Článek
Případ smrti novorozence sedm hodin po porodu, který se odehrál v porodnici ve Znojmě, je lidskou tragédií, zároveň ale může sloužit i jako špatný příklad zacházení s chybou v českém zdravotnictví.
Lékaři se chyb dopouštějí úplně stejně jako lidé ve všech profesích. Zabránit tomu, úplně stejně jako ve všech profesích, nelze. Ve zdravotnictví je situace o to těžší, že škody se – na rozdíl od většiny chyb v účetnictví nebo ve výrobě – nepočítají (jen) v penězích, ale často zasahují lidské zdraví či život.
Právě proto, že chyby ve zdravotnictví mohou mít fatální důsledky, existuje kolem nich celá velká věda (a také nemalá byrokracie). V Česku je bohužel tato disciplína velmi málo rozvinutá. Převažující reakcí na chybu v nemocnicích bývá bagatelizace, a pokud to nevystačí, tak maximální utajení. Neexistuje centrální sběr dat, neexistují statistiky kvality a bezpečnosti péče v jednotlivých nemocnicích, a to ani pro laickou veřejnost, ale ani pro veřejnost odbornou. Takže praktičtí lékaři nebo ambulantní specialisté, kteří posílají pacienta do nemocnice, nemají tvrdá data o kvalitě a bezpečnosti a musejí se spoléhat jen na osobní zkušenost či veřejnou reputaci různých zařízení.
Důsledkem tajení chyb ze strany nemocnic a absence věrohodných dat je, že se o některých jednotlivých selháních dozvídáme až ve chvíli, kdy dojde k soudnímu procesu. Anebo prostřednictvím spontánní medializace, často v důsledku rozčarování postižených pacientů nebo jejich rodinných příslušníků. Ani jedno samozřejmě není optimální cesta, protože obojí stahuje pozornost směrem k individuální chybě konkrétního lékaře, sestry či jiného zdravotnického pracovníka.
Trestání lékařů ale není a nemá být primárním či nejdůležitějším následkem chyby. Pro nemocnici – a její pacienty – je klíčové vědět, jak nemocnice danou chybu vyhodnotila a jaká systémová opatření přijala, aby riziko podobných chyb bylo do budoucna minimální.
Připomeňme, že znojemská nemocnice svou chybu po předložení expertního posudku uznala, s rodiči zesnulého novorozeněte uzavřela mimosoudní dohodu, odškodnila je finančním obnosem a uzavřela s nimi dohodu o mlčenlivosti. To je ale jen část standardního postupu. Dohoda o mlčenlivosti neslouží k tomu, aby se o selhání nemocnice nikdo nikdy nedozvěděl, to je ze strany znojemského managementu kruté nepochopení. Takto fatální chybu by nemocnice měla v přiměřené míře zobecnění a anonymizace transparentně komunikovat navenek a ujistit své pacienty i lékaře, že přijala systémová opatření.
Jako příklad solidně zvládnuté chyby může sloužit rok a půl starý případ fatální záměny pacientek v pražské Fakultní nemocnici Bulovka, kde špatně provedená identifikace pacientky vedla k nechtěnému potratu. Lidsky je to opět zcela tragický a nenapravitelný omyl. Také tento případ skončil mimosoudním vyrovnáním, finančním odškodněním a dohodou o mlčenlivosti, ale nemocnice souběžně o své chybě vcelku otevřeně informovala, seznamovala veřejnost s průběhem šetření i přijatými opatřeními a ředitel Bulovky se opakovaně omlouval poškozeným ženám i veřejnosti.
Pro reputaci zdravotnického zařízení je takový postup mnohem prospěšnější než snaha udržet selhání pod pokličkou a čekat na soudní spory nebo „vybublání“ konkrétního případu na povrch.
Znojemská nemocnice však k úmrtí novorozence počátkem roku 2022 přistoupila tak, jak to ve své rozhořčené reakci popsal místostarosta Znojma Jiří Kacetl: „Tato kauza měla být dávno zapomenuta.“
Jisté pochyby vzbuzuje i personální politika znojemské nemocnice. Jak už jsme uvedli, špitál odškodnil pozůstalé po zesnulém novorozenci částkou přes tři miliony korun. Lékař Pavel Jajtner, který péči o dítě po porodu vedl a podle odborného posudku se dopustil několika chyb, však během tří let od události udělal v nemocnici zajímavou kariéru. Stal se primářem hematologicko-transfuzního oddělení (což je vedle dětského lékařství jeho druhá specializace), náměstkem ředitele a v neposlední řadě tiskovým mluvčím nemocnice - což tento konkrétní případ dále komplikuje, neboť i Jajtnera coby tiskového mluvčího váže mlčenlivost o případu plynoucí z mimosoudní dohody. Místa na kandidátní listině koalice Spolu pro říjnové volby se Jajtner po zveřejnění případu vzdal.
Opět - nejde primárně o trestání či jakýsi lynč chybujícího lékaře. Z čistě právního pohledu byla věc vyřešena v podstatě standardně, pokud lze takové slovo v souvislosti s lidskou tragédií vůbec použít. Nicméně rychlý Jajtnerův nástup do manažerských funkcí velmi brzy po osudové chybě, která nemocnici způsobila reputační i finanční škodu, působí zvláštně. Jeden by čekal od chybujícího lékaře po nějaký čas osobní zdrženlivost. A od vedení nemocnice rozvahu, zda je vážně chybující lékař vhodným adeptem na vedoucí pozice jak v klinickém provozu, tak v managementu nemocnice, případně zda je vhodným adeptem na pozici tiskového mluvčího člověk smluvně vázaný mlčenlivostí k jednomu z citlivých případů nemocnice.
Případ znojemské porodnice ukazuje, kolik toho jako pacienti o českém zdravotnictví nevíme. Jak málo máme ve skutečnosti věrohodných a porovnatelných informací o kvalitě a bezpečnosti péče v různých zdravotnických zařízeních. Jak málo tušíme o chybách, k nimž dochází, následcích, které mají, a opatřeních, která jim mají bránit. V souvislosti se znojemským případem je dobré si uvědomit, že vůbec nevíme nejen to, zda je Pavel Jajtner dobrý dětský lékař, ale ani to, zda je znojemská porodnice kvalitní v regionálním či celostátním srovnání. Ani jednu z těchto informací nám tragický případ úmrtí novorozence nedá. A nemáme se k nim jak dostat.
Bohužel, části lékařů, zdravotnických manažerů, ale i politiků tento stav zcela vyhovuje.
