Článek
V češtině se tomu říká objevit Ameriku, v angličtině vynalézat kolo, a to už přihořívá k našemu tématu: Inspekce silniční dopravy v neděli zjistila, že každý třetí kamion porušil odpolední a večerní zákaz jízd.
O „objev Ameriky“ jde proto, že kontrola jen potvrdila to, co dávno vidí každý, kdo dálnici pozoruje zpoza volantu nebo okénka autobusu. V neděli kamiony jezdí, víceméně jako by se nechumelilo. Zákaz jízdy je pro legraci. Zákon je pro legraci - o nic menšího než o porušení zákona (o provozu na pozemních komunikacích) se totiž nejedná.
Přesto se popsané poměry ustálily. Jako něco, co se sice správně nedělá, ale holt to k životu už nějak patří a je normální vzít to na vědomí a smířit se s tím, ne z toho dělat vědu.
Porušování zákona se v tomto případě označuje jako „nešvar“, jako by šlo o to, že lidé vysypávají své odpadky do popelnic sousedů. A ne o bezpečnost a zdraví účastníků silničního provozu a o kvalitu života v obcích, kterými náklaďáky projíždějí.
Výmluvné je překvapení silničních inspektorů nad tím, kolik porušení předpisů zaznamenali přesto, že nešlo o žádnou přepadovku, ale o kontrole veřejně informovali. Ano, výsledky jsou důkazem statu quo. Teď je to k mání černý na bílém. Od toho Inspekce v červenci 2025 vznikla. Podle její mluvčí je zřejmé, že nedělní omezení řidiči stále neberou jako samozřejmost. Což si zaslouží dopovědět: jako samozřejmost se bere spíš opak: když jsou firma, dispečer nebo šofér dostatečně smělí, a potřebují jet, tak se jede. Zatímco ostatním - včetně nedělních poctivců z kamionové branže - nezbývá než přihlížet.
České restrikce jsou přitom mírnější než v Německu, Rakousku i na Slovensku. Všude tam se nesmí v neděli jezdit po celý den. „Nešvar“ není důsledkem toho, že by naše pravidla byla přísná, nebo dokonce na hraně „šikany“, takže nezbývá než je ve jménu „zdravého rozumu“ obcházet. To je na místě připomenout i proto, že do vlády míří strana Motoristů, která uvažuje podobným způsobem a má v programu, že chce „chránit práva kamionové dopravy“.
Kamionová doprava je nezbytnou součástí ekonomiky. To ještě neznamená, že se jí má umetat cesta, i kdyby to stálo za přimhouření oka nad jejími účinky. Kdyby se argumenty speditérské lobby vzaly doslova, musela by se země protkat sítí čtyřpruhových a hektary parkovišť vybavených dálnic, po které budou náklaďáky s jedním nejvyšších hmotnostních limitů v Evropě obíhat nonstop - a tak se pozná prosperita.
Kamionový ráj ale zůstane utopií. Jeho společenské náklady - finanční, ekologické, bezpečnostní - by byly příliš vysoké. A odvrácená strana je příliš patrná. Silnice devastované přetíženými náklaďáky nebo vážné nehody jako důsledek neopatrné jízdy známe všichni.
Některé předpisy, jako je zákaz jízd nebo maximální hmotnost, by stálo za úvahu ve veřejném zájmu utužit. Na úroveň běžnou v zahraničí. Jestli to vyvolá odpor dopravců, což by jistě vyvolalo, a povede ke zdražení některých výrobků nebo služeb, pak je potřeba popsat a dohodnout se, co tím veřejným zájmem je. A čemu dát přednost.
Ať určí stát nákladní dopravě jakékoli parametry, na jejich porušování by se mělo přestat pohlížet jako na „nešvar“. Je příliš neomalené a nebezpečné na to, aby šlo brát jako nevyhnutelná daň. Anebo se může silniční inspekce ukontrolovat a urozdávat pokut, a nic moc se na křižovatce Evropy nezmění.
