Článek
Podle mezinárodní organizace GLOBSEC prochází spojenectví mezi Evropou a Severní Amerikou obdobím proměny, jež testuje jeho odolnost a ochotu spolupracovat.
„Politické napětí v transatlantickém prostoru sílí, což dává prostor aktérům, kteří usilují o zpochybnění demokratických norem a přehodnocení dosavadních evropských partnerství,“ uvádějí autoři v úvodu zprávy k letošním výsledkům.
Zatímco v loňském vydání, ve kterém výzkumníci sledovali výhradně devět států střední a východní Evropy, letošní ročník poprvé přináší srovnání s klíčovými západními spojenci – Francií, Německem, Velkou Británií a USA – a rovněž s bránící se Ukrajinou. Průzkum probíhal letos v květnu a zapojilo se do něj 13 730 respondentů.
Od posledního vydání průzkumu se postoje Čechů proměnily:
Data dokládají, že dlouhotrvající válka a zhoršující se mezinárodní bezpečnostní klima paradoxně nevedou k pasivitě občanů, ale naopak posilují jejich odhodlání se bránit. S výjimkou Slovenska a Německa tak ve všech sledovaných zemích převažují obyvatelé, kteří by se v případě napadení zapojili do obrany vlasti – což potvrzuje trend, který se ve většině střední a východní Evropy rýsoval už v loňském roce.
V některých zemích se však nálady proměnily. Nejvyšší propad v této oblasti zaznamenala Česká republika. Zatímco v minulém průzkumu by svou zemi bránilo osm z deseti Čechů, z aktuálních dat vyplývá, že nyní by tak učinila pouze těsná nadpoloviční většina společnosti.
Polsko i letos potvrdilo pozici evropského lídra v ochotě bránit svou vlast. V celkovém žebříčku ho se 74 procenty předstihly pouze Spojené státy.
Strach o demokracii
Průzkum ukazuje i hlubokou skepsi vůči stavu společnosti: Většina obyvatel ve 13 ze 14 sledovaných zemí pokládá vlastní demokracii za ohroženou. V osmi státech jsou lidé navíc přesvědčeni, že stav demokracie v jejich zemi je slabší než před deseti lety.
Jedinou výjimkou je Maďarsko, kde více než polovina respondentů považuje domácí demokracii za silnou. Podle autorů zprávy se v datech odráží vlna optimismu po dubnových volbách, které ukončily šestnáctiletou éru Viktora Orbána.
Stejně jako v loňském vydání se průzkum zaměřil také na to, jak vnímají spojenecké státy Rusko. Pro drtivou většinu z nich (11 ze 14) představuje Rusko nejčastěji vnímanou hrozbu. Výjimkou je Slovensko a Maďarsko, kde je společnost rozdělená napůl, a především Bulharsko, kde se východní velmoci obává jen zhruba třetina lidí.
Rozdílné vnímání mezinárodních rizik se mezi Českem a Slovenskem neprojevuje jen u Ruska, ale také u Číny. Zatímco v České republice vnímá Peking jako bezpečnostní riziko téměř polovina lidí, na Slovensku vzbuzuje čínský vliv obavy jen u 35 procent obyvatel.
Spolu s Litvou tvoří Česká republika výjimku v tom, že bezpečnostní složky na hrozby z Pekingu poukazují, což se promítá i do veřejného mínění. V případě Česka jde především o dlouholeté kybernetické útoky na ministerstvo zahraničí.
Ukrajina bojuje za celou Evropu
Ve většině zemí souhlasí nadpoloviční část obyvatelstva s tím, že boj Ukrajiny proti Rusku má zásadní význam pro bezpečnost jejich vlastního státu. Významná část přesvědčených o tom, že Kyjev bojuje i za ně, figuruje také u států, které vojenští analytici považují za nejzranitelnější cíle pro další případný útok Moskvy – zejména pak u Polska a Pobaltí.
V České republice se povědomí o tom, že Kyjev bojuje i za bezpečí Evropy, stále drží na většinových hodnotách. Česká společnost se tak zásadně odlišuje od sousedního Slovenska či Maďarska, kde lidé souvislost mezi obranou Ukrajiny a vlastní bezpečností vnímají vůbec nejméně z celého průzkumu.
Důležitost ukrajinského vzdoru si uvědomují také Francie a Velká Británie jakožto jaderné velmoci, které jsou stálými členy Rady bezpečnosti OSN a vedou evropskou koalici ochotných. Jejich obyvatelé tak vnímají, že v sázce je bezpečí celého kontinentu.
Průzkum se navíc zaměřil na klíčový krizový scénář: Co by se stalo, kdyby Spojené státy vojenskou a finanční pomoc Ukrajině zcela zastavily. Výsledek ukazuje, že většina obyvatel z vybraných evropských států by si přála v podpoře pokračovat. Silná podpora pomoci přetrvává i mezi americkou veřejností, a to navzdory změně politického kurzu, kterou v letech 2025 a 2026 přinesla nová administrativa ve Washingtonu.
Jak by dopadlo referendum o vstupu do NATO a EU dnes?
Zatímco osobní ochota bránit svou vlast vykazuje v některých společnostech únavu, důvěra v mezinárodní instituce zůstává ve většině zemí vysoká. Obě klíčové organizace pro velkou část Evropy, tedy EU a NATO, jsou vnímány jako pilíře bezpečí.
Podpora členství v Evropské unii se drží na vysokých číslech zejména ve střední a východní Evropě. V Česku lidé spojují výhody unijního členství především s ekonomickým rozvojem a zachováním svobody a demokracie. Značná část společnosti vnímá jako klíčový přínos také to, že díky společnému unijnímu bloku má Česká republika silnější hlas a větší vliv ve světě.
Neméně silnou pozici si udržuje také Severoatlantická aliance. Většina veřejnosti vnímá NATO jako nepostradatelné. V případném referendu by 77 procent dotazovaných hlasovalo pro setrvání v Alianci a 72 procent vidí v NATO funkční nástroj odstrašení případného agresora.
