Hlavní obsah

Jak se maskují nepovolené domovy pro seniory? Hotel i domek s pomocí

Foto: cinematehnik, Shutterstock.com

Ilustrační foto.

Kancelář veřejného ochránce práv odhalila, jakým způsobem se v Česku obchází státem kontrolované pobytové služby pro seniory. Za peníze jdou senioři do nájmu se službami navíc nebo žijí v rodinném domku s „pomocí“.

Článek

Tři zařízení ubytování pro seniory, tři způsoby, jak se vyhnout registraci pro pobytové služby, zjednodušeně řečeno domovy pro seniory.

Kancelář veřejného ochránce práv varuje před zastřenými pobytovými službami a ukazuje na konkrétní způsoby, jak poskytovatelé obcházejí pravidla. Zveřejnili jak „Zprávy z návštěv zařízení“, tak i následnou komunikaci s provozovateli.

„Za situace, že se stát, samospráva a rodiny nejsou schopny o ně (seniory) postarat, se z nich mohou stát bezdomovci,“ argumentuje právní zástupce majitelky jednoho z domů, který slouží k ubytovávání seniorů.

„Poskytování pomoci druhému člověku samo o sobě není protiprávní a není ani činností, kterou by bylo možné bez dalšího zakazovat pouze z důvodu, že nespadá do režimu registrované sociální služby,“ hájí se zase provozovatel domku s kapacitou 12 lůžek.

Ze zpráv pracovníků Kanceláře veřejného ochránce práv přitom vyplývá, že klienti platili za pobyt až 21 tisíc korun. Provozovatelé registrovaných pobytových služeb pak musí dodržovat jasně stanovené mantinely. Loni si mohli účtovat maximálně 17 825 korun za 31 dní.

Zprávy z návštěv naopak odhalují jinou praxi. Například platby v hotovosti. „Pokud mají klienti finanční prostředky na bankovním účtu, jednatel je zaveze k bankomatu, aby si mohli vybrat a zaplatit v hotovosti,“ stojí ve zprávě.

Dalším zdrojem příjmů pro zařízení jsou příspěvky na péči. Legální poskytovatelé sociálních služeb v závislosti na stupni závislosti mohou pobírat až 23 tisíc korun, neregistrované zařízení paradoxně až 27 tisíc. Tváří se totiž jako domácí péče, kterou stát upřednostňuje.

Nájem v domě se skladem inkontinenčních pomůcek

Rodinný dům v Českých Budějovicích slouží jako domov se 17 lůžky pro seniory. Majitelka sice dříve poskytovala registrovanou sociální službu – povoleno bylo sedm lůžek jen v jednom patře domu.

Následně se z pobytového zařízení stal spolek, který ovšem za obcházení zákona dostal 200tisícovou pokutu. Místo uhrazení spolek spadl do insolvence.

Aktuálně ubytování seniorů pokračuje dál ovšem v režimu „provázaného celku asistentů sociální péče, majitelky nemovitosti a ubytovaných klientů“, jak uvádí zpráva ze zařízení.

„Personál se shodoval na tom, že se poskytovaná péče neliší od dob, kdy zařízení fungovalo jako registrovaná sociální služba či jako spolek bez příslušné registrace,“ stojí ve zprávě.

Podkroví domu slouží jako sklad inkontinenčních pomůcek a léků či jako místnost pro externí zdravotní sestry.

„Vzhledem k předchozím negativním zkušenostem z provozování registrovaného sociálního zařízení neuvažuje (majitelka nemovitosti, pozn. red.) o podání nové žádosti o registraci sociální služby a o jejím provozování,“ reaguje právní zástupce majitelky nemovitosti v komunikaci, kterou má redakce k dispozici.

Zpráva varuje například před vyhlašováním zákazů v zařízení, či prací s léky, která představuje riziko ohrožení zdraví a života klientů.

„Zjednodušeně lze říci, že za běžný nájem si lidé pořizují bydlení. V těchto zařízeních, ale navíc dostávají péči, kvůli které do nich přicházejí. Zařízení typicky tvoří řetězec plnění a služeb, který odpovídá pobytové sociální službě, ne pouhému bydlení v nájmu,“ vysvětluje právnička Cristina Boušková, proč dochází k obcházení zákona.

Přesvědčení, že nejde o sociální službu

Bývalý hotel u Svitav poskytoval v době návštěvy pracovníků z Kanceláře veřejného ochránce práv ubytování 32 klientům, z toho 10 bylo v režimu úplné závislosti na péči.

Provozovatel s klienty uzavírá smlouvu o ubytování a stravování na dobu neurčitou.

„Jednatel, však spolu s asistenty tvoří řetězec služeb, který fakticky naplňuje znaky pobytové sociální služby domova pro seniory či domova se zvláštním režimem,“ stojí ve zprávě, která klade důraz na to, aby zařízení požádalo o registraci jako pobytová služba.

„Sděluji, že žádost o registraci sociální služby podána nebyla. Důvodů je zde více, nedostatek finančních prostředků pro potřebné investice, nepodařilo se také s majitelem objektu nastavit smysluplný koncept pro pokračování činnosti a v neposlední řadě, mé přesvědčení o tom, že neposkytují sociální služby, ale ubytovací,“ reagoval provozovatel v dokumentu, který má redakce k dispozici.

Třetí zařízení, před kterým Kancelář veřejného ochránce práv varuje, se nachází v Mutěnicích v rodinném domě, který má být zkolaudovaný jako ordinace. Ve skutečnosti ovšem funguje jako zařízení s kapacitou 12 lůžek. V době návštěvy bylo v zařízení šest klientů.

„Pečující, a navíc laici, opakovaně podávají psychofarmaka za účelem utlumení projevů klientů, bez řádného předpisu a elementárních pojistek. Takové jednání je zcela nepřípustné a ohrožuje zdraví i důstojnost klientů,“ stojí ve zprávě z návštěvy.

Provozovatel zařízení reagoval, že se registrací jako pobytová služba zabýval – ukázalo se, že v domě není možná. „Zejména vzhledem ke stavebnímu charakteru rodinného domu. Tento závěr jsme respektovali a provoz byl následně upraven do režimu ubytovací služby,“ napsal v reakci Kanceláři veřejného ochránce práv.

„Pokud ale budova nesplňuje požadavky na pobytovou službu, nemůžete v ní legálně službu provozovat. Pokud chcete pokračovat v péči o klienty, nabízí se alternativa zajištění jiných vhodných prostor a získání registrace. Pokud chcete využívat současnou budovu, nabízí se možnost ukončení poskytování péče a využití vaší budovy pro jiné účely,“ reagoval v komunikaci naopak Vít Alexander Schorm, zástupce ombudsmanky.

Už dříve pro Seznam Zprávy Dan Lechmann, vedoucí tiskového oddělení Královéhradeckého kraje, popsal, že riziko neregistrovaných pobytových zařízení spočívá v tom, že vypadávají z kontrolních mechanismů.

„Hlavním problémem těchto poskytovatelů nemusí vždy nutně být špatná kvalita péče o umístěné osoby. Nebezpečí spočívá především v absenci jakékoli kontroly ze strany různých institucí, jako jsou Ministerstvo práce či hygieny. Což může vést až k extrémním případům,“ říká.

Dřívější zprávy Kanceláře veřejného ochránce práv pak shrnovaly řadu závažných problémů, na které v zařízeních narazila. Například na nedbalé zacházení s léky, nedostatečné stravování nebo nedostatečnou kvalifikaci personálu a chybějící materiální vybavení.

Doporučované