Komentář: Školství se nám zaseklo. Proč přijímačky brzdí proměnu výuky?

Dnes začíná desátý ročník přijímacích testů z češtiny a matematiky na čtyřleté maturitní obory. Podle státního Cermatu, který zkoušku pořádá, se k nim přihlásilo přes 96 tisíc žáků. Dalších asi 26 tisíc míří na víceletá gymnázia: přijdou na řadu příští týden v úterý.

Jednotná přijímací zkouška (JPZ) zaměstnává rodiny už několik měsíců. Hlavně u mladších dětí se příprava neobejde bez soustavného dohledu rodičů. Pokud na to sami nestačí a mají dost peněz, dítě putuje do placených kurzů. Tam se učí rozumět jazyku úloh i opakujícím se typům zadání. Musí pochopit konkrétní strategie a pečlivě je nadrilovat. Když je ovládne, získá obrovský náskok před konkurenty, kteří umějí „pouze“ učivo.

Po deseti letech je zřejmé, že rozhodování podle zaškrtávacích testů „nesnižuje nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a neumožňuje maximální rozvoj potenciálu dětí, žáků a studentů“. Tento systém v praxi nepomáhá ani „zaměřit vzdělávání na kompetence potřebné pro aktivní občanský, profesní a osobní život“.

Jde přitom o jediné dva obecné strategické cíle dokumentu Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, který vláda schválila na návrh tehdejšího ministra školství Roberta Plagy už v roce 2020.

Nabízí se logická otázka: Proč žádný z pěti ministrů školství, které jsme od té doby měli, nenašel odvahu JPZ zrušit, přestože škodí?

Protože by to znamenalo přiznat, že jsme se – rodiče i politici – stali obětí klamu utopených nákladů.

Rodiče: „Měsíce jsme platili doučování, každou neděli se trápili nad testy, stálo nás to moře sil. Přece to neoznačíme za nesmysl, který by se měl zrušit. To by znamenalo, že naše oběť byla zbytečná.“

Politici: „Vybudovali jsme Cermat, máme databáze, střeženou tiskárnu, procesy i zástupy vyškolených lidí. Přece nepřiznáme, že stovky milionů a roky práce byly investicí do slepé uličky.“

Situace je o to složitější, že přiřazování žáků ke středním školám technicky funguje. Alespoň tedy soudě podle bodových zisků u přijímaček a zájmu o obory. Křížkování v testech má ovšem devastující dopad na výuku i na představy veřejnosti o jejích cílech, protože výsledky zásadně ovlivňují životní osudy žáků.

Jinými slovy: hlavní problém není v tom, koho testy vyberou, ale co se kvůli nim žáci učí.

Ve Spojených státech visí už desítky let plakát představující hladce fungující školu: učitelé, rodiče a žáci na něm jako ozubená kola udržují učení v pohybu. Jenže se to netočí. Kdo nevěří, ať si sestaví model z Merkuru – tři zaklesnutá kola nepohnou ani šroubkem. Soustrojí ožije, až když jedno odstraníte. Tak to v duchu udělal jeden malý kluk: jeho škola snů byla bez žáků. Kolečka se roztočí, ale bez dětí postrádá celý stroj smysl.

Točit se nemůže ani převod vpravo na ilustračním obrázku. Ministr školství nedávno odsunul o rok účinnost nové reformy (Revize RVP). Jenže výuka se k oněm slibovaným kompetencím pro aktivní život ani nepřiblíží, dokud plošné zkoušky nezačnou tyto dovednosti ověřovat.

Ty zaškrtávací to ovšem z principu nedokážou. V aktivním životě totiž člověk nekřížkuje správné odpovědi, ale tvoří.

Obsahují snad dnešní přijímací testy například úlohy zaměřené na odhalování manipulativních technik a argumentačních faulů? Nebo zjišťují, do jaké míry si žák uvědomuje vlastní myšlení?

V ekonomii se říká: „Nepřihazujte dobré peníze za špatnými.“ V českém školství by se dalo říct: „Nepřihazujte další generace dětí k těm, které už systém semlel.“ Přijímací testy ztělesňují povahu vzdělávání, jímž jsme prošli my dospělí. Kdy nám konečně dojde, že naše děti vnímají školu jako skanzen, který jim už téměř nemá co říct?

Náš vzdělávací systém uvízl na místě, protože všichni iracionálně lpíme na minulých omylech. Když jsme chodili do školy my, nepřipadaly nám jako chyby – a dnes si jejich existenci odmítáme přiznat. Celý mechanismus se ale může opět rozhýbat. Strategie 2030+ je směr, revize učiva, mapa. Zbývá poslední překážka: bariéra zaškrtávacích testů.

Musíme opustit základy, na nichž stojí testovací mentalita. Pokud chceme, aby se soukolí českého školství konečně roztočilo, musíme z něj tuhle zrezivělou součástku vyhodit. Dřív, než v něm uváznou další generace.