Článek
Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když během dne procházíte rušnou křižovatkou pražského Anděla, s největší pravděpodobností narazíte na dva až tři lidi v červené vestě s časopisem v ruce. Jedním z nich, kterého je opravdu těžké přehlédnout, je prodejce Petr. Už z dálky navazujeme oční kontakt, široce se usmívá a hlasitě zdraví.
V neustále se hemžící zatáčce, kde lidé přebíhají z metra na tramvaj a naopak, tvoří Petr stálý bod už roky. „S přestávkami deset let, nebo možná patnáct,“ počítá. Před Andělem měl prodejní místo na náměstí Republiky nebo Národní třídě.
Na otázku, jak mu časopis ovlivnil život, odpovídá, že si díky tomu dokázal vybavit důchod a sociální dávky. Z výdělku si pak zaplatí nájem a základní věci, které k životu potřebuje.
„Díky Novému Prostoru jsem se dostal aspoň trošku dál. Dělal jsem věci, které jsem neměl, měl jsem problémy s rodinou. Chci to vymazat z hlavy,“ uzavírá Petr nekomfortní téma. Jeho nynější život mu vyhovuje. „Chci si udělat svoji práci, dojet domů, dát si kafe, uklidit, uvařit si. Vážně rád vařím, to mě baví,“ dodává.
Po pandemii je to katastrofa
Obživa ale není jediný aspekt, kvůli kterému Petr časopis už léta prodává. „Jsem rád mezi lidmi. Sleduji, co dělají, a dostává mě to do dobré nálady,“ vysvětluje.
Podobně se z krátkých setkání těší i prodejkyně Irena, kterou potkávám ve vestibulu metra Dejvická. Její prodejní taktika je ale odlišná. „Časopis nenabízím, jsem zásadně proti tomu.“ Raději klidně posedává na donesené židličce a častuje kolemjdoucí usměvavýma očima.
S prodejem se jí ale od pandemie moc nedaří. „Teď je to špatné, od covidu je to tady katastrofa. Prázdno, prázdno,“ ukazuje na vylidněný vestibul. Odliv stálých zákazníků si vysvětluje stěhováním se lidí mimo Prahu. „Ztratila jsem jich opravdu hodně, ještě do covidu to bylo bezvadné,“ posmutněle konstatuje.
Podobně to vnímá i třetí prodejce, který si nepřál být jmenován. Během pandemie se mu dařilo poměrně dobře, lidé podle něj byli více solidární a často si časopis kupovali. Momentálně však situaci hodnotí velmi negativně, s prodejem se mu moc nedaří.
Dobrý úmysl podkopává organizaci nohy
Ve všech třech případech se ale času od času stává, že kolemjdoucí podpoří prodejce drobnou částkou „do kapsy“, případně si časopis zakoupí, ale neodebere.
Podle šéfredaktorky Nového Prostoru Moniky Dvořákové k tomu může vést dobrý úmysl. Již jednou zakoupený časopis totiž může prodejce zdánlivě prodat podruhé. Koncový efekt je ale spíše opačný.
„Zaprvé to narušuje celý koloběh naší organizace. Časopisy nám pak zůstávají v denním centru, jelikož prodejci dostanou peníze, časopisy si ale už neodebírají,“ vysvětluje Dvořáková. Celý systém je totiž nastaven tak, že si prodejce list za 40 korun zakoupí, aby jej za 80 mohl prodat. Rozdíl 40 korun pak činí jeho zisk.
Nevyzvednuté časopisy, které prodejci z tohoto důvodů nenakoupí, leží zbytečně ladem.
„Platíme veškerý tisk a náklady na produkci, takže jsme pak finančně v minusu,“ vysvětluje Dvořáková. Původně dobrá myšlenka v konečném důsledku poškozuje celý systém, který prodejcům dává práci.
Druhá strana mince neodebírání časopisů se pak týká samotných prodávajících. „Naši prodejci jsou kameloti. Takže když si zaplatíte za něco, co si nevezmete, tak to už prodej úplně není,“ vysvětluje Dvořáková.
Prodejce také může trápit, že jim časopisy neubývají. „Často chtějí jít domů s prázdným batohem a nemít pak časopisů plnou skříň. Takže se na stanovišti trápí, dokud časopisy neprodají,“ říká Dvořáková. Dodává, že se tak prodej může stát psychicky náročnějším.
Nevýhodné je to tedy jak pro samotného prodejce, tak pro celou organizaci.
Řešením může být podle Dvořákové například darovat časopis někomu, kdo by si jej rád přečetl, nebo jej zanechat na veřejném místě, jako jsou čekárny, kde opět může najít potenciální čtenáře.
Nový Prostor není jen o bezdomovectví
„Nejčastější mylná domněnka o Novém Prostoru je, že se věnuje pouze tématu bezdomovectví, což není pravda. V časopise jsou rozhovory se známými i zajímavými osobnostmi, různá témata, která se týkají prodejců… Každé číslo je zaměřené na téma, které v jiných médiích nemusí dostávat tolik prostoru,“ vysvětluje Dvořáková.
Například první březnové číslo se věnovalo smrti, zásadnímu tématu, jemuž se většina lidí obvykle vyhýbá. Druhé, v prodeji od 20. března, nese název „Mláďata“ a podrobně se věnuje světu zvířat.
„Teď je to úplně bezvadné,“ hlásí prodejkyně Irena. „O zvířatech, o jejich životě, záchranných stanicích, tak to lidem říkám,“ popisuje způsob, jakým kupující motivuje k tomu, aby si časopis odnesli.
Nepopírá však, že ji potěší, když ji někdo podpoří i přesto, že ho časopis nezajímá, nebo ho už koupil u jiného prodejce. „Ale stane se mi, že mi něco zůstane, a musím to pak roztrhat, tomu se ale snažím vyhýbat,“ dodává.
Prodejce Petr naopak s přebytky problém nemá. „Protože jsem nejlepší prodejce, komunikuju totiž s lidmi,“ vysvětluje svůj úspěch. I v případech, kdy kupující o časopis nestojí, se mu obvykle povede jej znovu prodat. Strach o budoucnost organizace tedy nemá.
Třetí prodávající, který si nepřál být jmenován, je trochu skeptičtější. To, že by si někdo časopis nebral, se mu moc nestává. „Podporují mě především stálí kupující,“ říká poté, co se u něj zastaví paní a podává mu dvacetikorunu a papírový pytlík s pečivem.
Nejde jen o výdělek, důležité jsou sociální aspekty
„Prodejci jsou obvykle rádi, že si s nimi někdo popovídá. Naši klienti jsou často sami, nemají rodinu, prodejní místo je tak jediná příležitost k sociálnímu kontaktu,“ zdůrazňuje šéfredaktorka Dvořáková důležitou součást prodeje.
Existuje ještě jeden způsob, jakým lze prodejce napřímo podpořit. Jedná se o motivační program bonus klub, kdy jsou na webových stránkách Nového Prostoru zveřejňována přání prodejců, na která lze finančně přispět. Aktuálně se jedná o příspěvek na bydlení nebo na léky a potraviny, dříve se sbíralo třeba na nákupní tašku nebo lístek na koncert.
Nový Prostor není ale pouze časopis. Organizace svým prodejcům nabízí také službu sociální rehabilitace, která se soustředí na pět okruhů. „Jako první se řeší, aby měl klient v pořádku doklady. Další krok je bydlení, mapování dluhové situace. Potom se snažíme, aby měli v pořádku vše i po zdravotní stránce, kartičku pojišťovny, obvodního lékaře,“ popisuje Dvořáková.
Dále organizace nabízí množství vzdělávacích a sociálně aktivizačních služeb. „Máme třeba kurz počítačů, kurz k lepšímu zvládnutí pohovoru, kurz finanční gramotnosti, anglického jazyka nebo rukodělné dílny,“ vyjmenovává Dvořáková.
Organizace Nový Prostor funguje v Česku přes 25 let a navazuje na letitou tradici takzvaných „streetpaperů“, tedy novin ulice. Časopis je distribuován osobami v sociální tísni, kteří tak dostávají možnost zlepšit svou tíživou situaci vlastními silami.
„Prodejci se často setkávají s negativní odezvou, lidé jsou na ně sprostí nebo se ptají, proč nejdou pracovat. Byla bych ráda, kdyby se vědělo, že tito klienti jsou tam proto, že se snaží svou situaci zlepšit a pracují na tom, aby se začlenili zpátky do společnosti,“ uzavírá Dvořáková.
