Článek
Redakce vybrala do Fóra čtenářů zajímavé příspěvky z diskuse pod článkem o tom, že Češi si rádi připlatí za filmový zážitek. A nejen za něj – za luxusnější sály s větším pohodlím a za větší porci popcornu dnes v multiplexech utratí i několik set korun. „Cena lístku není problém, vadí mi nehorázné ceny občerstvení, takže si nosím vlastní. Popkorn, který koupím v prodejně do 20 korun, prodávat za 164 je zlodějna,“ píše například Jiří Mach.
Přečtěte si původní článek
Jan–Matěj Rak: Rozhodující faktorem jsou v mém případě filmy, které chci vidět. Do kina totiž chodím rád, kino a filmový svět miluju. Rád chodím jak na filmy takzvaně hodnotné, tak na filmy komerční, když mě baví. Mám rád také pokleslé věci jako horory či akční mlátičky. Stejně tak mi nevadí popcorn a cola, které si taky rád koupím. Tuhle trochu pokleslé Ameriky si s chutí a radostí užiju. V artovém kině to nepotřebuji, to je zase jiný zážitek. V každém případě je pro mě zážitek v kině, prožitý komunitně, naprosto nesrovnatelný se sebelepším „domácím kinem“. Rozumím tomu, že jiní to vnímají jinak, ale pro mě by život bez alespoň občasné návštěvy kina byl sotva představitelný. (redakčně kráceno)
Majika Kunz: Do kina chodím ráda a pravidelně, mám radši menší kina. Popcorn nejím vůbec, kafe v kavárně kina si dám ráda, jinak do kina tak minerálku, i když tady na Moravě se nosí i pohárek s vínem do kina, a to skleněný.
Eva Tillova: Multikina – za 239 jsem si vždy v té zimě uhnala rýmu, příliš výkonná klimoška. Tak radši starší typy kin jako Lucerna, i ta atmosféra je lepší.
Tomáš Šťavík: Proč chodit do (drahého) bufetu na kino, když kino s bufetem mám doma. S dnešními obrovskými kvalitními TV (u některých je to už projektor s plátnem, nebo na stěně), sound systémy a mňamky dle vlastního výběru. A klidně každý víkend.
Luděk Richter: Gauč mám doma pohodlný, zato mám doma film zcela bez reklam, což je to, co u mě rozhodlo - už pár let do kina nechodím právě kvůli přibývajícím reklamám. Za rodinu dám v kině bez popcornu tisícovku jako nic a co za to? Můžeme přes půl hodiny konzumovat reklamy. Fakt nebudu nikomu platit za reklamy, a to ani kdyby tam měli lehátka.
Leo Hájovský: Vybírám si pečlivě, na co do kina zajdu, a když už jdu, tak za základní vstupné. Předem se bojím, jestli někde blízko nebude někdo s kýblem kukuřice nebo s nachos. Z kina se stal jakýsi bufet a při odchodu je nepořádek všude. Ta stará doba uvaděček v kině byla k něčemu dobrá, chodilo se hlavně na film. Ale doba se posunula.
- Jana Polmová (reaguje): Jsem ráda, že nejsem sama, kdo nesnáší v kině to hodování. Ráda jsem chodila do kina, ale představa páchnoucí kukuřice, věčného křoupání nachos a urputné srkání koly, už mě to přestalo bavit. A závěr tomu nasadí ten neskutečný bordel, co po nich zůstává...
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Milan Matys: V Cinestaru jsem byl dvakrát, pokaždé místo zvuku zdraví ohrožující kravál a místo hudby ohlušující technoparty. Potřetí už tam nepůjdu a divím se, že tyhle produkce nekontroluje hygiena.
Jan Novák: Ono do kina se jde i třeba s kamarády nebo na rande za mě. My to tak s partnerkou měli, že když jsme ještě bydleli u rodičů a chtěli být jen spolu, tak jsme zalezli do kina, pak na jídlo a tak. Já bych v kinech uvítal víc promítání i starých filmů, což třeba dělá i Metropol v Olomouci. Mají tam různé maratony filmů a to je fajn.
Byť máme předplacené streamovací služby, tak to někdy prostě není ono. Zapnete film, chce se vám na wc, tak film pozastavíte a jdete. U toho se jde třeba kolem kuchyně, dáte si něco. Pak někdo zazvoní nebo zavolá… V kině je to za mě nerušený zážitek a na peníze se nehledí.
Jeroným Novák: Mám novou, dvoumetrovou televizi, super pohodlný gauč a díky platformám, kde si film pustím po týdnu od premiéry v kině, tam za drahé prachy fakt chodit nemusím. A abych poslouchal druhé, kteří tam ruší, jedí, křupou, pijí, telefony jim zvoní, děcka ruší… Dejte pokoj. Takhle si doma připravím co chci, v klidu, a mám super zážitek.
Naďa Freundová: Tak do kina chci především kvůli filmu, co by mohl zaujmout. Také jdu občas s vnoučaty, a ty ceny jsou opravdu velké, ale respektuji je. Nejvíc mi vadí, že i na dětských pohádkách či filmech je ten zvuk šílený a jejich ouška dostávají nakládačku. Je jiná doba, nějak vydělat musí, tak občerstvení prostě k tomu patří, spíš mi vadí potom ten bordel a úplně nejvíc to, že ty děti nemají to nadšení a radost, co jsme měli my, protože nyní mají tolik možností. Ale to jim nemůžeme vyčítat, prostě to brát, jak to je. Akorát jsou o tu radost ochuzeni a nevědí o tom. Proto je dobré jít i do divadla, kde je jiná atmosféra. Všechno má svoje.
Zdeněk Grégr: Kina časem úplně zkrachují, je to odumírající disciplína. Nezachrání to ani PR články. Doma je to za zlomek ceny (filmy i občerstvení), nehrozí infekce od druhých, mohou tam být luxusní sedačky, ale v nich se přede mnou válelo x lidí, nemožnost si film přehrát opakovaně nebo i jen v průhěhu zastavit a udělat si přestávku. Nechtěl bych být v dnešní době provozovatelem kina. Jdu na nejnovějšího DiCapria a v hledišti sedí osm lidí. Smutné, ale taková je realita.
