Nezpůsobujeme to my? píší čtenáři o syrových záběrech z velkochovů kuřat

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u článku o tajně pořízených záběrech z velkochovů kuřat.

Jiří Kučík: Velmi smutné. Tento typ rychlokuřat vůbec nekupujeme právě proto, abychom nevytvářeli poptávku a tyto praktiky nepodporovali. Zajímalo by mě, v jakých podmínkách reálně žije drůbež, kterou Albert prodává jako „královskou“ nebo „bio“. Tyto produkty občas kupujeme právě s důvěrou, že zvířata žijí v příjemných a jim přirozených podmínkách a stravě tak, jak je prodejcem deklarováno. A taky si za tuto ideu připlácíme, protože cena výrobku je jinde. Pokud by to byla další marketingová lež, tak pro mě velké zklamání.

Břetislav Machaček: Co oči nevidí, to srdce nebolí. Nakonec si jde každý koupit kuře ve slevě, o jehož původu ví kulové. Každý má možnost nejíst to či ono nebo si to sám chovat. Možná potom pochopí, proč to stojí násobně více a že je maso pomalu rostoucího kuřete tuhé oproti masu těch rychle rostoucích kuřat.

Jiří Smejkal: Cena 400 až 500 Kč za kuře, to by byl výsledek krásných chovů s výběhem a bidýlky a kuřecími manekýny pro fotografy. To, že by se takových kuřat prodalo minimum, je věc jiná. Tak si vyberme: Chceme kuře za 85 Kč za kilo, nebo za 200 Kč? Podstatné je, jaká je kvalita masa a zda není zdravotně závadné.

Milan Halamka: Bylo mi líto podnikatelů, když se musely vybíjet celé chovy kvůli ptačí chřipce. Teď po zhlédnutí, bylo-li to v takovýchto chovech, to považuji za trest boží. Na druhé straně všichni chceme levné potraviny. Nejsme to my, kdo to způsobuje?

Aleš Pakosta: Podstata problému je, že řetězec Albert i výrobci drůbežího masa (nemohu napsat „chovatelé kuřat“) se u nás chovají tak, jak jim umožňují zákonem dané podmínky. A ty jsou takové, že zaprvé Albert může tlačit na nízké výkupní ceny drůbeže a zadruhé výrobci musí tím pádem tlačit dolů náklady, až kam to jde, to jest k podmínkám života kuřat přesně na hranici dané zákonem, ani o fous více. A jediný, kdo na tom vydělává, jsou obchodní řetězce a velké korporace typu Agrofert. Zákon na ochranu zvířat by tomu měl zabránit, ale je očividně nastaven ku prospěchu velkopodnikatelů, nikoli ve prospěch kuřátek. Ale na druhé straně málokdo ze zákazníků Albertu by byl ochoten platit za kuřecí produkty dvojnásobek současné ceny, i kdyby věděl, že zvýšení ceny je ve prospěch „šťastnějších kuřátek“.

Blanka Horáková: Z toho důvodu jsem ráda, že mám možnost kupovat jen brojlery z chovu, který znám. Podobně vejce – z klecových chovů bych už nekoupila.

Milan Čech: Když těch kuřat bude méně na metr, tak stejně budou přerůstat a mít z toho zlomeniny, ne? Víc místa by mít mohla, ale podstata problému je jinde. Každý den musí to množství kuřat někdo projít a zraněná či nemocná kuřata oddělit. Není možné zajistit, aby byla všechna zdravá, to prostě nejde. Na vesnici kuřata občas potrhá nebo zabije kuna nebo liška, případně káně. To je už v pořádku, nebo ne?

Zdeněk Scháno: Dvaadvacet roků jsem choval jatečná kuřata. Začali jsme na délce výkrmu do 2,2 kg 52 až 57 dní, při spotřebě krmné směsi cca 2,5 kg / 1 kg masa. Dnes se dá kuře vyprodukovat za 26 dní do váhy 2 kg a spotřebě 1,8 kg / kg masa. A je to nerentabilní. Před lety chtělo Penny, abych produkoval kuřata ve výběhu, na sluníčku a v travičce. Cena? Místo stávající ceny v roce 1997 23 Kč/kg jsem spočetl na 80 Kč/kg živého brojlera. Tím zájem skončil. A jestli se někdo diví ceně 23 Kč/kg v roce 1995 a 27 Kč/kg v roce 2024? Jak je to možné? Jedině šlechtěním. Proto chcete-li, aby kuřata špacírovala po lukách, připravte si 300 Kč/kg na pultě. Má ještě stále někdo zájem pomáhat kuřatům? Vidím, že jen vegetariáni a milionáři.

Vendula Looseley: Reakce chovatelů je otřesná. Výroky typu „v souladu s českou legislativou“ jsou čistý alibismus a věta „nemáme se za co stydět“ je prostě k neuvěření. Sebereflexe nula, snaha o zajištění lepších podmínek pro zvířata na úkor zisku nula. Je dobře, že tyto články vychází. V další fázi je pouze na spotřebitelích, zdali si „rychlokuře“ v obchodech koupí, nebo ne. Jen chování spotřebitelů může změnit současné praktiky chovu.

Jan Landauer: Deset agrobaronských rodin ovládá v ČR v podstatě celý potravinářský průmysl. Tito agrobaroni prorostli do nejvyšších pater politiky, případně mají na politiku a legislativu obrovský vliv, na správné instituce dosadili své lidi, a tak si tu v podstatě můžou dělat co chtějí. Nemůžeme se tedy divit, že tu máme legislativu, která jde na ruku těmto pohrobkům komunistických ředitelů družstev, kteří po revoluci zázračně zbohatli a záhadně se dostali k podnikům, které spravovali. Kvůli tomu, že tu pár vyvolených agrobaronů dusí konkurenci, kompletně ovládá české zemědělství a má silný vliv na legislativu, máme drůbeží koncentráky, otřesné klecové chovy, užitková zvířata žijící v otřesných podmínkách a naprosto neadekvátně vysoké ceny za nekvalitní živočišné produkty. Vše samozřejmě v souladu se zákony, nadiktované českými zemědělskými oligarchy. Dokud tu jejich nenasytné papalášské klany budou vládnout, nezmění se nic.