Korejci biflují češtinu. I kvůli Dukovanům

Korejec s učebnicí češtiny vyvolává na první pohled údiv. Kdo ale poznal korejskou mentalitu, překvapení nesdílí. Pokud se Korejci pro něco rozhodnou, jdou do toho s vervou. Své o tom ví i Darina Ivanovová, která přes tři a půl roku vyučovala češtinu právě na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu.

Korejská vláda se podle ní rozhodla, že si sestaví takzvaný seznam strategických jazyků, což jsou jazyky, které jsou důležité pro ekonomický a národní rozvoj. Vzhledem k objemu byznysu, který má a ještě i bude mít Jižní Korea v Česku, padla logicky volba i na češtinu. „Na seznamu jsme se ocitli v lednu 2024,“ potvrzuje Ivanovová, v současné době koordinátorka a metodička kurzů češtiny Českých center.

Čeština se tak dostala do stejné kategorie jako například vietnamština, ázerbajžánština, polština, maďarština nebo ukrajinština – jazyky, které nejsou globálně dominantní, ale jsou klíčové pro konkrétní obchodní vztahy a trhy.

Svou roli při vládním rozhodování korejské vlády mohl sehrát i zájem o tendr na dostavbu Jaderné elektrárny Dukovany, v němž nakonec uspěla právě korejská firma KHNP. Té český stát zaplatí za stavbu dvou bloků přes čtyři sta miliard. Projekt znamená nejen technickou a technologickou spolupráci mezi oběma zeměmi, ale také potřebu vzájemného porozumění – jazykového i kulturního.

Samotná KHNP si je toho vědoma a na výuku češtiny se začíná soustředit. „Korejským pracovníkům, kteří budou pracovat na staveništi v Dukovanech, doporučujeme absolvovat základní kurzy češtiny a kurzy zaměřené na kulturu, aby porozuměli pracovnímu prostředí, mohli hladce komunikovat s místními kolegy a podobně,“ uvedl pro Seznam Zprávy Vojtěch Meravý, mluvčí KHNP.

Korejská firma podle něho již před podpisem smlouvy nabízela v sídle společnosti KHNP kurzy českého jazyka pro zaměstnance, kteří měli zájem o českou kulturu a projekt Dukovany.

Stejně tak čeští pracovníci mohou dle Meravého nepovinně absolvovat kurzy korejštiny.

„Aby se při překladu nic neztratilo, zavedeme multilingvní komunikační systém zahrnující profesionální tlumočení, překlady dokumentů a mezikulturní podporu v češtině, angličtině a korejštině,“ dodal.

KHNP není zdaleka jedinou firmou, která v Česku investuje, Jižní Korea patří mezi investičně nejaktivnější země v tuzemsku.

Ve zhruba 70 jihokorejských firmách pracuje přibližně 15 tisíc lidí. Vedle známé automobilky Hyundai a výrobce pneumatik Nexen jde o řadu dodavatelských firem v automobilovém a elektronickém průmyslu.

Podle Dariny Ivanovové stojí za zájmem o češtinu i kariérní růst. Pracovní trh v Koreji je totiž podle ní neúprosný a dravý, získat vysněnou pozici je proto někdy snazší u korejské firmy v zahraničí. Tedy i v Česku. „Cítí to jako příležitost, že mohou v Česku získat dobrou pozici u korejské firmy. A znalost češtiny je pak nezpochybnitelně bonusem,“ vysvětluje.

Za pomoci Českého centra v Soulu mohou navíc Korejci složit certifikovanou zkoušku z češtiny, kterou se mohou prokazovat uchazeči o práci. „Je ekvivalentem závěrečné bakalářské zkoušky na univerzitě,“ poznamenala Ivanovová, která je zároveň hlavní autorkou ojedinělé učebnice češtiny pro Korejce.

Tu financuje korejská vláda pro úrovně od A1 do B2. „Je to v historii vůbec první učebnice češtiny v Koreji, která není určena jen studentům univerzity, ale je pro širokou korejskou veřejnost. Učebnice je v elektronické podobě a kterýkoli Korejec si ji může stáhnout zdarma,“ popisuje bohemistka Ivanovová, která kromě gramatiky do učebnice prosadila i české reálie a popis české společnosti.

„Korejci tím získají představu, jak život u nás funguje, jaká máme společenská pravidla. Ta jsou totiž oproti těm korejským velmi odlišná,“ zdůrazňuje. Právě jejich neznalost může v běžném společenském, ale i obchodním životě působit úskalí. Tak například v Koreji je běžné, že při představování se jako první uvede příjmení, teprve poté následuje křestní jméno.

Pro Korejce je také typické, že se ihned ptají na věk, což je v českých podmínkách nezvyklé a zejména u žen nepřijatelné.

„V Koreji mají šest zdvořilostních úrovní, jak s vámi mají mluvit. Potřebují si vás zařadit a podle toho se k vám pak chovají s patřičnou úctou,“ dodává Ivanovová.

Korejci také nejsou zvyklí dávat v restauracích spropitné, bere se to tam dokonce za urážku. „A to se netýká jenom restaurace, ale služeb obecně, takže i v taxíku. Tam nemusíte přemýšlet nad tím, že by vás někdo chtěl okrást nebo ošidit,“ poznamenává.

Výuka češtiny každopádně není v Jižní Koreji úplnou novinkou, katedra bohemistiky tam vznikla už v roce 1988 a po Káhiře je podle Ivanovové druhou největší bohemistickou školou ve světě. Studuje na ní kolem 140 lidí, každý rok se přijímá kolem pětatřiceti nových studentů do bakalářského programu.

Zajímavostí je, že jedním z impulzů, byť ne tím nejdůležitějším, pro vytvoření katedry bohemistiky, byla záliba Korejců v knihách Milana Kundery.

„Korejci jsou zvyklí ze své literatury, že tam musí být nějaká nadstavba, že to není jen holý příběh, ale je tam i filozofie, něco k zamyšlení. A to Kundera splňuje. Proto možná korejské mentalitě vyhovuje,“ míní bohemistka.

A co dělá v češtině Korejcům největší problém? „Prakticky všechno, protože struktura jazyka je úplně jiná, výslovnost je pro ně samozřejmě také velmi těžká,“ podotýká Darina Ivanovová. Hodně si také podle jejích zkušeností pletou třeba písmena l a r, b a p nebo t a d. A nejsou schopni rozlišit délku vokálů, tedy absolutně nevyslovují čárky.

A pověstné české ř, na kterém si většina cizinců láme jazyk? „To překvapivě někteří Korejci zvládají, pár takových znám,“ uzavírá češtinářka.