Článek
„Musím říct, že jsem to zeslonil,“ prohlásí v seriálu Červený trpaslík sebekriticky palubní počítač Holly. A na vysvětlenou dodá: „To je jako zkonit, ale mnohem, mnohem víc.“ Teď si na Hollyho zahrála Česká školní inspekce (ČŠI) a její šéf Tomáš Zatloukal.
Stát potřebuje data. I ve vzdělávání. Jistě je velmi dobré vědět, jaké má vzdělávací systém silné stránky, slabiny a výsledky a jak se tyto ukazatele vyvíjejí v čase.
Státu se určitě hodí také data o psychickém rozpoložení, socioekonomickém postavení a „wellbeingu“ žáků základních škol.
A vůbec ze všeho nejlepší by bylo tato data propojit - zjistit, zda a jak výsledky vzdělávání souvisejí s materiální situací nebo psychickou kondicí žáků.
Bohužel, tento jasně formulovaný, rozumný a zcela nekontroverzní záměr dokázala Česká školní inspekce zcela spektakulárně pokazit. Zeslonit.
Stručná rekapitulace: žáci i rodiče dostali od svých škol informaci, že páťáci a deváťáci projdou jako každý rok takzvaným „zjišťováním výsledků vzdělávání“. Lidsky řečeno, že si pro potřeby České školní inspekce napíší test z matematiky a z češtiny, aby se vidělo, jak na tom školy a žáci napříč Českem jsou. Nic nového, tohle už se naštěstí – po nekonečných letech nesnesitelných debat – nějaký ten pátek děje. Co už se ani rodiče, ani žáci, ale vlastně ani jednotlivé školy nedozvěděli, bylo, že součástí „zjišťování“ bude tentokrát také „doplňkové dotazníkové šetření“ zaměřené na socioekonomické a psychologické faktory.
A tak se stalo, že na žáky, kteří dokončili test z matematiky, najednou vyskočila baterie otázek, v nichž museli odpovídat na to, zda mají vlastní pokojíček, jaké zaměstnání mají rodiče, zda v poslední době zažívají smutek, nebo zda jim v poslední době přišlo, že by bylo lepší, kdyby nežili.
Vyvolalo to zcela pochopitelné rozhořčení mezi školami, rodiči i studenty, což nakonec vedlo ministra školství Roberta Plagu k tomu, že si šéfa školní inspekce pozval na kobereček a celé letošní probíhající testování žáků zhruba někde za polovinou odpískal. V delších časových řadách výsledků vzdělávání proto bude u roku 2026 prázdná kolonka, případně nějaká hvězdička s vysvětlením, že data za tento rok nejsou úplná, a tudíž jsou obtížně porovnatelná s ostatními roky.
Výhrady jsou zcela jasné. Podobné otázky jsou velmi osobní a je nejenom necitlivé, ale dokonce metodicky chybné pokládat je dětem bez varování a bezprostředně poté, co projdou stresem ze školního testu. Respondenti navíc nedostali ani u nejcitlivějších dotazů možnost odmítnout odpověď.
A naopak - otázka na sebevražedné myšlenky mohla vyvolávat pocit, že pokud bude zodpovězena upřímně kladně, dostane se nešťastnému žákovi nějaké pomoci či intervence, případně se informace o riziku dostane alespoň k vedení příslušné školy. Jenže ani náhodou - data z dotazníku se u inspektorů agregují, anonymizují a pouze zapadnou na příslušné místo excelové tabulky.
Vrchní školní inspektor se hájí tím, že se jedná o soubor otázek, který už v roce 2023 dostali tehdejší deváťáci a který byl vypracován ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví (NÚDZ). Jen zapomněl dodat, že dotazováni byli tehdy právě jen deváťáci, a to ještě ne všichni, a že šlo tedy spíše o pilotní projekt.
A také že nebyl kdovíjak úspěšný. Už v té době měli někteří odborníci k metodice šetření velké výhrady. Tehdejší výsledná alarmistická zpráva NÚDZ, že 40 procent deváťáků trpí střední až těžkou depresí, byla postupně roztrhána, protože pro diagnózu deprese je zapotřebí mnohem víc než narychlo vyplněný dotazník.
Titíž kritičtí odborníci se mezitím ocitli ve vedení NÚDZ, a tak se jich školní inspekce letos raději ani neobtěžovala zeptat, zda je dobrý nápad tři roky starý test bez jakýchkoli změn opakovat - a prostě ho do škol bez jakéhokoli upozornění poslala, tentokrát všem, včetně páťáků.
Je to obří škoda na mnoha frontách. Jednak je to zmařený pokus sebrat údaje, které jsou v jádru skutečně důležité, a pokud by sběr dat nebyl zcela zbabraný, ale udělal se pořádně a s citem, mohli bychom dostat velmi zajímavé informace. Nyní bude každý další pokus – a další pokusy by určitě měly přijít – letošním fiaskem předem poznamenán.
Je to škoda i pro Českou školní inspekci. Ta totiž jinak – alespoň z pohledu laické veřejnosti – nepracuje s daty a svými zjištěními vůbec špatně. Její inspekční zprávy z jednotlivých škol jsou přehledně k nalezení na webu a portál Vzdělávání v datech patří k tomu lepšímu, co lze v oblasti sdílení a otevřenosti státních dat najít.
V neposlední řadě jde o zajímavý příspěvek do aktuální debaty o spolupráci mezi jednotlivými resorty. Andrej Babiš a Tünde Bartha přesvědčují veřejnost, že koordinace resortů ve složitých agendách není žádný problém a hravě se zvládne z úrovně jednotlivých ministerstev. A teď předvedla školní inspekce v celkem triviální věci naprosto ukázkové selhání komunikace a spolupráce mezi institucemi, z nichž jedna spadá pod ministra školství a druhá pod ministra zdravotnictví.
Šéfinspektor Tomáš Zatloukal, který ČŠI vede od roku 2013, se za celou věc omluvil a zřejmě i díky solidnímu dosavadnímu působení tohle fiasko zatím ustál. Celý průšvih ale ještě není dohrán do konce – není například jasné, zda budou využitelná alespoň dosud sebraná dílčí vzdělávací data, anebo se skartuje, a tedy i finančně odepíše, komplet všechno. A představa, že taková reputační katastrofa projde státnímu úřadu bez větších následků, určitě není optimální. Ministra Roberta Plagu čeká složité a nepříjemné rozhodování.
Především před ním ale stojí úkol najít způsob, jak naplnit původně správný záměr školních inspektorů. Totiž, jak funkčně propojit výsledky vzdělávání se socioekonomickými a psychologickými faktory. Šéfinspektor Zatloukal letos (a ostatně i před třemi lety) v tomto směru zatím prozkoumal jen několik slepých uliček.
