Řecká svatba končí. Co bude se Slavií, když se vypaří Zafeiris

Během podzimu prožil Christos Zafeiris, co málokdo. Chvíli ze Slavie utíkal. Chvíli byl nechtěný. Chvíli snad i vyvrhel. Když ho na letišti v Aténách málem umačkali fanoušci Soluně, tančili kolem něj a posílali vzdušné polibky, nevěřilo se, že by mohl pro Slavii dál půl roku makat naplno.

Nakonec se vrátil do role, která mu sedí. Většinou dostával místo v základní sestavě. I když všichni věděli, že kalendářním rokem 2025 tohle dobrodružství končí.

„Nenapadlo by mě, abych ho odstavil,“ zmínil trenér Jindřich Trpišovský.

Zafeiris a Slavia? To bylo velmi silné fotbalové pouto. Ještě dva zápasy a konec. Nejprve při úterní Lize mistrů na stadionu Tottenhamu a pak v ligové derniéře s Jabloncem. Nejspíš dojde na slzy. Budete se divit?

„Zafi je parťák, který z našich srdcí nezmizí. Neuvěřitelný kluk, který se dokázal adaptovat na náš styl fotbalu, života i zábavy. Je jeden z nás,“ téměř jihne záložník Lukáš Provod při povídání pro Seznam Zprávy.

Mladí talentovaní cizinci se občas u úřadujícího fotbalového mistra mihne, předvedou parádní výkony, bleskově se prodají a poměrně rychle se na ně zapomene. Zůstane hlavně balík na klubovém kontě, což se přihodilo třeba v případech motorových myší z Afriky. Yira Sor i Abdallah Sima se vyplatili násobně, ale vzpomenete si na ně? Malick Diouf, jenž za bombastických 600 milionů korun přestoupil do West Hamu, už je trochu jiná kategorie.

A co Zafeiris? Za téměř tři roky stihl řecký čertík (ročník narození 2003) přes sto soutěžních zápasů. Góly, asistence, fauly, žluté karty, provokace, hecování. Srdnatě válčil v Evropské lize, neztratil se v Lize mistrů, usadil se v řecké reprezentaci.

On, slávista.

„Ze středových hráčů je asi nejsilnější směrem dopředu. Potřebujeme ho,“ vážil si ho trenér Trpišovský. Nechtěl, abych na konci letošních prázdnin odešel. A pokud, tak za podmínek, které si Slavia nadiktuje. Čili téměř 300 milionů korun od Soluně a ještě podzimní hostování v Praze.

Ne, nebyly to snadné časy.

„Všichni jsme viděli, jak je myšlenkově rozkročený. Nedokázal se soustředit. Dokonce přišel a řekl: Sorry, kluci, já nechci hrát. Nedokážu to, nejsem připravený,“ vzpomene si Provod.

To byl srpen, měsíc rozuzlení. Hádky o to, kolik peněz PAOK Soluň vysolí a jestli bude Slavia nabídku akceptovat.

Zafeiris měl jasno. Chtěl domů. Za výrazně lepší finanční nabídkou, za pekelnou atmosférou, obdivem a taky kvůli rodičům, kteří se kdysi kvůli hospodářské krizi odstěhovali do Norska. Aby se měli líp. Jemu bylo devět.

Vždycky stáli při něm a chtěli, aby si mohl plnit fotbalové sny. „Chci jim to vrátit, jak se obětovali pro moji budoucnost. Teď se můžeme vrátit domů a nemusíme žít v nouzi,“ říkal ve slávistické kabině, když se rozhodl pro PAOK Soluň.

Bylo zřejmé, že Slavia boj o Zafeirise nevyhraje. Jeho touha, spojená s tlakem od rodiny, byla příliš silná.

Přicházel v lednu 2023 jako pan Nikdo z norského Hagesundu. Pár výrazných tetování, tmavé oči, lehká bradka a zápasy za norské mládežnické reprezentace. Na pozvánku z řeckého áčka teprve čekal.

„Charakterově skvělý krok. Samozřejmě se musel sžívat s kabinou, kde se občas křičí, vládne ironie, mluví se hlavně česky, ale od první chvíle byl s námi. Když jsme po posledním titulu odjeli slavit na chalupu, přijel taky. Na rozdíl od jiných cizinců, kterým se tam moc nechtělo,“ vypráví Provod.

Zafeiris vážil tu cestu, i když se česky nedomluví. Rozumí základním frázím, takzvaná česká fotbalština mu po třech letech nedělá problém, nicméně sám si troufne jen na pár slov. Pochopitelně hlavně těch, které nepatří do slušné komunikace.

Stal se součástí sešívaného kolektivu. „A my mu přece nemůžeme mít za zlé, že chtěl jít dál, když na to má,“ zní z kabiny.

Vedle elegantního pracanta Oscara a Lukáše Provoda se vypracoval mezi nepostradatelné záložníky. Byť měl díky zarputilosti a šikovnosti sbírat víc kanadských bodů, ve Slavii ho nekritizovali. Naopak si ho považovali za procítěné kolmé přihrávky. Za přímočarost. Za nespoutanou horkokrevnost a agresivitu při odebírání míčů v soubojích.

Provodovými slovy: „Neskutečné, jakou plochu hřiště dokázal během zápasů zaplnit.“

A když mu trenéři nakázali, aby si vzal osobní obranu na důležitého protivníka, nepovažoval to za protivný úkol, který se kreativnímu hráči zpravidla hnusí. Zafeiris ne. Houževnatě běhá, otravuje, štípe, gumuje. Jakmile se jeho soupeř nesměl dotknout míče a rozehrát, udělal všechno, aby mu to překazil. Na úkor vlastní zábavy, kterou by mohl mít, kdyby myslel na svůj zájem. „Je mi ve výsledku jedno, jestli mám ve vlastních statistikách góly a asistence. Hlavně když pomůžu týmu a vyhráváme,“ vyprávěl pro Seznam Zprávy letos v lednu.

Služba pro Slavii pomalu končí, byť při podpisu prodloužené smlouvy do roku 2028 nadšeně líčil: „Cítím se tady jako doma, mám rád tým, trenéry, fanoušky. Celé je to úžasné.“

Jenže usměvavý živel ze slávistické kabiny nemohl výzvu ze Soluně odmítnout.

„Musejí to být pro Zafiho hodně emotivní týdny a já pomalu přemýšlím, jaké to bude bez něj. Vidím před sebou gól v derby, říjen 2024. Běžel jsem vedle něj a chystal se mu vynadat, že napřahuje levačkou. Při tréninku měl levou nohu jen na opírání, ale teď to zkusil. A trefil,“ směje se při vzpomínce Provod.

Slavia trefila Zafeirise v lednu 2023 za čtyřicet milionů korun. Vydělala zhruba čtvrt miliardy.

Ale co ztrácí? Vzteklounka, který dokázal bránit i útočit. Vězte, že v aktuálním ročníku Ligy mistrů jsou jen čtyři hráči do 23 let užitečnější ve své ofenzivní přihrávkové činnosti:

49 - Pablo Barrios (Atlético Madrid)

45 - Aleksandar Pavlović (Bayern Mnichov)

33 - Arda Güler (Real Madrid)

32 - Fredrik Sjøvold (Bodø/Glimt)

Následují Mikel Jauregizar z Bilbaa a slávista Zafeiris s číslem 27.

Jestli ho Slavia nahradí, se teprve uvidí. Reprezentační záložník Lukáš Sadílek je podobný typ. Vysavač pro útočné akce protivníka. Stejně běhavý, snaživý a pracovitý. Dredatý David Moses, kluk s bílou čelenkou, je spíš univerzál.

Každopádně řecká svatba pomalu končí.