Článek
Mýval dlouhodobě pobývá v Chropyňském luhu na Kroměřížsku a v Doupovských horách na Karlovarsku. Postupně se ale dostává i do dalších oblastí, což může české přírodě přinést komplikace. Dosud však chybí studie, které by ukázaly, jak se mýval v Evropě - tedy mimo své původní prostředí - chová.
Změnit to svým výzkumem chtějí vědci z brněnské Mendelovy univerzity. Jejich cílem je zjistit, jak vážnou hrozbu mýval v Česku představuje. A podle toho navrhnout, jak počty mývalů v přírodě regulovat. Vědecko-výzkumný pracovník Mendelovy univerzity Ondřej Mikulka v rozhovoru pro Seznam Zprávy vysvětluje, jak se mýval chová a jak může být pro českou přírodu škodlivý.
Jak se mýval jako severoamerický druh dostal do Evropy, potažmo do Česka?
Mýval pobývá v Evropě už více než sto let, jeho dovoz pravděpodobně souvisel s tehdejším získáváním kožešiny. V Německu byl, mimo jiné, mýval využíván coby zpestření spektra lovné zvěře v některých oborách. Právě tam se populace nejvíce rozšířila během následujících 70 let a odtud se vzhledem ke geografické blízkosti rozšířil mýval i na území České republiky.
Pobývá tedy mýval zejména u německých hranic?
Ano, nejrozšířenější je na Karlovarsku a v okolí Doupovských hor. Vyskytuje se ale také na střední Moravě a dodnes přesně nevíme, jak se tam dostal. Je možné, že v těchto místech v minulosti byla farma, ať už legální nebo nelegální, přesný zdroj mývalů v této lokalitě ale neznáme. Zaznamenali jsme v poslední době také několik mývalů na okraji Brna, mýval se už tedy dostává i do oblastí jižní Moravy.
Stahují se blíž k městu kvůli potravě, kterou najdou po lidech?
Je to tak. A je možné, že se začnou za vidinou dostupnější potravy stahovat do měst častěji, což se už děje zejména v zimě, kdy okolní příroda nemá dostatek potravních zdrojů. Myslím, že by v tomto tématu mohl být potenciál pro další výzkum, který by zkoumal chování mývala v městském prostředí. V některých německých městech je už nyní mývalů obrovský počet. Bude tedy velmi zajímavé sledovat, co se stane u nás.
Kolik mývalů je zhruba momentálně na našem území?
Nedá se to odhadnout, doposud neexistuje žádný monitorovací projekt zaměřený přímo na mývaly.
V naší krajině se mývalům daří, protože v ní nemají prakticky žádné přirozené nepřátele. Existuje živočich, který by se pro něj u nás mohl stát potenciálním predátorem?
Teoreticky by se jím u nás mohl stát vlk obecný, šelmy ale často mají jiné potravní možnosti a v praxi je tak tato varianta jen málo pravděpodobná. Velké šelmy, jako je vlk, obvykle preferují jinou kořist a nejsou na lovu mývalů potravně závislé.
Nemáme důkazy o tom, že by se některý z původních predátorů v naší přírodě na mývala specializoval. Je ale pravda, že toho všeobecně o mývalech víme velmi málo a jejich chování nás často překvapuje. Mýval například dokáže bez větších potíží uprchnout z některých typů pastí, k čemuž využívá obratné a silné přední končetiny, jež mu umožňují manipulaci s různými předměty.
Jak se mýval chová v české přírodě a jak velkou hrozbu pro naši krajinu představuje?
Hrozba je zatím velmi teoretická - vycházíme ze studií, které jsou nám známé ze zahraničí a které ukazují, že mýval je významný predátor třeba ptačích hnízd a vajec, dále obojživelníků nebo plazů. To jsou však jen domněnky. Musíme situaci aplikovat na českou přírodu, což je právě cílem projektu. Je ale jasné, že riziko v tomto kontextu určitě existuje a potvrzuje se už z předběžných dat v oblastech, kde je mývalů hodně. Mýval určitě není nejčastějším predátorem, ale v rámci domácích druhů bude i tak velmi významný.
Pro který zmíněný druh představuje největší nebezpečí?
Na střední Moravě pozorujeme tůně s obojživelníky, kteří jsou jednou z nejohroženějších skupin nejen v Česku, ale i v Evropě. Přítomnost mývala v těchto biotopech může představovat významný ekologický stresor. Mýval je schopný být na dané lokalitě i celou noc či několik dní, a může tak výrazně ohrozit naše ohrožené druhy, zejména ve fázích rozmnožování či metamorfózy.
Jak funguje vztah mývala s lidmi? Jak ho vidí veřejnost?
Většina lidí v něm vidí roztomilé zvíře, ale je potřeba přinést jakousi environmentální osvětu, což je také cílem projektu - proč je důležité nepřipustit rozšiřování invazního druhu a regulovat jeho tlak. Regulace mývala bude u lidí, kteří nemají povědomí o tom, co může způsobovat, pravděpodobně brána s nelibostí. Dle mého názoru je však tato záležitost rizikem pro naši faunu, které nemůžeme podceňovat a přivírat nad ním oči, když už tak bojujeme s klimatickými podmínkami či se změnami ve fragmentaci krajiny.
Ovlivňuje to, že lidé vidí mývala jako roztomilé zvíře, jeho výskyt na našem území? Pomáhají mu lidé v jeho šíření?
Sledujeme v mnoha případech negativní přikrmování nebo ponechávání odpadků - ať už volně či v přístupných popelnicích. Bohužel si lidé často neuvědomují, že naší přírodě tímto přístupem škodí. Takový scénář známe i v případě nutrií říčních, které jsou také invazním druhem. Tyto druhy při přílišné podpoře od veřejnosti mohou působit problémy nejen nám lidem, například v hospodaření, ale hlavně naší původní přírodě, a to kvůli nezodpovědnému zavlečení ze strany člověka.
Je nějaký způsob jak může veřejnost pomoci s monitoringem?
Lidé mohou zadávat data o jejich pozorování, a to například v mobilní aplikaci BioLog, kterou spravuje Agentura pro ochranu přírody a krajiny. Dále je k dispozici třeba Avifauna, která je sice primárně zaměřená na ptačí druhy, ale lze do ní zadat pozorování i jiných zvířat, anebo je možné pozorování nahlásit přímo nám, řešitelům projektu.
Jak bude vůbec celý váš výzkum, který by měl osvětlit, jak se mýval v české přírodě chová, probíhat?
Vzhledem k tomu, že mýval je invazním druhem, může se podle zákona lovit celý rok. Je tedy běžné odchytit mývala do živolovné pasti, což děláme i my v rámci výzkumu. Poté jedincům nasadíme na krk telemetrické obojky, které nám přináší mnoho informací. Díky GPS se dozvíme, jaké jsou domovské okrsky mývalů či jakou krajinu preferují, může nám to pomoci i s odhadem jejich počtů.
Zásadní také je, že mýval nemusí být nutně jen v lesích, může se pohybovat i v zemědělské krajině, ve vesnicích nebo právě ve městech. Máme příklady z Německa, kde někdy poškozuje lidský majetek - mýval vleze pod střešní krytinu a tam si buduje zimní doupata a poškozuje střešní izolaci. I tato zjištění, tedy jak často mýval navštěvuje lidská sídla, jsou pro nás důležitá.
Používáte ještě nějaké další metody?
Tým z Mendelovy univerzity se zaměřuje na identifikaci složek potravy, s důrazem na výskyt živočišné tkáně, ptačích vajec, plazů či obojživelníků, ale také na podíl rostlinné složky, zejména kulturních plodin. Cílem je objektivně vyhodnotit potravní preference mývala v prostředí střední Moravy.
Co budou klíčové informace, podle kterých budete rozhodovat o regulačních opatřeních?
V rámci ochrany přírody bude určitě hlavním faktorem ekologie mývalů na konkrétních lokalitách. Mýval si rád na střední Moravě vybírá zrovna chráněné přírodní rezervace, takže v tomto případě bychom na základě výzkumu mohli poskytnout podklad pro ministerstvo nebo krajské úřady, které spravují tyto oblasti. Tyto orgány mají další možnosti, jak pomoci, a to třeba s motivací myslivců. Je totiž třeba se zaměřit i na to, aby v rezervacích nějaký lov vůbec probíhal, protože u myslivců je v současnosti motivace velmi slabá.
Máte nějaké metody regulace, které zvažujete už teď?
Na to je ještě brzy. Už teď však víme, že metody, které jsou platné v současnosti, tedy odstřel a odchyt, bude třeba pozměnit. Důležité bude, jak je uchopit ve vztahu s naší přírodou, ale i v souladu se zákony - k tomu však musíme zjistit přesná data.
