Přišli o všechno. Padesát lidí čeká na spásu v tělocvičně, čas mají jen pár dní

Tělocvična u zámečku v obci Skalsko na Mladoboleslavsku je naplněna lehátky, oblečením i zásobami potravin. Už od konce minulého týdne slouží jako provizorní příbytek pro několik rodin z pět minut vzdálené obce Boreč. Ti přišli o střechu nad hlavou v noci ze čtvrtka na pátek kvůli požáru.

V rozlehlém prostoru tělocvičny posmutnělou náladu rozčeřují pobíhající děti. Pětapadesát evakuovaných z vyhořelé budovy, z nichž jde ve více než polovině o děti, teď nemá kam jít. Spoléhají na pomoc starostů, dobrovolníků a charity. Pomoc včetně zdravotnické péče zajišťují mimo jiné dobrovolníci z Českého červeného kříže.

Z přízemního domu na okraji obce Boreč, kde příbuzné rodiny bydlely, zbyly jen ohořelé stěny. Vrátit se tam proto už nemohou. „Je tu trochu zima, ale dá se to. Lepší by ale bylo, kdybychom byli zase doma. Budeme si muset zvykat jinde,“ popsal zhruba padesátiletý Martin Bílý, který je v tělocvičně ubytován s náctiletým synem. Další děti má prý na Slovensku.

Bílý v domě zasaženým požárem bydlel přes čtyři roky. Celá téměř šedesátiletá skupina tam v oddělených bytech žila pohromadě, někteří i desítky let.​​ Požár vypukl v noci ze čtvrtka na pátek v jedné z místností přízemní budovy. Během pár okamžiků pohltil celý dům, shořela střecha. Na místo sice dorazili hasiči, ale z domu už moc uchovat nešlo. Zůstaly jen obvodové zdi.

Zatímco Bílý si s některými dalšími muži v tělocvičně krátí dlouhou chvíli televizí umístěnou na zdi za sítí fotbalové branky, ženy s malými dětmi spíše posedávají v tichu v hloučku na postelích.

Některé se ale osmělí a mluví s reportéry. Byť o příčinách požáru zatím nechce mluvit starosta a policie ještě vede prověřování, mezi zachráněnými lidmi je slyšet verze, že se měl jeden z obyvatel domu polít hořlavinou.

„Kriminalisté stále čekají ma závěry znaleckých posudků od hasičského záchranného sboru, které by nám měly určit příčinu požáru. Kriminalisté dále ve věci vedou prověřování, vyslýchají svědky a zjišťují veškeré okolnosti vzniku požáru,“ říká mluvčí středočeské policie Barbora Schneeweissová.

Nicméně dodává, že policie teď pracuje s verzí, že k požáru mohlo dojít právě neodbornou manipulací s hořlavou látkou jednoho z obyvatel. „Jak a s jakým úmyslem s ní manipuloval, je předmětem dalšího šetření,“ dodává.

Svůj zážitek popisuje asi třicetiletá žena, která se představí jen příjmením Špiváková. V tělocvičně přebývá se svými třemi malými dětmi. Záhy reportérům sděluje, že byla v bytě, ve kterém se požár rozhořel. A měl ho podle ní spustit její přítel. Muž je, jak dodala, nyní ve vážném stavu v nemocnici.

Vysvětluje, že mezi sebou měli roztržku. „Byl pár minut v klidu, ale zničehonic vybouchl, začal řvát. Já ho klidnila, aby neřval, že děti spí, ať bere na ně ohled. Pak se oblékl, šel ven, uklidnil se a vracel se dovnitř v klidu. Jenže v tom najednou popadl kanystr s benzinem, šel ke kamnům, která hořela, tam se celý polil a pak i ta kamna. Jak se zvedl plamen, začal hořet i on sám. Byl to obrovský plamen. Ostatní příbuzní přítele dali na zem, vzali deku, uhasili ho a vyvedli ho ven, on byl na chodbě potom trošku asi v bezvědomí,“ líčí Špiváková s tím, že je z celého incidentu doteď v šoku.

U hořících kamen zrovna ležel na matraci i její tříletý syn. „Klepal se mi z toho ještě dva dny,“ popisuje žena.

Na vině partnerova chování jsou podle ní drogy. Přiznává, že sice tu noc pil i alkohol, ale ne natolik, aby ho podle ní dovedl k takovému chování. „Kolikrát pil, ale nic takového nikdy neudělal. Ale když si dal ty drogy, míval halucinace. Kdyby to nebyly drogy, nic z toho by se nestalo, on je nezvládl,“ dodává Špiváková.

Jak se cítí po požáru, který jí i ostatním spálil i většinu osobních věcí, popisuje i další asi čtyřicetiletá žena s dítětem v náručí. Ta si ale nepřeje uvést jméno. „Shořel nám celý dům před nosem, je to hrůza. Je tu zima, nemáme domov. Hlavně abychom měli střechu nad hlavou,“ dodává roztřeseným tónem.

Právě toho, že by se měli rozdělit, když byli zvyklí žít roky v jedné budově, se dotyční nyní podle starosty Borče Jiřího Klučiny obávají. A i to je překážkou ve shánění náhradního bydlení.

Starosta nyní intenzivně jedná s magistrátem Mladé Boleslavi i Středočeským krajem o náhradním bydlení. Přestože celé skupině spolu s dobrovolníky i Červeným křížem poskytují jídlo, teplo i lůžka, v tělocvičně už moc dlouho přebývat nemohou. „Problém je i technicky zajistit teplou vodu a zcela funkční není ani vytápění. Polovina evakuovaných jsou navíc děti, sedm je na plenkách a dva jsou kojenci. U těch nejmenších je stěžejní zajistit jim teplo, jsou náchylnější,“ popisuje starosta.

Kapacitně lze podle něj péči o skupinu zvládnout už jen do konce týdne. „Vydržíme ještě do pátku,“ avizuje Klučina. Náhradní ubytování je ale zatím v nedohlednu. To sděluje po úterním jednání s magistrátem. „Na rovinu nám řekli, že konkrétní prostory zatím nemají, problém je, že je zima, příslušné městské prostory mají plné lidí bez domova. Nemáme teď pro nikoho nic, jakmile by se něco objevilo, dostaneme informace o počtu a budeme jim to muset vysvětlit,“ nastiňuje starosta.

Podobně situaci popsala i mluvčí mladoboleslavského magistrátu Šárka Charousková. „Nemáme jako město náhradní ubytování, nejsou žádné dlouhodobě volné kapacity, to je hlavní problém. Všechny volné kapacity byly v roce 2022 poskytnuty ukrajinským uprchlíkům, většina tam ještě je doteď,“ vysvětluje.

Řešení je podle ní nyní primárně na Středočeském kraji. „Není to problém Mladé Boleslavi, když to řeknu napřímo. Ale náš krizový štáb zasedá a snaží se najít řešení, což bude obtížné,“ doplňuje mluvčí.

Překážkou je podle starosty z části i přání skoro šedesátičlenné skupiny evakuovaných, že chce zůstat bydlet pospolu.

„Magistrát obvolává azylové domy po republice, hledá něco, kde by mohli být třeba rok. Teď s obyvateli musíme projednat, že je situace neudržitelná, a musíme se pokusit je rozdělit na skupiny. Snad se podaří je přesvědčit a v příštích dnech je nějak ubytujeme,“ dodává starosta.

Podle Klučiny je potřeba zohlednit i to, že původní dům měly rodiny v soukromém vlastnictví. „Oni nám sami říkají, že kdyby měli být rozděleni tak, že by už se pak nikdy neviděli, byli by raději schopni svůj původní dům opravovat,“ říká.

Reportérům nicméně některé z žen v tělocvičně už popisovaly, že jsou ochotné jít bydlet i odděleně, hlavně když budou mít střechu nad hlavou.

Starosta Klučina upozorňuje i na to, jak následky požárů působí na psychiku skupiny ubytované v tělocvičně. Psychologickou pomoc řeší prakticky pro všechny. Jen pro představu, Červený kříž tady od čtvrtku už protočil přes 70 členů týmu.

„Psychika je problém. Ale snažíme se je zaměstnat, musím je pochválit, zapojili se do úklidu, starají se, vydávají jídlo, ohřívají jídlo. Dostali jsme je do procesu. Mají tu pořádek a někteří z nich se vrátili do práce, pracujeme na tom, aby se děti dostaly zpátky do škol,“ dodává starosta.

Klučina pak kritizuje mimo jiné komentáře pod internetovými články o tom, že skupina žijící ve vyhořelém domě patřila k vyloučené lokalitě. „Jsou to nesmysly o tom, že tam byl kravín, ale ne, oni tam měli normálně elektřinu, byli vybavení. Byly tam rozdělené byty, uprostřed chodba, bylo to rozděleno na normální rodiny,“ popisuje.

Podobné odsudky se dotýkají i obyvatel, kteří v tělocvičně nyní přebývají. „Ti lidé nevědí, jak jsme žili, přitom naše děti byly vždy čisté, umyté,“ zdůrazňuje jedna z matek.