„My chcem zpátky za Lužánky.“ Slavný stadion znovu řeší celé Brno

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Světelnou tabuli zakrývá bujný porost. Desítky tisíc fandů ji pravidelně tlačili očima. Ať zase ukáže rekordní návštěvu. Dvacet, třicet tisíc lidí v hledišti? Žádná výjimka.

Po sociálních sítích teď běhá známé video z duelu Boby Brno - Slavia Praha, kde si televizní komentátor při číslovce 34 770 diváků do éteru smutně stěžuje. „Popravdě jsme čekali o něco více diváků, ale je poněkud chladno,“ hlásí v únoru 1995.

Lužánecký stadion je na poměry českého fotbalu absolutní legendou. Už 24 let se tam nehraje liga a za pár týdnů jej po 80 letech existence začnou demolovat těžké stroje.

I tak každý den zničený sportovní chrám obhlíží fandové. Po betonových schodech tu v pátek dopoledne stoupají i parťáci z práce Michal s Davidem z Olomouce. Zastavili se po cestě na festival. „Jdu se podívat, jak to tady vypadá po letech, co jsem tady nebyl. Škoda. Fakt chtějí takové místo zastavět barákama nebo dalším obchodním centrem?“ nechápavě kroutí hlavou, zatímco pod nohama křupou střepy.

Slavný areál si i tak drží svou duši. Největší kanonýr v historii klubu Karel Kroupa diskutuje s kamarády opodál na zahrádce stále fungujícího Bobycentra. Sedmdesátník sedí v čele stolu, po obou stranách další ikony klubu. „Většina z nás sem chodí i v sobotu a neděli dopoledne. Někteří z nás tady působili fotbalově nebo funkcionářsky. Máme k místu vztah,“ říká mistr ligy z roku 1978. Všichni svorně věří, že se tu znova bude hrát profesionální fotbal.

Evropská fotbalová města si přitom podobná místa hýčkají. Deset minut pěšky do centra, veřejná doprava ze všech stran, za jedinou křižovatkou velký městský okruh. V Brně ale leží rozlehlé miliardové parcely v majetku města už skoro čtvrtstoletí ladem.

Nevědomky a bezplatně tu „provozují“ devadesátkový skanzen, který ztělesňuje porevoluční euforii i bolavé pády.

Areál na Ponavě sice leží v oblasti s parkovacími zónami, jenže kvůli nekonečným sporům města se soukromníkem o cesty či chodníky tady modré čáry nenajdete. Na chátrající zámkové dlažbě a rozbitých cestách parkují stovky aut.

Některá se minimálně měsíce nehnula z místa. Kolem roztřískaného Renaultu jsou rozházené boty, letáky, všehochuť odpadu. A podobných trosek je tu více.

„Město zastává postoj, že jsou komunikace součástí pozemků, tudíž v majetku statutárního města Brna. Nicméně vleklé spory s protistranou znemožňují rozvoj této lokality,“ vysvětluje mluvčí magistrátu Filip Poňuchálek.

Strážníci říkají, že bez ohledu na spory o vlastnictví jsou plochy veřejným prostranstvím, na které běžně dohlížejí. „Jen letos sem zamířilo bezmála na šest set cílených kontrol. Nejvíce nás zaměstnávají zábory způsobené vozidly i vámi zmíněné vraky. V současné chvíli by v lokalitě neměl být ani jediný vrak, který by naši strážníci neohlásili. Některá vozidla oznamovali opakovaně,“ reaguje mluvčí strážníků Jakub Ghanem.

Roztřískaných a nepojízdných aut je tu ale hned několik. „V souvislosti s vraky jsme se zabývali i více než čtyřmi desítkami majetkových přestupků, nejčastěji šlo o neoprávněné užívání cizí věci. Vraků jsme letos oznámili deset,“ doplňuje mluvčí strážníků.

Kořeny soudních pří mezi Brnem a firmami podnikatele Libora Procházky mají také devadesátkový punc. Bývalý hokejista Lubomír „Boby“ Hrstka kolem stadionu po revoluci vybudoval „brněnské Las Vegas“. Včetně novinek tehdejší éry - obří Laser show Hall, diskotéky, bowlingu, kasina, dráhy na inline brusle.„Byla to doba, která uvolnila prostor pro lidi, kteří chtěli dosáhnout něčeho jiného, než tady do té doby bylo zvykem. Já jsem měl projetý celý svět a chtěl jsem vytvořit takové podmínky, aby i český člověk žil život, jaký se žil ve světě,“ vzpomínal Hrstka před třemi lety pro MF Dnes.

Dvě miliardy investic, které banky ochotně napůjčovaly. A po necelé dekádě obří krach. „Bobyho“ impérium na přelomu tisíciletí skončilo v konkurzu.

Veřejné dražby území roztříštily. Starý občanský zákoník umožňoval odlišné majitele pozemku a staveb na něm. Ač město vlastní všechny lukrativní parcely, Procházkovy firmy si nárokují některé povrchy. A justice už 15 let vleklé spory definitivně nerozťala.

Barevné textilní plachty zvou na myslivecké potřeby. Kousek vedle svítí žlutý nápis „Shopping centre“. Stačí zajít na nákup. Pohled přes sklo ovšem ujišťuje, že je roky zavřeno.

Asi před deseti lety tam obchodníci skončili, hned vedle měla vyrůst naprojektovaná hokejová hala pro Kometu. Další přehodnocený plán. Šestmiliardová aréna vyrostla na Výstavišti.

Protější část území s nejvyšší bílou budovou měla větší štěstí. Bobyhotel i s kongresovým centrem a sítí obchodů dál funguje s Hrstkovými nástupci. Opravený čtyřhvězdičkový hotel vítá hosty, pasáž s obchody a další služby s názvy dál odkazují na „Bobyho“.

„A taky tu mají nejlepší cappuccino,“ smějí se Kroupovi parťáci od stolu.

Jenže možná už jen poslední týdny občas zatěkají očima na fotbalovou arénu, která dokázala hostit až 50 tisíc diváků.

Dlouhodobě chřadne. Na podzim má jít k zemi. Vymlácená okna, rozkradené šatny, džungle pod tribunami.„Všichni pořád fandíme, aby se sem fotbal vrátil. Je to tak?“ otáčí se Kroupa směrem k parťákům. Souhlasně pokyvují.

Uvnitř stadionu v posledních 20 letech střídavě bujela zeleň, nebo se čistilo a kácelo. Úměrně naději na obnovu. Novinářský kolega Aleš Černý tam před 14 lety s entomology a botaniky odhaloval „přírodní rezervaci“, včetně vzácných kousků. V poslední „světlejší“ éře filmaři Lužánky naaranžovali do tří různých olympijských stadionů. Točili tam řadu záběrů do filmu o nejslavnějším českém běžci Emilu Zátopkovi.

Teď je stadion po 80 letech existence bez nadsázky v bodě zlomu. Důležité figury řeší osud území.

Ve středu odpoledne odchází z jednání s politiky i zástupci kanceláře městského architekta generální ředitel brněnské Zbrojovky Jan Mynář. „Novinky? Dneska vyhrajeme,“ odvětí v dobré náladě před pohárovým zápasem v Bohunicích.

Detaily jednání teď aktéři úzkostlivě tají, ale motivace je jasná. Najít místo pro nový stadion. Fandy Zbrojovky, která už čtvrtstoletí hraje v neoblíbeném královopolském azylu, pobláznili noví majitelé klubu v čele s miliardářem Vojtěchem Kačenou. Ten tvrdí, že arénu postaví „za své“, s městem ladí možné lokality.

Reálných variant upřímně moc není. A Lužánky? „Nám by se sem chtělo, k území máme historický vztah. Bylo by geniální, kdyby šlo Zbrojovku vrátit právě tam, fanoušci by byli nadšení,“ prohlásil pár dní nazpět Mynář v podcastu Kudy běží zajíc.

Město před dvěma roky překopalo koncepci sportu i s plány na nová sportoviště. Fotbal plánovalo umístit na Výstaviště vedle rostoucí multifunkční haly. Teď se to může znova změnit. Ostatně už jako mnohokrát za čtvrtstoletí, co Zbrojovka hraje na Srbské, kterou většina fandů bere jen jako azyl.

Ani účastník jednání radní Petr Kratochvíl (ODS) nechce říct, k jaké lokalitě se teď politická reprezentace v čele s ODS a hnutím ANO přiklání. „Intenzivně jednáme, abychom našli soulad na to nejlepší umístění fotbalového stadionu, které bude nejvíce odpovídat představám všech dotčených stran,“ říká vyhýbavě radní.

Majitelé avizují, že chtějí nový stadion co nejrychleji. Město má přitom v šuplíku projekt fotbalového Kolosea z roku 2008 od architekta Petra Hrůši pro 33 tisíc lidí právě za Lužánkami. „Dnes by se musela udělat jen revize prováděcího projektu. Je nachystaný se všemi souhlasnými vyjádřeními na stavební povolení,“ říká Hrůša.

Zdůrazňuje, že fotbal za Lužánkami neodporuje ani současným architektonickým a urbanistickým trendům na chod města. „Ty nesegregují jednotlivé funkce jako v 80. letech, kdy platil ideál, že se vše náročnější vystrkovalo ven z města. Navržený projekt i v roce 2025 splňuje kritéria UEFA v kategorii Elite. Zablokoval to jen Procházka,“ dodává architekt.

Také od byznysmena Procházky zaznívá, že „není překážkou výstavby nového stadionu“. „Zástupcům Zbrojovky na společném jednání avizoval, že je připraven jednat o prodeji všech aktiv, která v okolí stadionu drží jeho společnosti. Veškeré pozemky v této oblasti však náleží městu Brnu. Je tedy zejména na jeho rozhodnutí, zda výstavbu nového stadionu Za Lužánkami podpoří,“ uvádí Procházkův advokát Martin Machač.

Současná koalice ODS s hnutím ANO, která před dvěma lety fotbal za Lužánkami překvapivě odpískala, zatím drží oficiální rétoriku posledních měsíců. „Město přistupuje k řešení území koncepčně a z toho důvodu zadalo Kanceláři architekta města Brna organizaci soutěžního dialogu. Společným dialogem mezi městem, odborníky a účastníky soutěže lze najít nejlepší řešení pro znovuoživení této části města,“ říká mluvčí magistrátu Poňuchálek.

Za pár týdnů má začít demolice stadionu. Termín neposunula ani zřejmá vůle fandů, ani jasná nová vize, nýbrž hnízdění jiřiček.

Fandové už spontánní „všelidový dialog“ ukázali 27. června 2015. Nejdřív si sami vyčistili stadion. Pak na rozlučku fotbalisty Petra Švancary s kariérou přišlo 35 tisíc lidí.

Na vratech lužánecké arény, kudy proudily bezpečnostní složky i desítky tisíc lidí po utkáních, stále zůstává zbrojovácká nálepka. „Nejvěrnější masochisti.“

Teď, když jim po době temna znovu zasvítila naděje, sportovní Brno je napumpované euforií. Zbrojovka kraluje druhé lize, tisícovky příznivců na stadionech každý zápas zpívají o pusté pláni a „volají na Kačenu“: „My chcem zpátky za Lužánky.“