Komentář: Český tým pro MS je bez hvězd. Rulík vsadil na odvážný výběr

Klíčová věc, podle které Radim Rulík svoji nominaci na mistrovství světa stavěl, je hřiště. Zdá se to jako detail, ale není. Mezinárodní hokejová federace umožňuje hrát hokej na kluzištích o šířce 26 – 30 metrů. Ve Švýcarsku se bude hrát na nejširším povoleném rozměru, který už z české extraligy zmizel. Trendem je spíš hřiště zužovat a blížit se NHL.

Před rokem vyhrály MS Spojené státy, protože dokázaly přenést prvky zámořského hokeje jako tlak do branky, rychlé zakončení a důraz na široký evropský led. Důvodem je, že měly výjimečně dobrý pohyb. A takhle se nyní snaží přemýšlet i reprezentační kouč. Aby jeho tým uspěl, musí hlavně stíhat a dobře bruslit.

Je to faktor, který nejspíš vyřadil z nominace i Adama Klapku, jakkoliv to v našich poměrech může znít zvláštně.

V NHL je Čechů čím dál tím méně. Alespoň polovinu zápasů v sezoně odehrálo jen devět Čechů, Klapka v dresu Calgary byl jedním z nich. Dalo by se čekat, že díky tomu bude mít nominaci na MS jistou. Prosadil se v nejtěžší soutěži světa. Jenže nakonec nejede a tým je plný hráčů, kteří NHL nehrají.

Při posledním přípravném turnaji ve Švédsku se hrálo ve stejných podmínkách, které hráče čekají ve Švýcarsku. A tohle prostředí Klapkovi nesedělo. Mnohem víc vynikly jeho limity, než aby prodal svoje přednosti.

Kdyby se hrálo podle pravidel NHL, nedovedu si představit tým bez Klapky. Teď neukázal nic, čím by mohl prospět.

Nevím, co mu Radim Rulík řekl, jak tenhle škrt odůvodnil. Na tiskové konferenci řekl, že důvody škrtů řekl jenom hráčům. Věřím, že Klapka domů odjel naštvaný, protože těžko mohl udělat víc. Úsilí mu nevytknete, neřekl bych, že udělal něco špatně. Ale jakkoliv to zní krutě, tohle není jeho hřiště. Třikrát dostal ve Švédsku možnost ukázat aspoň nějaký náznak a žádný nenabídl.

Jestli to takhle, nebo nějak jinak mohl trenér formulovat i směrem k veřejnosti? Jistě. Tentokrát jako kdyby záměrně působil odtažitěji. Tady by měla být cítit hlavně práce svazu, jak chce, aby ho trenér na veřejnosti reprezentoval.

Když se omluvil David Pastrňák a Martin Nečas hraje play off, nemá tým žádnou výraznou ofenzivní hvězdu, která patří ke smetánce NHL.

Když budeme hledat sílu, tak klíčovým mužem by měl být jednoznačně Filip Hronek, který v trápícím se Vancouveru na první pohled zapadl. Ale jak ukázal i na olympiádě, z čistě ofenzivního obránce, vyspěl v komplexního hráče. Má v sobě všechno, aby tým odzadu řídil. On bude teď základním bodem sestavy.

Vepředu se dají najít hráči, kteří mohou mít na velkém kluzišti potenciál hrát velké zápasy. Klíčem tady je, aby kombinace nekončily v rozích hřiště. K bráně je to daleko, takže je zásadní umět využívat rotace a výměny pozic. Ideální je dostat se kombinací do situace, kdy střílíte po nahrávce z první a ženete se pro dorážky.

Velkou sílu tady vidím v Davidu Tomáškovi, což je přesně hráč pro tenhle styl turnaje. Nebude zaparkovaný v hloubce sestavy, ale dostane klíčovou roli. Na velkém hřišti vynikne jeho přehled a vnímání prostoru. Pokud má od trenéra velkou důvěru, přetaví ji ve velké momenty. Je typem hokejisty, který potřebuje hrát hodně, což teď přijde.

Lukáš Sedlák byl ve výsledku nejlepším českým centrem na olympiádě, navíc je skvěle sehraný s Romanem Červenkou. Tohle bude silný pár, který by taky neměl končit v rozích hřiště.

Když jsem v přípravných zápasech sledoval Daniela Voženílka, věřil bych teď i jeho stylu, že se umí měnit na utržený vagón. Klubovou sezonu neměl tak zázračnou jako před rokem, ale v národním týmu jeho důraz fungoval.

Rulík evidentně věří i spojení Jiří Černoch + Ondřej Beránek, které vypadá hodně energicky a čekám vedle nich i podobně založeného Jana Mandáta, který si nominaci vyloženě vydřel na poslední chvíli.

Překvapit může Matyáš Melovský, protože je to mladý centr s kreativním myšlením. Klidně by mohl být hráčem, který bude chystat šance Dominiku Kubalíkovi. Hodil by se k nim i bijec Jaroslav Chmelař, s Voženílkem druhé důrazné kladivo týmu.

Trumfem by měl být Matěj Blümel, který se na čtyři roky ztratil z českého radaru. Pokud bude hrát vedle Romana Červenky, klidně by z něho mohl být nejlepší střelec týmu.

Hodně jsem zvědavý na mladé obránce Tomáše Galvase s Tomášem Cibulkou.

Progres věčně rozesmátého Galvase musel potěšit. Od Rulíka to trochu schytal za svoje představení v Českých Budějovicích. Ale když se tým přesunul do Švédska, ukázal, že chápe, co se trenérovi nelíbilo. Zkrotil svoje drzé hokejové myšlení a najednou se nepotřeboval v každém střídání dostat do sestřihů na sociálních sítích.

Vyniklo, že neztratí puk a dobře ho rozehraje. Tipnu si, že právě on bude hráč, který by měl umět růst s tím, jak se mistrovství světa bude vyvíjet.

Líbí se mi, že Rulík vzal do Švýcarska Hronka, Galvase, Cibulku a Ticháčka – tedy čtyři obránce, kteří mají v krvi podporu ofenzivy. Česko tím pádem nevsadí ve Švýcarsku na beton.

Co se týká soupisky, když vidíte Kanadu s osmi hráči, kteří v NHL udělali nad 60 bodů a hvězdami typu Celebriniho, Thomase nebo Scheifeleho, polknete. Na papíře je výš Švédsko, Finsko se svým nejlepším hráčem Barkovem i Švýcaři.

Aby se Česko dostalo do semifinále, tak jedině týmovým výkonem, kde všechny formace musí něčím přispět.

Drobnou výhodou je, že dva nejsilnější soupeře potká národní tým už ve skupině. Na Švédsko a Kanadu nemůže narazit ve čtvrtfinále. Tohle budou i dobré testy reálných možností sestavy, kterou si Radim Rulík zvolil.