Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Bývalá zemědělská usedlost v malé obci Oráčov na Rakovnicku. Uprostřed zahrady stojí jedenapadesátiletý majitel. Obchází desítky obrovských bílých big bagů plných jakéhosi plastového recyklátu, skelné vaty nebo šedivého prášku. Na pytlech je logo německé firmy, která sídlí ve městě Schwandorf nedaleko českých hranic. Další desítky big bagů mu leží poházených ve stodole. Dohromady kolem sto sedmdesáti kusů. Majitel rozpačitě kroutí hlavou a rozzlobeně gestikuluje.
„Jsem v hrozné situaci. Firma, která to sem navezla, si ten bordel neodváží, policisté nikoho neurgujou a inspekce dá možná pokutu. Ale to je vše. Vůbec nevím, co s tím mám teď dělat,“ lamentuje.
Překladiště jako zástěrka
Radek (příjmení si nepřál zveřejnit, redakce je však zná) má za to, že se stal obětí podvodu obchodníků s odpady. Svůj bývalý zemědělský objekt pronajal firmě, která ho zavezla neznámým odpadem, změnila majitele a na výzvy k odvozu už nereaguje. Legální likvidace ho může vyjít i na více než milion korun.
„Koncem srpna jsem dával inzerát, že tyto prostory pronajmu,“ ukazuje na stodolu a bývalé chlévy. „Ozval se zájemce, že má firmu v Třemošné na Plzeňsku a že by to tu rád využil jako překladiště stavebního materiálu pro německou firmu. Zajímalo ho, jestli se sem dostane s kamionem a ještěrkou,“ vypráví Radek.
Bezmála dvě stovky pytlů s neznámým odpadem.
O týden později podepsal nájemní smlouvu na sedm a půl tisíce korun měsíčně s Jiřím Volfem, jednatelem společnosti se zvláštním názvem #onlinelife s.r.o.
„Ještě jsem ho vyloženě upozorňoval, že bych byl nerad, aby mi to zavezli nějakým odpadem, načež mě ujistil, že určitě ne,“ říká Radek, když nájemníkovi předával klíče.
Koncem září se jel do své usedlosti v Oráčově podívat a už tam obrovské bílé pytle zaregistroval. Nájem za říjen a listopad ale dorazil, tedy vše vypadalo v pořádku. V prosinci už nikoliv.
„Chtěl jsem vědět, proč si stále na sebe nepřevedli elektřinu a jestli budeme prodlužovat smlouvu na další rok. Ani jeden telefon na Jiřího Volfa nebyl dostupný, na e-mail nikdo nereagoval a dopis se mi vrátil, protože firma sídlí na virtuální adrese. V lednu jsem se tam byl podívat a všechno už bylo zavezený,“ popisuje majitel objektu. Sice se mu podařilo sehnat nové číslo na Jiřího Volfa, leč ten jen sliboval, že to nějak vyřeší, ale skutek utek.
Koncem února došla Radkovi trpělivost a podal trestní oznámení na policejní služebně v Jesenici u Rakovníka. „Od té doby nic. Neozvali se, nebyli tu, nezmapovali to, nepozvali si mě k výslechu, prostě nic,“ zlobí se.
„Tímto případem se zabývají policisté z obvodního oddělení Jesenice s tím, že v současné době probíhají výslechy osob a další potřebné úkony. Vzhledem k tomu, že je celá věc ve fázi prověřování, není možné v tuto chvíli poskytnout bližší informace,“ napsala Seznam Zprávám mluvčí středočeských policistů Michaela Richterová
Inspektoři se domnívají, že pytlech je filtrační kal.
Následně se obrátil na Českou inspekci životního prostředí. Inspektoři přijeli na obhlídku minulý týden. Firma, která pytle na pozemek navezla, s inspekcí nekomunikuje.
„Poslali jsme jim datovou schránkou oznámení o zahájení kontroly, ale nikdo na to nereagoval. Když to tak bude i nadále, dostanou pokutu za nesoučinnost. To klidně můžou být i statisícové částky, ale ta vymahatelnost může být minimální,“ popisují inspektoři praxi, s kterou se setkávají.
Česká inspekce životního prostředí může ukládat pokuty pouze právnické osobě. Společnost #onlinelife s.r.o. je jen schránková firma se základním kapitálem tisíc korun, nulovým majetkem, nefunkčními webovými stránkami a navíc v polovině března změnila majitele. Ten má trvalou adresu v Litvě.
Seznam Zprávy kontaktovaly bývalého majitele, jednatele Jiřího Volfa, ale odmítl cokoliv sdělit. „Ježiš, to jde mimo mě, o tom nechci s vámi vůbec mluvit, na shledanou,“ řekl a zavěsil. Podle Centrálního registru dlužníků má Jiří Volf 24 exekucí ve výši bezmála deset milionů korun.
Inpektoři odhadují, že se na pozemku nachází zhruba 170 big bagů o hmotnosti až 250 kilogramů.
Redakce zaslala minulou středu dotazy i do německé společnosti Nabaltec, která na svých stránkách píše, že je výrobcem ekologických, nehořlavých plniv a speciálních oxidů, odpovědi zatím nedorazily.
Inspektoři odhadují, že na zemědělském pozemku v Oráčově leží zhruba 200 až 250 tun plastového recyklátu, patrně nějaký filtrační kal nebo jakýsi vápenatý materiál a skelná vata.
Majitel Radek se ptal na skládce, kolik by ho stála legální likvidace. Když prý přinese chemický rozbor, o jaký materiál vůbec jde, odhadl to majitel skládky na tři až pět tisíc korun za tunu. Zbavení se zhruba sto sedmdesáti pytlů ho tedy může vyjít na milion korun bez dopravy.
„Já ani nevím, jestli s těmi pytli můžu vůbec nakládat, protože to není můj majetek. Vůbec nevím, co s tím. Podat žalobu na firmu, která nic nemá a majitel je bůhví odkud? To nemá cenu,“ krčí rameny a doufá, že třeba policie bude nápomocná.
