Článek
V České republice je mýval severní rozšířen na zhruba deseti až dvanácti procentech území. Nejvíc se s ním potýkají v oblasti Doupovských hor a na severozápadě Moravy, letos v únoru byl na fotopast zachycen také nedaleko Prahy.
Do české přírody přináší několik zásadních problémů, s nimiž se ochránci musí vypořádat. Mýval, podobně jako další invazní druhy, ohrožuje biologickou rozmanitost. Nemá přirozeného predátora, a tak vytlačuje původní šelmy a likviduje drobné obojživelníky a plazy. Umí se také potopit pod vodu a lovit korýše, s oblibou chytá například raky, kteří jsou na našem území chráněni. Protože si často hledá úkryty na stromech, decimuje i některé ptáky a vybírá jejich hnízda.
„Je to predátor, ale nemá specifické nároky na potravu. Pro naše původní volně žijící šelmy představuje konkurenci,“ objasnila expertka na invazní druhy Lenka Čolobentičová z Agentury ochrany přírody a krajiny. Kromě toho navíc mýval přenáší několik onemocnění a parazitů. Mluví se například o vzteklině, toxoplazmóze, svrabu nebo škrkavce, která je přenosná i na člověka a může způsobovat vážné poškození nervové soustavy.
Ačkoli jsou pro mývala přirozené oblasti výskytu v lesích, podél řek a potoků, nejčastěji ho lze spatřit v blízkosti lidských sídel. „Mýval je neskutečně chytrý. Nemá problém se přiblížit k lidem, jde za potravou a pro jídlo udělá prakticky cokoli. Vybírá popelnice, je schopen sáhnout do kurníku pro vajíčka, jde i po ovoci a zemědělských plodinách,“ vysvětlil Jiří Fořt z honitby Čisovice ve Středočeském kraji. Dodal, že právě kvůli potravě může jít mýval do konfliktu s dalšími zvířaty, včetně domácích mazlíčků: „Stačí, že lidé venku nasypou psovi granule nebo dají jídlo králíkům do králíkárny. Nemusí jiné zvíře zabít, ale rozhodně se o potravu popere. Například kočky by ale klidně lovil, stejně jako třeba liška.“
Nežádoucí druh, obtížná likvidace
Podle českého zákona o myslivosti a evropských nařízení o invazních druzích je mýval zařazen mezi živočichy vyžadující regulaci. Znamená to, že jej myslivci mohou chytat a usmrcovat.
Vzhledem k jeho dokonalé přizpůsobivosti prostředí by byl podle odborníků nejefektivnější formou regulace odstřel. Ten ale není vždy možný, právě kvůli častému usazování mývala v obydlených oblastech. Členové honitby totiž nesmí ve vzdálenosti do 200 metrů od plotů soukromých objektů zasahovat se zbraní.
Mapa výskytu mývalů.
„Tady by přicházelo v úvahu nasadit sklapovací pasti. Ale to funguje chvíli, jakmile to zvířata zjistí, už se k místu, kde past našla, nepřiblíží. Když už se povede mývala chytit, je otázkou, co s ním. Buď ho může myslivec převést k veterináři, který ho uspí, anebo rovnou zastřelit, což je asi humánnější. Jakákoli přeprava by pro zvíře byla stresující a mohlo by uhynout i strachem,“ řekl Fořt.
Lehce se splete
Barvou, velikostí i stavbou těla je mýval velmi podobný další invazní šelmě, psíkovi mývalovitému, a ačkoli spadá do jiné čeledě, lehce se spletou. Podle ochránkyně přírody Čolobentičové ale psík parazituje mnohem méně než mýval. „Na rozdíl od mývala není psík pro naši přírodu tak nebezpečný. Neleze po stromech, není tak inteligentní a učenlivý, více konzumuje i mršiny. Dají se rozlišit hlavně díky ocasu, u psíka není pruhovaný, má také jinou obličejovou masku.“
Mýval severní (Procyon lotor)
Mýval je medvídkovitá šelma, původem ze Severní Ameriky. Dosahuje velikosti čtyřiceti až sedmdesáti centimetrů a hmotnosti od čtyř do deseti kilogramů. Má dlouhý světlý ocas, lemovaný kolem dokola černými pruhy, zbytek těla je zbarven do šeda, obličej je bílý s výraznou černou maskou kolem očí. Potravu shání v noci, přes den se schovává v úkrytu z větví, v dutých stromech či norách. Usadit se ale může i v opuštěných budovách, v komínech či na půdách. Průměrně se v přírodě dožívá věku kolem osmi let a vyvede dvě až pět mláďat.
Psík je navíc mnohem rozšířenější, obývá zhruba devadesát procent českého území. Odhaduje se několik tisíc jedinců, v loňském roce myslivci zastřelili na čtyři tisíce z nich. Rozdíl je také v původu šelem. Zatímco mýval připutoval ze Severní Ameriky, psík má svůj původ ve východní Asii.
Nepůvodní druh, kterého se jen tak nezbavíme
Do střední Evropy se mýval dostal ve třicátých letech dvacátého století, kdy byl z Ameriky přivezen do Německa pro kožešinový průmysl. Nejednalo se ale jen o úniky z kožešinových farem, jedinci zde byli i úmyslně vypouštěni, čímž došlo k nekontrolovatelnému rozšíření šelmy na velkou část území.
Výskyt mývalů v České republice.
Za 90 let se tak v Německu mýval severní přemnožil a dnes honitby odhadují jeho počet na zhruba jeden a půl milionu kusů. Odtud se pak začal posouvat i do dalších zemí střední Evropy, včetně Česka.
„U nás se první etablovaná populace mývala objevila v padesátých letech minulého století. Masivně se začal rozšiřovat během posledních asi třiceti let. V současné době mohou být v České republice odhadem nižší desítky tisíc mývalů, z mysliveckých statistik vyplývá, že jich za poslední rok bylo odloveno téměř tři a půl tisíce. Ovšem šance, že bychom ho z našeho území někdy úplně dostali, je téměř nulová,“ dodala Čolobentičová.
Mýval není rozhodně jediným připutovaným škůdcem v české přírodě. Invazních druhů zvěře je na území Čech a Moravy celkem sto třináct, rostlin kolem pětasedmdesáti.
Text zpracovala Magdalena Bicanová.
