Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Z pohledu lékárníka s více než dvacetiletou praxí bych rád reagoval na komentář pana Hejzáka k pravidlům pro vznik nových lékáren zveřejněný na serveru Seznam Zprávy pod názvem „Komentář: Čtyři sta metrů od zdravého rozumu. Zákon, který míří mimo pacienta“ a vysvětlil důvody, které vedou k zavedení těchto pravidel. Komentář vyznívá podobně, jako bych já z pozice řidiče komentoval mnohaleté průtahy se stavbou dálnice D35 a navrhoval řešení. Na něčem se ale shodneme. Na tom, že „…pacienti skutečně potřebují dostupnost, kvalitu a komfort – tři základní pilíře lékárenské péče“.
Přečtěte si původní komentář:
To, v čem se pan Hejzák ovšem mýlí, je, že kvalita a komfort jsou přímo závislé na konkurenci. Ve zdravotnictví tomu tak není, zdravotnictví se neřídí pravidly volného trhu (naštěstí), ale je regulováno právě proto, aby byla zajištěna kvalita poskytované péče bez ohledu na místo poskytování, typ poskytovatele, a především bez ohledu na to, o jakého pacienta jde. A tento typ regulace chybí v lékárenství. Proto jsou lékárny koncentrovány ve městech, proto na venkově ubývají.
Lékárna, která má poskytovat kvalitní služby, potřebuje dostatečný počet vysoce kvalifikovaných odborníků – farmaceutů a farmaceutických asistentů. V okamžiku, kdy na malém prostoru existuje vyšší počet lékáren, dochází k ředění personálu, a tím ke snižování spektra poskytované lékárenské péče.
Ve dvou farmaceutech v lékárně zajistíte základní provoz lékárny, ale již nemáte kapacitu k rozvíjení služeb, jako jsou například širší konzultace užívaných léků, do budoucna očkování a zapojení do preventivních programů. Bez aspoň nějaké ochrany nebudete investovat do šíře poskytovaných služeb, když vám kdykoliv po nabídce k odkupu lékárny postaví byznysoví dravci lékárnu přes ulici, pokud nabídku odmítnete. A následně vás primitivním marketingem ekonomicky zničí.
Právě proto je nutné zastavit koncentraci lékáren „v jedné ulici“, aby každá lékárna měla dostatečně početný personál a perspektivu pro vylepšování poskytovaných služeb. S novými pravidly bude postupně v jednotlivých lékárnách více personálu, širší sortiment léků, více lékáren bude připravovat léky přímo v lékárně a poroste i spektrum poskytovaných služeb.
Zásilkový výdej není alternativou rozšíření dostupnosti lékáren, jak se domnívá pan Hejzák. Neuvážené zavedení byznysově zaměřeného zásilkového výdeje povede ke snížení dostupnosti lékáren. Inspiraci lze skutečně čerpat například v Nizozemsku, Dánsku nebo Estonsku a v dalších zemích EU, v nichž je zásilkový výdej povolen. O tom Česká lékárnická komora informovala zástupce Národní asociace pacientských organizací již několikrát. Zaveďme pravidla, která umožní koexistenci kamenných lékáren a zásilkového výdeje, tak jak je to ve zmiňovaných zemích, kde si uvědomili, že pokud nechají rozpadnout síť kamenných lékáren, už ji nikdy nevrátí do původního stavu.
Demografická a geografická pravidla jsou proto prvním krokem ke stabilizaci sítě kamenných lékáren, na jehož konci může být i smysluplný zásilkový výdej léků na recept – tedy takový, který zajistí bezpečný a s kamennou lékárnou srovnatelný výdej léků pacientům. Ve zmiňovaných zemích taková pravidla mají – lékárny jsou vlastněny lékárníky (Dánsko a Estonsko), pacienti za léky na recept platí stejně v online i kamenných lékárnách (Dánsko, Estonsko, v Nizozemsku dle typu zdravotního pojištění). A, světě div se, dokonce existují pravidla pro vznik nových lékáren.
Není zkrátka možné vyzobávat z jiných zemí jenom některé jednotlivosti, ale je třeba se na konkrétní země dívat s nadhledem a domýšlet důsledky jednotlivých změn, pokud budou nasazeny v prostředí České republiky. Zdravotnictví má veřejnou službu poskytovat. Doplním – kvalitní veřejnou službu. Tu ovšem tři lékárny na jedné ulici nezajistí. Nezajistí ji ani nesystémové bonifikace lékárnám v rizikových regionech (které mimochodem poskytují všechny zdravotní pojišťovny, nejen VZP, a které právě letos seznam příjemců bonifikace snížily bez diskuse se zástupci lékáren o jednu třetinu). V této oblasti, je spíš potřeba systémová změna odměňování lékáren, aby bylo spravedlivější bez ohledu na umístění lékárny, preskripci nejbližších lékařů a spektrum pacientů bydlících v okolí lékárny.
Návrh regulace vzniku nových lékáren projednávaný Poslaneckou sněmovnou může poprvé od 90. let minulého století české lékárny posunout směrem k modernímu, na služby pro pacienty orientovanému lékárenství. Následovat by pak měl rozvoj kompetencí farmaceutů a dalších služeb poskytovaných pacientům v lékárnách.
