komentovala výsledky Melanie Zajacová, vedoucí výzkumu a inovací v organizaci Neposeda a zároveň vedoucí Katedry sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Došli k závěru, že průměrný člověk bez domova stát stojí na přímých výdajích zhruba 200 tisíc ročně.
„Stereotyp je, že lidé bez domova jsou líní a berou dávky, ale první místo v našem účtu přitom zabírá akutní péče,“ říká vedoucí výzkumu s tím, že dávky lidé na ulici fakticky skoro nepobírají.
Výsledkem je, že bezmála 43 procent nákladů dělá zdravotní péče, čtvrtinu pak nízkoprahová centra, která slouží jako bezpečný prostor pro lidi bez domova. Více jak 18 tisíc ročně – jde o devítiprocentní podíl na celkových ročních nákladech - pak stát vynaloží v přepočtu podle analytiků i na práci policistů, kteří se věnují lidem bez domova.
„Ptali jsme se účastníků, jaké služby využívají, jestli jsou v kontaktu s veřejnou správou, ať už se zdravotnictvím, záchrankou, lůžkovou péčí, ambulantní péčí, sociálními službami, kolikrát komunikovali s policisty. A pak jsme vzali ceny ve zdravotnictví přes úhradové vyhlášky, přes ceníky záchranky a výroční zprávy sociálních služeb,“ vysvětluje Melanie Zajacová.
Jana Hamplová, ředitelka neziskové organizace Neposeda a investorka výzkumného projektu popisuje, že reálně mohou být zdravotnické výdaje ještě vyšší.
„Zaměřili jsme se na lidi, kteří jsou na ulici do dvou a půl let. Samozřejmě, čím jsou na ulici déle, tím se zdravotní stav zhoršuje a logicky účet bude ještě vyšší,“ říká Jana Hamplová.
Samotný výzkum pak odhaluje, že případě zásadnějšího zdravotního problému částka za zdravotní péči rychle roste. Například tři měsíce hospitalizace vyjdou na více jak 124 tisíc korun.
Méně zdravotních potíží, častěji si udrží bydlení
Podle posledního sčítání organizovaného Ministerstvem práce a sociálních věcí bylo v loňském roce v Česku 11 641 lidí bez střechy nad hlavou.
Podle analýzy tak přímé výdaje představují zhruba 2,33 miliardy korun ročně. A podle Melanie Zajacové je hlavní zjištění takové, že nejdražší je z pohledu státu nedělat nic.
Dokládají to data z jednotlivých výzkumných skupin. Průměrné výdaje za zdravotnictví jsou ročně u průměrného člověka bez domova 85 600 korun. U skupiny, která získala v rámci projektu sociálního pracovníka, ovšem náklady klesly o 19 512 korun. U skupiny, která zároveň disponovala i sto tisíci korunami pak klesly náklady o 20 924 korun.
„Ročně to může být úspora až 175 milionů korun,“ poznamenává Zajacová.
Výzkumníci už na jaře představili, že 80 procent podpořených účastníků výzkumu během sledovaného období získalo bydlení a 58 procent z nich si bydlení zvládlo udržet.
Podle Zajacové výsledky naznačují, že lidem bez domova jednorázová finanční injekce pomůže. A k diskuzi tak je možná bezdomovecká dávka.
„Dalo by se o tom uvažovat. Ukázal se nám nějaký efekt, a je tedy nabíledni, jestli jednorázová dávka může být to řešení. Můžeme se bavit o tom, jestli má být v současném systému, nebo úplně nová,“ říká vedoucí výzkumu.
Zároveň ovšem připouští, že výzkum na 99 osobách není dostatečně robustní. „Je to signál trendu, který by bylo potřeba ověřit na větším souboru dat,“ říká.
Jana Hamplová je v této otázce skeptická. „To, co jsme udělali my s penězi, je naprostá utopie. V České republice stoprocentně. I v některých západních zemích je to těžká záležitost, když s tím začínají. Několik let to ale už funguje v rozvojových zemích, třeba v Keni,“ říká s tím, že v daných lokalitách stačí výrazně menší finanční částky k tomu, aby se lidé opět postavili na nohy.
„Zároveň tam nemají ten kontrolní systém,“ poznamenává Hamplová.
Výzkumný projekt New Leaf probíhal od léta 2024 do konce roku 2025. Na jaře už výzkumníci na datech odhalili, že lidé bez domova v průměru utráceli před účastí v projektu 200 korun týdně za alkohol a 205 korun za drogy. S průzkumem pak narostla útrata za alkohol na 311 korun týdně a propadly se útraty za drogy na nula korun. Výrazně více ovšem lidé vynakládali peníze na oblečení, bydlení a jídlo.
V prvním měsíci utratili účastníci se stotisícovým příspěvkem oproti kontrolní skupině o 1858 korun více za jídlo, o šest tisíc korun více za bydlení a o 10 165 korun více za oblečení.
„Protože šaty dělají člověka,“ komentovala Melanie Zajacová. Vysvětluje, že čisté oblečení je první bariérou k získání práce nebo i bydlení.
Aktuálně tak shrnuje, že výzkum oponuje stereotypům: s finanční podporou nerostla spotřeba alkoholu a lidé nekončili s prací.
