O svobody můžeme přijít, strachuje se nadpoloviční většina lidí

Dvě třetiny žen a téměř 60 procent mužů má obavy, že by v budoucnu mohly být omezeny jejich svobody.

Naproti tomu jen necelých šest procent lidí nemá strach vůbec.

Jde o jedno z nejvýraznějších sdělení aktuálního průzkumu k 17. listopadu, který pro Festival svobody koncem října mezi 511 respondenty realizovala výzkumná agentura STEM/MARK.

„Překvapilo mě, že se neobává jenom šest procent. Což může být varovným signálem nejen pro politické představitele, ale i k většímu rozboru v rámci společenské debaty,“ uvedl Jan Burianec, analytik a sociolog ze STEM/MARK.

Obecně analytik popisuje, že Češi měli strach o své svobody i v průzkumech, které proběhly před pěti či deseti lety, a souvisí to tak s nastavením společnosti, která je ostražitější.

„Rostou obavy, kde to až všechno může skončit. Je to zdravá skepse. Uvědomujeme si, že patříme do té lepší části světa, že se máme dobře, zatím se nám objektivně nic neděje, a o to větší může být ta obava,“ vyvozuje sociolog z výsledků průzkumu.

Podle Jana Buriance se v čase mění zejména to, z čeho obavy pramení. Před pandemií koronaviru a energetickou krizí měli lidé strach například z nedostatku pitné vody, teroristických útoků a migrace. Aktuálně odkazují na ekonomické problémy nebo na to, že by se válečný konflikt na Ukrajině mohl ještě více přiblížit k našemu území.

Jan Gregar, zakladatel Festivalu svobody, zase mluví o tom, že společnost bude vždy čelit různým populistům, nedemokratům, extremistům nebo nově i masivním dezinformacím.

„Pouze historie znalá a občansky aktivní společnost se s takovými výzvami dokáže vypořádat. To je ona udržitelnost naší svobody a demokracie, o kterou se musíme zasazovat, jak říkal Masaryk, každý den,“ reaguje na výsledky průzkumu.

Průzkum se zaměřil i na to, co lidé vnímají jako největší výzvu země do následujících let. Mladí lidé nejčastěji udávali rozpočet, starší pak životní úroveň.

„Lidé si pod termínem státní rozpočet mohli asociovat více věcí, ať už to bylo zadlužení státu, nebo aktuálně nastavení rozpočtu pro příští rok, což je mediálně vděčné téma,“ zmiňuje Burianec.

Zároveň i zde vnímá sociolog jistý společenský kvas: Zejména lidé, kteří jsou na tom socioekonomicky hůře, už mají pocit, že se z pohledu zadlužování státu a konsolidace financí udělalo dostatečně kroků, které jsou navíc na jejich úkor.

V průzkumu se také otiskl názor žen, že výzvou do budoucnosti je narovnání práv. „Nejspíš samy cítí, že mezi ženami a muži jsou stále platové nerovnosti a u žen častěji skleněný strop,“ říká sociolog.

Nadpoloviční většina lidí v průzkumu uvedla, že se tady žije lépe než před rokem 1989. Mladší generace byly přitom v hodnocení pozitivnější. Naopak vybočovali lidé ve věku 45 až 64 let, kde přes 30 procent z nich uvedlo, že se mají hůře.

Podle socioložky Lucie Vidovićové z Centra pro výzkum stárnutí (CERA) při Katedře sociologie na Masarykově univerzitě jde ve skutečnosti o otázku, která odděluje lidi, kteří jsou v demokrakcii úspěšní, a ty, kteří se naopak cítí jako poražení.

Klíčové podle ní zůstává, že nadpoloviční většina lidí ze starší generace udává, že je tu lépe.

Obecně si lidé cení, že se po roce 1989 zlepšily možnosti cestování, ale i svobody projevu nebo možnosti udávat směr politice a zdravotnictví. Naopak kritizují dostupnost bydlení, cenu zboží nebo kriminalitu.

Kompletní přehled toho, co lidé podle věku v průzkumu označili za lepší (jde o součet odpovědí spíše lepší a určitě lepší) a co za horší (obdobný součet spíše horší a určitě horší), si můžete prolistovat níže.

Fakt, že nejmladší věková skupina 15 až 29 let označila životní prostředí za horší než před rokem 1989, vysvětluje Jan Burianec větší důležitostí tohoto tématu pro mladé.

„Více než jiné generace mají strach, jak se vyvíjí náš vztah k přírodě. Je to asi legitimní obava, že to dolehne na ně samotné nebo na jejich děti,“ tvrdí analytik.