„Hanácké Athény“ táhnou. Turisté jsou překvapení, že Česko je víc než Praha

Na Moravě padá jeden rekord za druhým, v Kroměříži ve středu odpoledne stoupají teploty ke čtyřicítkám. Před sluncem se na otevřených prostranstvích není kam schovat, a tak město v pravé poledne připomíná spíše kulisy k historickému filmu než pulzující centrum UNESCO. Těžko uvěřit, že sem proudí až 330 tisíc turistů ročně.

„Překvapilo mě, že tu moc lidí není. Většinou jezdíme do jiných měst, třeba do Mikulova, do Lysic nebo do Lednice, a tam je narváno vždycky. Tady to tak určitě není,“ pochvaluje si turistka Sylvie, kterou potkáváme před barokním kostelem svatého Jana Křtitele.

Klid oceňuje také skupinka tří seniorů posedávající ve stínu stromů zámecké zahrady. Baví se anglicky, každý totiž pochází z jiné země.

„Je to tady pohodové, velmi pěkné. A bez davů,“ oceňuje muž, který se představuje jako Bengt. Pochází ze Švédska, posledních deset let ale žije v Česku.

„Není toho moc, co by se mi na Česku nelíbilo. Je to tu hezké, pivo je levné,“ směje se jeho společník Paul z Velké Británie a zvedá orosený půllitr.

Na zámku prý ještě nebyli, dovnitř by se ale jednou podívali rádi. „V angličtině jsou jen některé prohlídky. Chtěli bychom tam ale někdy zajít. Viděli jsme to na internetu, točil se tam Amadeus,“ odkazuje se na film Miloše Formana, který získal osm Oscarů. Množství scén v dnes už kultovním snímku se natáčelo právě tady.

To, že město v létě nečelí turistickému přetlaku, má podle místní obyvatelky svůj důvod. „Konzervatoř, veterina, zdravka… přes rok je tu kvůli studentům opravdu rušno,“ popisuje obyvatelka Jindřiška s vysvětlením, že velké množství škol městu přineslo přezdívku hanácké Athény.

S příchodem prázdnin díky tomu nenastává kolaps z přelidnění, ale dochází k ideální výměně rolí. Odjíždějící studenty prostě nahradí turisté, ulice se zaplní, ale nikdy v nich není k nehnutí. Ostatně i nejznámější památka - Květná zahrada - je ve všední prázdninový den téměř prázdná.

Ačkoliv působí klidně, v sezóně Kroměříž nemá o návštěvníky nouzi. Většina z nich dříve nebo později zamíří k hlavnímu lákadlu – Arcibiskupskému zámku a dvěma zahradám, které jsou od roku 1998 zapsané na seznamu světového dědictví.

„Záleží na počasí, nesmí být moc vedro,“ podotýká Lucie Rasutíková z turistického informačního centra a pohledem zamíří ven do rozpálených ulic.

Podle ní se Kroměříži daří lákat i cizince. Vzhledem k poloze přijíždějí nejčastěji Slováci a Poláci, výjimkou nejsou ani Nizozemci nebo Belgičané. „Několikrát jsme letos slyšeli, že chtějí mimo Prahu nebo Krumlov. Vyrazili na Moravu a jsou překvapení, že Česko je víc než jenom Praha,“ říká s nadsázkou.

A o co je kromě památek UNESCO největší zájem? „Tři kostely, muzeum na náměstí, zrcadlové bludiště, hodně jezdí do expozice Karla Kryla,“ vypočítává. Hudebník se totiž ve městě narodil, od roku 2014 tam je stálá výstava věnovaná jeho dílu a odkazu.

Než se ale turisté k památkám dostanou, musí často překousnout první kontakt s městem, který není vždy ideální.

Kousek od náměstí si s kufry razí cestu dvě usměvavé dámy plné elánu, Iva Moravová a Marcela Rozsívalová. V Kroměříži jsou vůbec poprvé a své dojmy z historického centra shrnují jasně: „No, je to tu nádhera!“

Úplně první zážitek po výstupu z vlaku ale prý tak oslnivý nebyl. „Kolem nádraží je zkrátka špína, jak už to ve městech bývá. Hygiena je tu na opravdu nízké úrovni, to upřímně nechápu,“ neskrývají zklamání z místa, které Kroměříži nedělá zrovna nejlepší vizitku. Náladu si tím ale zkazit nenechaly, proslulé zahrady jsou pro ně prioritou.

S tím, že nádraží krásou zrovna neoplývá, souhlasí i starosta Tomáš Opatrný (ANO). Upozorňuje ale, že radnice má v tomto ohledu značně svázané ruce. „Jak vlakové, tak autobusové nádraží nejsou v majetku města. Nemáme tedy přímý vliv na to, jestli a jak budou opravena,“ vysvětluje starosta.

Zatímco vlaková stanice by si podle něj už zasloužila další omlazovací kúru, nepříliš vzhledný autobusový terminál vyžaduje mnohem radikálnější zásah.

Změna k lepšímu je však podle něj už na obzoru. „Jsme v kontaktu se soukromým majitelem, který velkou rekonstrukci autobusového nádraží připravuje. V nadcházejících letech by k ní mělo dojít,“ slibuje starosta. Dnešní trendy podle něj nevyžadují tolik stání pro autobusy, obří vybetonovaná plocha by se tak měla zredukovat a ustoupit lepšímu zázemí pro cestující.

Zatímco okolí dopravních uzlů na svou proměnu teprve čeká, centrum už prochází viditelnou údržbou. Radnice je pod lešením, opravují se i domy v okolí.

Pozorný návštěvník si ale může všimnout i několika rozbořených budov jen pár kroků od centrálního Velkého náměstí. Na několik objektů, které podle vedení hyzdí město, radnice uvalila vyšší daň.

„Vytipovali jsme si nemovitosti, které kazí dojem jak pro místní, tak pro návštěvníky. Navýšená daň by měla vlastníky přinutit, aby se o ně začali náležitým způsobem starat,“ popisuje Opatrný s tím, že původně šlo zhruba o osm objektů, ale jejich počet klesá.

Nástroj, který radnice zavedla loni, podle něj funguje. „Jednu nemovitost se podařilo městu odkoupit, jednu vlastník celou zdemoloval a u těch dalších vlastníci připravují rekonstrukce. Finanční přínos pro kasu je zanedbatelný, ale vliv na vzhled města je výrazný,“ myslí si.

Blanka Tiurinová je v Kroměříži poprvé - bydlí totiž doslova na druhém konci republiky, v Kraslicích na Karlovarsku. Také ona s rodinou zamíří nejdříve do barokní Květné zahrady. „Od nás to je totiž všude daleko. Dívali jsme se, co všechno tu je, ale víc toho asi dnes nezvládneme,“ říká s narážkou na vysoké teploty, před kterými se není kam schovat.

Několik výletů už stihli také po okolí, s dětmi zamířili třeba do čokoládovny v nedalekých Vizovicích. Podobně má tipy na místní atrakce zmapované také Sylvie. „Včera jsme byli ve Zlíně v zoo, předevčírem v Živé vodě, v Modré a ještě v leteckém muzeu. Využili jsme to maximálně,“ shrnuje.

Obě ženy tak ilustrují to, o čem mluví i Lucie Rasutíková z informačního centra - turisty se podle ní v posledních letech daří lákat i do dalších míst v regionu mimo Kroměříž. Míří třeba na rozhlednu Brdo, do skanzenu v Rymicích, Holešova nebo na Svatý Hostýn.

A radnice prý chystá i další rozvoj. Zámek a zahrady už město prodává naplno, teď chce do Kroměříže přivést další desítky tisíc turistů po vodě. Radnice by ráda dotáhla prodloužení populárního Baťova kanálu, který by po vybudování nového jezu v Bělově a přístaviště končil právě zde.

„Máme analýzy, podle kterých by prodloužení kanálu přilákalo do města další vyšší desítky tisíc návštěvníků. Byl by to pro nás významný posun,“ vyhlíží starosta Opatrný. Věří, že jakmile město získá všechna potřebná razítka, finance nebudou problém a stavět by se mohlo začít už v příštím roce.

O tom, jak dokáže návštěva „hanáckých Athén“ provětrat peněženku, ale ví své senioři z Prahy, manželé Váňovi. Při pohledu na jídelní lístky v centru se cítí v podstatě jako doma. „Cukrárny, kavárny, restaurace… to je zkrátka takové, na jaké jsme zvyklí u nás v Praze. Nic levnějšího tu není,“ kroutí s úsměvem hlavou.

Na druhou stranu s cenou ubytování jsou nadmíru spokojení. Získali za ni totiž to, co je v aktuálních vedrech suverénně nejdůležitější – fungující klimatizaci. „Cena je velice slušná a rozumná. Není to sice žádný luxus, spíše takový standard, ale to nám naprosto stačí,“ pochvalují si.