Článek
Za plotem u takzvané pěší zóny v krkonošském Harrachově stojí mezi letitými stromy historická chata, o které většina kolemjdoucích turistů netuší, že slouží k rekreaci zaměstnancům Poslanecké sněmovny.
Areál vstoupil do povědomí široké veřejnosti loni na jaře, kdy své ubytovací zařízení poskytla Poslanecká sněmovna jako nouzové ubytování uprchlicím z Ukrajiny.
Tuto sobotu se dřevěná chata s moderní přístavbou od architekta Karla Pragera poprvé v historii otevřela veřejnosti.
Před vstupem do parčíku, který areál obklopuje, se celý den scházeli nejen turisté, ale především harrachovští obyvatelé. Ti, byť už většinou v důchodu, se totiž za dveře dřevěné chaty s lidovými vyřezávanými prvky doposud neměli možnost podívat. Chata v meziválečném období sloužila dětem z Jedličkova ústavu, poté ji zkonfiskovali Němci a po válce připadla státu.
„Pamatuju si to tady ještě jako dítě, že tu fungovalo zahradnictví se skleníkem, kam jsme s maminkou chodily pro kytky. Uvnitř jsme ale nikdy nebyli,“ uvedla Vlasta Beranová, která přišla s manželem Josefem. Oba jsou zhruba sedmdesátníci.
O tom, že areál slouží politikům, se podle paní Beranové v Harrachově vždy vědělo, ale žádné komplikace její existence místním nezpůsobovala. Vše, co se tam dělo, se dělo uvnitř a ven se nic nedostalo. Ještě v 90. letech prý občas místní potkávali na ulici některé poslance, kteří se tam rekreovali. „Teď už je nepoznáme, ale hlavně od té doby v Harrachově přibylo hodně lidí s tím, jak se tady rozšiřoval turistický ruch,“ popisuje Vlasta Beranová.
Vlasta Beranová žije v Harrachově přes 70 let, v „Jedličkově vile“ byla poprvé.
Většinu návštěvníků do areálu láká jak osobnost profesora Rudolfa Jedličky, který byl prvním majitelem chaty, tak i určité tajemno – vidět zázemí politiků, kam se běžně nedostanou. „Chceme ‚odmýtizovat‘ některé představy o tomto zařízení. Žádné zlato, mramor a luxus zde neuvidíte,“ říká kancléř Poslanecké sněmovny Martin Plíšek novinářům, kteří na den otevřených dveří do sněmovní horské ubytovny přišli.
Novinářskou prohlídku si spolu s Plíškem vzal na starost přímo šéf sněmovní knihovny Ondřej Tikovský, který je vzděláním historik. Při prohlídce je ve svém živlu a na novináře chrlí jméno za jménem a datum za datem.
Dům, jehož architekt je zatím historikům neznámý, podle Tikovského prý vykazuje prvky tvorby slovenského architekta Dušana Jurkoviče. A vyrostl v roce 1925 pro významného lékaře, profesora Rudolfa Jedličku.
„Ať jezdíme, kam jezdíme, všude řeknou: ‚Ano, podle prvků by to mohl být Jurkovič, ale nevíme,‘“ popisuje Tikovský novinářům pátrání po autorovi Jedličkovy „chalupy“. Nahlas hned přemýšlí, že nejlepší by bylo udělat přímo v budově kolokvium pro odborníky. „Dali bychom jim k dispozici vše, zavřeli bychom je tady na jeden den jako na papežském konkláve a oni by rozhodli, jestli to je Jurkovič, nebo ne,“ rozesměje se Tikovský.
S prohlášením o absenci mramoru a luxusu má Plíšek pravdu. Pokud jde opravdu o dílo slavného architekta Jurkoviče, bylo by zajímavé zjistit, jak by se tvářil na žaluzie z 90. let nebo sektorový nábytek z přelomu tisíciletí, kterým je dřevěný objekt vybavený.
Ani téměř sto let starý objekt, ani přístavba z 80. let prý nejsou památkově chráněné. „Památkáři nás pochválili, jak se o to tady staráme, takže ochrana prý není nutná,“ vysvětluje Tikovský. Stav však prý vždy dobrý nebyl, v 50. letech byla tehdy došková střecha poškozená a do objektu zatékalo.
Za druhé světové války objekt zkonfiskovali nacisté a po válce připadl státu, neboť manželé Jedličkovi zůstali bezdětní. V roce 1956 pak objekt už v havarijním stavu do užívání získala tehdejší kancelář Národního shromáždění pro kolektivní rekreace zaměstnanců.
Tak to de facto zůstalo dodnes. Objekt funguje celoročně a jeho osm zaměstnanců se tam stará o pohodlí hostů z řad zaměstnanců Sněmovny, ale i poslanců nebo senátorů. „Zařízení primárně slouží pro výjezdní zasedání výborů či komisí. Pokud je volná kapacita, mohou se zde ubytovat poslanci či zaměstnanci,“ říká Plíšek.
Cena na jednu noc s polopenzí je pro poslance 720 korun, pro zaměstnance je nižší a jejich partner zaplatí tisícovku. „Ceny jsme letos navyšovali,“ dodává Plíšek a ukazuje nám dva pokoje. Jeden v původní Jedličkově vile, druhý pak v Pragerově přístavbě, kde se nachází i restaurace či zasedací místnost.
Celý komplex má 18 pokojů a 36 lůžek, možné jsou prý přistýlky. Loni v únoru, kdy Rusko zahájilo válečnou agresi proti Ukrajině, Sněmovna pokoje vyčlenila pro ubytování 19 ukrajinských uprchlic s dětmi.
Loni v prosinci Sněmovna uvedla, že už bude zařízení potřebovat, a uprchlice se stěhovaly do ubytování, které jim pomohlo najít liberecké krajské asistenční centrum, za což si Sněmovna vysloužila kritiku od veřejnosti i politiků. Ukrajinky tehdy v Harrachově v jejich novém bydlení navštívila předsedkyně dolní parlamentní komory Markéta Pekarová Adamová (TOP 09), aby se ujistila, že se jim daří dobře.
