Politici se hádají o rozpočtový „cedník“, ale stát dál tloustne na dluh

„Čím větší je politická válka, tím horší je stav veřejných rozpočtů,“ prohlásil šéf Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, když v ČT komentoval spory o státní rozpočet pro příští rok – tedy dokumentu, podle kterého se bude v roce 2026 rozdělovat 2,4 bilionu korun.

Už první verzi rozpočtu, kterou ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) předložil koncem srpna, odmítla jeho předurčená nástupkyně Alena Schillerová (ANO) slovy, že je „děravý jako cedník“ a že se podle něho „nedá hospodařit“.

Ještě do voleb opakovala místopředsedkyně ANO, že Stanjurův materiál je pouhý „cár papíru“, který nově zvolení poslanci pošlou odstupující vládě k přepracování. Jde totiž prý o „návrh fiktivní bilance, která by znamenala ekonomickou katastrofu pro tuto zemi“.

Po vyhraných volbách Schillerová volila ještě ostřejší výrazy a především si postěžovala, že v rozpočtu jsou podseknuté výdaje. Namísto navrženého schodku 286 miliard bude muset příští vláda asi zvýšit deficit na 350 miliard. To ovšem považovala řada expertů především za příslib, že se ANO chystá znovu zrychlit zadlužování státu stejným tempem, jako při minulém období vlády premiéra Andreje Babiše, aby mohlo splnit sliby voličům.

Ještě v první polovině října reagoval odstupující premiér Petr Fiala (ODS) slovy, že po takové kritice ani nemá smysl návrh rozpočtu nově zvolené Sněmovně posílat. Nakonec by ho stejně vrátila. Na tiskové konferenci doplnil, že raději dá nové vládě prostor, aby sama připravila „takový rozpočet, jaký považuje za dobrý“. Pokud vlastní rozpočet nestihne, může využít ten Stanjurův, ale ať ho Sněmovně pošle sama.

Svým zdráháním Fiala zkomplikoval očekávanému nástupci Babišovi život. Jeho nová vláda může získat důvěru Sněmovny nejdříve v polovině listopadu, spíše ale o měsíc později. Do té doby nemůže rozpočet poslancům předložit a ti o něm nemohou jednat.

Z toho logicky vyplývá, že Česko nebude mít počátkem roku 2026 schválený rozpočet a může se chystat na rozpočtové provizorium. To v praxi znamená, že vláda bude mít každý měsíc k dispozici maximálně částku odpovídající dvanáctině letošního rozpočtu a navíc nebude možné investovat.

Politici ANO i některých stran současné vlády Fialův postoj odsoudili s tím, že jde o „naschvál uražené vlády“ a Babiš dokonce vyhrožoval, že podá trestní oznámení. Záhy však otočil dosavadní rétoriku o 180 stupňů.

Nejdříve slíbil, že nechce měnit zákon o rozpočtové odpovědnosti, který v současné podobě zakazuje zvýšit navržený schodek 286 miliard. Místopředsedkyně Schillerová dokonce 21. října doporučila příští Sněmovně, aby rozpočet Fialově vládě nevracela. „My v tuto chvíli raději využijeme tento rozpočet jako podvozek, byť je to podle nás špatný rozpočet, a opravíme ho ve druhém čtení,“ prohlásila.

Celý konflikt má ovšem i hlubší rovinu. Babiš skutečně nemůže nové Sněmovně předložit rozpočet se schodkem vyšším než 286 miliard, dokud nezmění zákon o rozpočtové odpovědnosti. To se přes očekávané veto Senátu i prezidenta stihne nejdříve v polovině příštího roku.

Pro začátek roku se tak nabízejí dvě možnosti, jak řídit tuzemské finance – s pomocí zmíněného provizoria, nebo v lepším případě s využitím Stanjurova rozpočtu, který se více, či méně předělá. Od června pak bude možné zvýšit výdaje podle libosti rozsáhlou novelou rozpočtu, případně rozpočtem úplně novým. Při takových vyhlídkách má Fialova vláda sotva nějakou motivaci posílat Babišovi včas svůj návrh, a usnadnit mu tím přípravu očekávané rozpočtové revoluce.

Strategické manévry při schvalování rozpočtu znamenají pro daňového poplatníka vyhlídku, že přinejmenším v první polovině roku 2026 bude stát hospodařit tak, jak naplánoval Stanjura. Pokud bude nová Sněmovna jeho návrh akceptovat, může ho ve druhém čtení jen sotva významněji změnit.

Nejde o to, že odcházející ministr navrhl na příští rok příliš úsporný rozpočet. Je tomu právě naopak, Stanjurův dokument se drží obvyklé praxe uplynulého desetiletí. Výdaje rostou o 3,5 procenta při očekávané inflaci 2,3 procenta. Díky deficitu poblíž 300 miliard český stát nadále tloustne a své výdaje reálně zvyšuje.

Odstupující ministr po sobě zároveň zanechal volební rozpočet, při kterém se snažil přednostně uspokojit silné zájmové skupiny.

Je pravda, že důchody se zvyšují relativně málo ve srovnání s inflací, ovšem platy státních zaměstnanců (policistů, vojáků, úředníků atd.) rostou o devět procent, tedy největším tempem od roku 2018. Podobné to je ve školství, kde se příjmy navýší nejvíc za šest let, a ještě rychleji posilují výdaje na obranu.

Babiš i Schillerová odhalili největší rozpočtové díry v dopravních investicích a zdravotnictví, kde podle nich vládne „rozvrat“, případně hrozí „systémové selhání“. Ve skutečnosti využívají ke kritice vlády požadavky lobbistů, kteří by chtěli přidat ještě víc, než navrhuje Fialova vláda.

Národní dotaci pro dopravní investice zvyšuje Fialova vláda podle tradičního vzorce, tedy o 15-20 procent. Státní fond dopravní infrastruktury ovšem nedokázal zajistit dostatečnou výši dotací z Evropy, peníze neumí ani sám vydělat, a musel by se stejně jako letos omezit na výdaje 150-160 miliard. Proto s podporou ministra Martina Kupky (ODS) žádá od státu o 37,2 miliardy navíc.

Ve zdravotnictví zase vydal ministr Vlastimil Válek (TOP 09) úhradovou vyhlášku, podle níž musí pojišťovny platit jednotlivým poskytovatelům péče o 5-10 procent lepší ceny, platby zubařům se mají zvýšit dokonce o 25 procent. Výdaje za péči tak překročí 550 miliard. Příjmy pojišťoven však budou růst „jen“ o 5-6 procent, a proto ministr i politici z dosavadní opozice očekávají, že se pojišťovny v příštím roce propadnou do deficitu 15-24 miliard. Tím se jejich současné rezervy sníží na polovinu.

Jednou větou, v případě dopravních investic a zdravotnictví neřeší Babiš se Schillerovou potíže státního rozpočtu, ale jen pár kostlivců ze skříní odcházející vlády. Dvě mimorozpočtové instituce si u Stanjury nezajistily příjmy, které si samy naplánovaly a které jim schválil resortní ministr, a proto žádají o „záchranu“ v celkové výši 60 miliard od nového kabinetu. Pro budoucí ministryni financí nebude snadné jim vyjít vstříc – zejména proto, že šetřit na důchodcích, státních zaměstnancích a na školách by bylo popřením vlastního volebního programu.

V jednotlivých kapitolách lze vždy škrtat v desítkách nebo stovkách milionů, jako jediná možnost přesunout víc peněz se však v novém rozpočtu nabízí pouze částka 30,7 miliardy, o niž plánované výdaje na obranu přesahují hranici dvou procent HDP.

Ani to však není z pohledu zákona o rozpočtové odpovědnosti přípustné. Evropské předpisy sice umožňují odečíst od rozpočtového schodku obranné výdaje nad dvě procenta HDP, pokud se však peníze přesunou z obrany jinam, v deficitu se už objeví.

Skutečnou díru v rozpočtu by mohlo ANO reklamovat u sociálních výdajů, konkrétně u nově zavedené superdávky. Do nového titulu sociální pomoci se sdružují celkem čtyři dosavadní dávky, rozpočet 2026 však na superdávku a doplatky zrušených dávek rezervuje o 7,1 miliardy méně než rozpočet pro letošní rok. Očekávaný ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) tedy bude muset čelit stížnostem stovek tisíc ekonomicky slabších rodin, že škrtí jejich příjmy, případně bude muset žádat novou ministryni financí, ať výpadek dorovná.

Juchelka se prozatím neozval. Ministerstvo práce výpadek příjmů komentuje pouze neurčitými slovy: „Jednotlivé ukazatele nelze posuzovat zjednodušeně a odděleně, a to zejména při zavádění nových mechanismů a vzhledem ke komplexitě sociálního chování,“ uvedl tiskový odbor.

Další díry či chyby rozpočtu Schillerová neoznačila ani na přímý dotaz Seznam Zpráv, konkrétní připomínky nepřišly ani od jiných opozičních politiků. Pouze předseda SPD Tomio Okamura navrhuje vyrobit novou díru, tedy zaplatit ze státního rozpočtu necelých 20 miliard na podporu obnovitelných zdrojů, které by jinak prostřednictvím účtů za elektřinu musel uhradit spotřebitel.

V rámci sněmovní procedury neexistuje věcný důvod, proč by měla vláda nové Sněmovně poslat rozpočet na příští rok dříve než 3. listopadu. Pokud poslanci dostanou Stanjurův návrh opravdu v tomto termínu, může být do konce roku schválen a země se vyhne provizoriu. Odstupující premiér však o tom dosud nerozhodl.

„Stávající vláda počátkem listopadu nepochybně vyhodnotí aktuální situaci a rozhodne se, zdali bude mít smysl poslat připravený rozpočet znovu k projednání,“ uvedl naposledy Fiala.