Článek
/Od zvláštního zpravodaje v Los Angeles/
Daniel Marks patří k velké skupině kameramanů-dobrodruhů na volné noze. Zažívá sice vzrušující, kreativní život v úchvatných lokalitách, často ale také dlouhá období bez práce, kdy ho naplňují úzkost a nejistoty.
Z Los Angeles v poslední době mizí filmová produkce a jemu se tak jako kdysi už nedostává tolik pracovních příležitostí.
„Filmový průmysl v L. A. je teď dost ponurý,“ říká mi bez obalu ve svém domě. „Víte, já mám to štěstí, že jsem získal takovou polopravidelnou práci v televizním pořadu na History Channel. Ale kdybych to neměl, musel bych nejspíš prodat dům a Los Angeles opustit,“ dodává.
Podle něj jsou životní náklady ve městě vysoké a bez stabilnějšího výdělku by se zde prostě neudržel.
Los Angeles si přitom za posledních pár let prošlo několika ranami, které filmový průmysl těžce poškodily. Pandemie koronaviru, více jak rok trvající stávka scenáristů a herců za lepší platy a pracovní podmínky a nakonec i devastující požáry z počátku tohoto roku, kdy živel srovnal se zemí hned několik čtvrtí.
Daniel Marks při jednom ze svých dobrodružných natáčení.
To vše se odrazilo na filmové produkci ve městě. Podle organizace Film LA, která uděluje licence pro natáčení ve městě, se produkce v Hollywoodu za posledních pět let snížila přibližně o 34 procent.
Loňský rok byl pro natáčení v Los Angeles historicky vůbec nejhorším za posledních třicet let, tedy od doby kdy se tato statistika začala sledovat. Ze všech televizních pořadů a celovečerních filmů, na které se Američané dívají, se v Kalifornii nyní natáčí pouze pětina, podotýká Film LA.
Mnohé tak tento stav přivádí ke srovnání s osudem průmyslových továren na Středozápadě, kde jejich obyvatelé zažili postupný úpadek. Na mysl přichází „hlavní město automobilového průmyslu“ Detroit. Kdysi prosperující a bohatá metropole je teď jednou velkou ruinou.
Panuje tak obava, že by mohla padnout i „továrna na sny“, jak se L. A. a nedalekému Hollywoodu přezdívá. Ostatně, stejně jako Detroit i Los Angeles vsadilo na jednu kartu - tvorbu filmů.
Zkrácené seriály
Daniel Marks uvádí jeden konkrétní příklad, který podle něj za současnou mizivou produkcí stojí - streamovací služby. Kameraman to porovnává s obdobím, kdy se natáčely seriály jako třeba Akta X. Jedna řada takového seriálu měla běžně kolem 22 epizod.
„Natáčel se osm až deset měsíců v roce. Když jste u něj byli jako kameramani, nemuseli jste dělat nic jiného, vystačilo vám to. Dnes máte na Netflixu srovnatelný seriál jako třeba Stranger Things. Ten má všehovšudy osm hodinových epizod, jež vycházejí jen jednou za tři roky,“ vysvětluje s tím, že ani „ukotvení“ u podobně populárního seriálu neznamená finanční zajištění.
Pravidla hry se jednoduše změnila. Společnosti už během pandemie zjistily, že měly logicky nízké náklady, stále ale získávaly peníze od předplatitelů.
„Jakmile se produkce obnovila, šéfové studí si řekli: Uvidíme, jak málo můžeme utratit, abychom pořád vydělávali,“ podotýká Daniel.
Jak tedy na produkci ušetřit? Třeba tím, že se natáčení přesune do jiných měst či přímo zemí, kde je produkce o poznání levnější. Ve Spojených státech se v posledních letech staly oblíbeným místem pro natáčení Georgie, Severní Karolína nebo Texas. Ve světě pak Kanada, Velká Británie či Austrálie. Vyhledávanými se také staly lokace ve východní Evropě.
Film a Trumpova cla
Americký prezident Donald Trump v květnu prohlásil, že „Hollywood umírá“ a pohrozil zavedením 100% cel na filmy zahraniční výroby.
Co přesně prezident chce udělat, zůstává nejasné. Herec Jon Voight, jeden z Trumpových „zvláštních vyslanců“ v zábavním průmyslu (mezi tyto ambasadory patří ještě herci Sylvester Stallone a Mel Gibson), odhalil plán s řadou návrhů. Patří mezi ně daňové pobídky pro filmy natáčené v USA, nový „kulturní test“, který vyžaduje pozitivní pohled na USA nebo třeba pokuty pro studia natáčející americké příběhy v zahraničí.
„Pro studia je levnější postavit New York City na zvukovém pódiu v Budapešti, než točit přímo v New York City,“ doplňuje Daniel Marks s tím, že si produkce navíc najme místní (levnější) filmaře.
O přesunech celých produkcí do zahraničí ví své i Mike Carter, marketingový manažer z firmy Panavision, která v L. A. i pobočkách ve světě pronajímá filmovou techniku. „Mám spoustu přátel filmařů, kteří v současné době pracují na filmech venku,“ říká mi Carter v budově Panavision.
Upadající filmový průmysl se dá ilustrovat i na těchto společnostech. Některé z nich musely zavřít, protože neměly dost klientů, kteří by si u nich půjčovali kamery, objektivy a další filmové vybavení.
Panavision si toho je dobře vědoma a jako jedna z mála firem tohoto druhu „šije“ filmařům věci na míru. Mike Carter mi například za „vitrínou slávy“, kde jsou umístěny sošky Oscarů a Emmy, ukazuje objektiv, jež v těchto prostorách vyrobili technici Panavision. Objektiv vznikl pro jeden jediný záběr ve slavném filmu Lawrence z Arábie. Od té doby v Panavision podobné „jednoučelové“ objektivy vznikají na zakázku.
Firma Panavision je jednou z mála v L. A., která vyrábí své vlastní objektivy.
Práce často vyžaduje dlouhé hodiny pečlivého soustředění.
Některé objektivy jsou vyrobeny jen pro jeden jediný záběr.
Zaměstnanci firmy jsou své práci oddáni. Wally zde pracuje už přes 20 let.
„Jiní filmaři si o těchto záběrech přečtou, na ty filmy se podívají, a pak nám zavolají, protože i oni chtějí mít podobný záběr ve svém filmu. Obvykle tedy takový objektiv vyrobíme, a pak ho ještě pronajmeme. Stane se z něj produkt v naší řadě,“ vysvětluje celý princip Carter.
Je to úplná alchymie. Tvůrci oscarového snímku Oppenheimer tu například strávili dva měsíce jen proto, aby si vyzkoušeli nejrůznější záběry a techniku.
I Mike Carter ale přiznává, že pro filmaře v L. A. nastaly těžké časy. Připomíná lednové požáry, které z mapy města například vymazaly čtvrtě jako Pacific Palisade či Altadena.
„Požáry nám všem vzaly vítr z plachet. V Altadeně jsem znal spoustu lidí od filmu, kteří si dnes zřejmě nemohou dovolit postavit nový dům. Je to zničující,“ říká.
Věří však, že by v L. A. opět mohlo nastat dobré období. „Možná jsem blázen, ale věřím, že se kyvadlo zhoupne zpět. Ostatně, Kalifornie je dnes čtvrtou největší ekonomikou na světě!“ upozorňuje.
Marketingový manažer firmy Panavision Mike Carter.
Přidává se i kameraman Marks. K bohatosti státu ještě přičítá atraktivní lokace. Kalifornie totiž nabízí pláže, hory, pouště, kaňony. Filmař doufá, že by sám stát mohl filmovému průmyslu pomoci daňovými úlevami, které uplatňuje například už jednou zmíněná Georgie.
Korporátní dar, nebo pracovní místa?
Zdá se, že guvernér Kalifornie Gavin Newsom na jejich volání slyší. Nedávno navrhl zdvojnásobit finanční prostředky každoročně přidělované na kalifornský program daňových úlev pro filmy a televizní pořady, a to z 330 na 750 milionů dolarů.
Setkal se s dvojí reakcí. Někteří politici varují, že daňové pobídky představují korporátní dar bohatým šéfům studií, jiní naopak tvrdí, že je důležitější udržet v Kalifornii pracovní místa a nabídnout lidem od filmu mzdu, jež by odpovídala vysokým životním nákladům.
„L. A. je filmový průmysl. Je důvodem, proč Los Angeles existuje. Jsou tu nejlepší štáby, je tu nejlepší vybavení, nejlepší zvukové kulisy, nejlepší počasí, nejrozmanitější geografie, rasově pestrá populace. Všechno tohle je pro natáčení ideální,“ uzavírá kameraman Daniel Marks.
