V Českém Švýcarsku zavedli po požáru nová opatření, někteří je ignorují

Za pár dnů tomu bude rok, co v národním parku České Švýcarsko vypukl rozsáhlý požár.

Boj s plameny, které zasáhly na 1000 hektarů plochy, trval tři týdny a zapojily se do něj stovky hasičů i letecká technika z ciziny.

Se škodami se od té doby vyrovnává nejen příroda, ale i správa parku a okolní obce.

„Tady byl smrkový les, což úplně nebyl cenný biotop, ale když se podíváme třeba na významné porosty ve skalách, došlo k jejich zásadnímu poškození a ztrátě,“ přibližuje nám ztráty mluvčí národního parku Tomáš Salov.

Požár zničil i předchozí snahy o změnu smrkových monokultur. „V místech, kde už jsme tohle měli za sebou a bylo tam třeba druhé patro mladého lesa, vše zmizelo. Někde jsme tak přišli o 17 let práce,“ pokračuje.

Následky požárů pocítí i návštěvníci. Správa parku musela uzavřít například Gabrielinu stezku, která vede z Mezní Louky až k Pravčické bráně. „Kolem ní se teď nachází asi šest a půl tisíce potenciálně nebezpečných stromů,“ říká Salov.

Otevření se ale podle něj nechystá. Odklidit tolik stromů, z nichž má prý zhruba třetina „silný potenciál“ procházející turisty zasáhnout, by bylo obtížné. Těžba by zároveň mohla svahy narušit ještě více než samotný požár.

Tím to ale nekončí. Obdobný problém je i s Edmundovou soutěskou, kde se od roku 1890 provozovala plavba na lodičkách. „Pořád ještě hledáme řešení, jak se k tradici vrátit,“ naznačuje mluvčí.

Správa parku se otevření některých lokalit obává i ve chvílích, kdy by vstup byl jen na vlastní nebezpečí. „Přestože by tam lidé vstupovali s vědomím, že je tam vysoké riziko, tak jako provozovatelé se spoluodpovědnosti stejně nezbavíme.“

Navzdory ztrátě hodnotných rostlin a turistických stezek mluvčí pozitivně hodnotí fakt, že se podařilo zachovat přístup k nejnavštěvovanějším atrakcím. Zejména pak k Pravčické bráně z Hřenska, Tří pramenů, ale i Mezní Louky.

„Také je přístupná Divoká soutěska, kde se lidé můžou svézt na lodičce. Je tady spousta míst, která se přes veškerou nepřízeň podařilo pro návštěvníky zachovat,“ upozorňuje.

Na velké ploše parku je také bez stromů mnohem více světla a tepla. „Mnohem častěji radíme, aby si lidé při návštěvě vzali pokrývku hlavy a dostatek vody. Nejde totiž už o procházku stínem ve vysokém lese,“ připomíná.

Škodu, kterou požár způsobil, správa parku vyčíslila na téměř 50 milionů korun. „Převážně se jedná o lesnická zařízení, turistickou infrastrukturu a velký podíl mají vysokozátěžové bariéry chránící Hřensko před pády kamenů,“ vypočítává Salov.

Ačkoliv byl loňský požár ničivý, lze na něm najít i pozitivní aspekty. Lesy národního parku byly před požárem a kůrovcovou kalamitou z největší části složeny smrkovou monokulturou, která je pro dané území netypická.

Správa národního parku se tak od jeho založení v roce 2000 snažila intenzivně přeměňovat porosty na smíšené, podle mluvčího i nepopulárními metodami. „Běžně nám po smrkových lesích jezdily harvestory, dělaly se výběrové těžby,“ vysvětluje.

Díky tomu se ale do lesů začalo dostávat více světla, které zajistilo vznik nových stromových pater. Postupnými kroky pak vznikal les, který má sloužit jako národní park.

„Nemusíme už vést spory, jestli je správný ten, nebo onen přístup restrukturalizace parku k původní podobě. Správné je nechat přírodu být.“

Změna se tak výrazně urychlila. „Od roku 2018 je jasné, že je území nasměrované k plnohodnotnému národnímu parku. Do té doby jsme počítali s tím, že rekonstrukce původního lesa bude trvat třeba 50 let, to už dnes říct nelze,“ uvádí.

Vyhořelé pláně jsou atraktivní i vizuálně. Zajímají se ale i vědci, kterých není málo. „Už začíná být problém pro ně najít nějakou plochu, na které lze zkoumat. To požářiště je rozdělené do mnoha segmentů a plochy už jsou téměř rozdistribuované,“ říká k zájmu badatelů mluvčí.

„Jestli můžete, koukejte trošku pod nohy. Je mi líto každého stromku, který přehlédnu a šlápnu na něj,“ apeluje na nás Salov, když procházíme místy, kde už nová generace stromů viditelně vzniká.

Mnohde jsou mladé stromky doslova na každém kroku. Z velké části se jedná o břízy, které se tu vysemenily z jiných zdravých stromů. „Byl jsem tady před měsícem a některé z nich jsou klidně o sedm centimetrů vyšší,“ komentuje změny po požáru.

Zmiňuje, že růst nových dřevin bude značně individuální. Na některých místech mají stromky už teď klidně 20 centimetrů, někde rostou zatím jen byliny. To je ale podle Salova ideální stav pro vznik vícepatrového a druhově rozmanitého lesa.

Obnovu lesa se loni na podzim rozhodli podpořit i návštěvníci, kteří rozházeli v jednom místě spoustu kaštanů. Toho si ale strážci parku všimli a vzhledem k tomu, že kaštan do původního složení dřevin nepatří, museli v lese kaštany do jednoho vysbírat.

Unikátnost parku bude i v pohledu na spojení malých stromků nebo bylin a ohořelých pahýlů, které zůstanou v parku ještě několik let. „Oheň kmen zakonzervuje a dřevo pak není zajímavé pro některé druhy hmyzu nebo hub, takže dlouho nehnije,“ popsal Salov.

Požár v Českém Švýcarsku den po dni:

Výrazných změn dozná i celková péče o park. Značná část území bude žít svým životem a samovolně se po požáru obnovovat.

„Nakonec to asi bude úleva. Pět nebo deset let budeme ještě řešit problémy po kůrovci a požáru, pak se ale budeme moct více zaměřit na prezentaci přírodních kvalit, vysvětlování přírodních procesů nebo ekovýchovu,“ naznačuje, jak bude vypadat hospodaření s parkem v příštích letech.

„Nerad bych ale podpořil tvrzení, že máme z požáru radost. Když to je nekontrolovaný proces, tak ta negativa zdaleka převažují nad pozitivy,“ dodává Salov.

Správě národního parku byl po požáru vyčítán přístup k některým protipožárním opatřením. Vedení tak přišlo s několika změnami, které by podle nich měly pomoct požár dříve lokalizovat a případně ho efektivněji uhasit.

Aby k požárům nedocházelo, zavedlo vedení parku systém tří stupňů požárního rizika, které se odvíjí od doporučení Českého hydrometeorologického úřadu (ČHMÚ) a upravují pohyb návštěvníků na území parku.

Za běžného stavu mohou lidé navštěvovat park přes den i v noci. Mohou zároveň chodit po všech vyznačených, ale i nevyznačených cestách, které slouží například lesníkům nebo záchranářům.

Pokud ale ČHMÚ vyhlásí nízký stupeň nebezpečí požáru, je návštěvníkům zapovězen vstup do parku od 22:00 do 6:00. Pokud je vyhlášen vysoký stupeň rizika požáru, nesmějí ani na nevyznačené trasy. Aktuální stav mohou zjistit na webu parku, zároveň jsou na každém významnějším vstupu informační tabule.

Hasiči z Hřenska pak v poslední době pořídili monitorovací dron s termokamerou. Národní park s nimi uzavře smlouvu, díky které by měl dron stav požárů nad parkem kontrolovat.

„V požárně exponovaných obdobích budou moct nad tím územím přelétnout a podívat se, jestli někde není nějaký větší zdroj tepla,“ říká mluvčí. Rozsáhlejší dronové hlídky spíše vylučuje kvůli riziku střetu s dravci, kteří mohou na stroj zaútočit a zranit se.

Na území parku jsou nově rozmístěny i zásobníky s hasební vodou. Konkrétně se jedná o čtyři vaky, přičemž každý pojme 50 000 litrů vody (pro srovnání – velkoobjemová hasičská cisterna CV 40 pojme 21 000 litrů). Jeden vak vyšel asi na 80 tisíc korun.

Na dalších místech přibylo 14 nádrží, z nichž každá pojme 1000 litrů vody. Terénní personál je pak vybaven zádovými vaky, které pojmou 20 litrů vody, a strážci jsou tak schopni menší ohniska uhasit ihned.

Správa parku pořídila i hasební čtyřkolku, pojme asi 300 litrů vody a strážci s ní podle Salova budou moct zajet do méně přístupných míst dříve, než přijedou hasiči, kteří pak převezmou velení.

Pozitivně hodnotí změny i generální ředitel Hasičského záchranného sboru Vladimír Vlček. Dříve nepřístupné cesty pracovníci vyčistili a pravidelně je kontrolují, aby je při požáru mohli hasiči využít.

„I přes navýšení kapacit hasební vody je objem stále nedostatečný. Bude proto úkolem vedení hasičů Ústeckého kraje a obce Hřensko dostatek hasební vody zajistit,“ upozorňuje Vlček.

Z preventivních opatření správa parku také navýšila hlídky, které večer a po ránu procházejí stanovené trasy a sledují, zda nevidí někoho, kdo by v lese rozdělával oheň.

Lidí, kteří mohou území kontrolovat, je ale podle mluvčího málo. „Musíme zapojovat i kancelářský personál,“ popisuje Salov.

V současné době pracuje v parku pět profesionálních strážců, další dva by měla správa získat během srpna. Zároveň pomáhá asi deset aktivních dobrovolných strážců.

I to je ale podle mluvčího málo. „Ideální stav pro naše území by byl, kdybychom jich měli ještě třeba dalších deset navíc.“

Podle něj je ale potíž v tom, že jde o státní zaměstnance. „Přesahuje to dokonce kompetence Ministerstva životního prostředí. Rozhodnutí bohužel nepřísluší nám, ale vládě,“ stýská si.

Problém vidí ale nejen v situaci, kdy v parku hoří, všichni strážci tak musejí být ve službě a nikdo je nemůže střídat, ale i v době po požáru, kdy zodpovědnost nad dohašením ohně padla na park.

„Najmuli jsme kvůli tomu dobrovolné hasiče. Ty tady ale musel někdo znovu zorientovat. Nemluvíme ale o jednom nebo dvou týdnech, byla to práce na měsíce a pro naše strážce to byla extrémní zátěž. Jsme rádi, že nedošlo k žádnému úrazu.“

Těsně po požáru na správu parku cílila kritika starostů některých okolních obcí. Tvrdili, že vedení parku nezvládlo odklízení popadaných smrkových dřevin zasažených kůrovcem.

S přístupem parku není spokojen ani Pavel Hrdlička, majitel jednoho ze shořelých domů. Podle něj byl problém zejména v bezzásahových částech lesa, kde leželo popadané dřevo a kam se nemohli hasiči včas dostat. Zároveň kritizuje i pozdní zjištění, že vůbec požár vznikl a fakt, že hasební vody byl nedostatek.

„Pokud už tedy mají být některé zóny bezzásahové, tak měla správa parku z hlediska bezpečnosti domů a majetku udělat všechno pro to, aby nedošlo k jejich ohrožení,“ říká Hrdlička, kterému vzal požár nově zrekonstruovaný dům, jehož oprava by podle něj měla sahat až ke 20 milionům korun. „Vkládám naději do nového ředitele parku, který si dal za úkol tohle vyřešit.“

Experti ale vliv popadaných stromů na šíření požáru vyvracejí. Podle nich mohly dokonce v postupu požáru částečně zabraňovat. „Holiny byly překvapivě silně zasaženy požárem, a to i přes jejich ‚vyčištění‘, tedy přes absenci stojících a ležících kmenů i potěžebních zbytků,“ uvedli v analýze, kterou si nechalo zpracovat Ministerstvo životního prostředí.

Špatný přístup do některých míst připouští i správa parku, podle mluvčího Salova ale nebyl problém až tolik v popadaných kmenech.

„Problém jsou stojící suché stromy, které se mohou – zvláště při požáru – kdykoliv zlomit, a hasiči tak mezi ně vkročit nemohou a musí volit jinou strategii,“ vysvětluje.

Zároveň se brání i tím, že v době, kdy kůrovcem napadené stromy těžili a vytahávali, jim byl vytýkán přístup k přírodním procesům, podle kterých by dávalo smysl v lese dřevo nechat.

Koncem loňského září také skončil v čele národního parku České Švýcarsko Pavel Benda, kterého odvolala tehdejší ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU-ČSL). Zdůvodnila to mimo jiné údajně špatnou komunikací správy národního parku s okolními obcemi, a to nejen během požáru, ale i před ním.

Začátkem prosince tak do funkce tehdejší ministr životního prostředí Marian Jurečka (KDU-ČSL) jmenoval Petra Kříže, který se krátce poté sešel se starosty.

„Výrazně narostl počet různých setkání a jednání se starosty, ale i podnikateli v regionu a dalšími důležitými institucemi, jako jsou hasiči nebo krajská samospráva,“ komentuje dosavadní působení nového ředitele mluvčí Salov.

Některé obce a jejich obyvatelé se zároveň chtějí bránit i oficiální cestou. „Podávali jsme trestní oznámení na neznámého pachatele ve věci podezření z trestných činů zanedbání povinností při správě cizího majetku. Nejen ale na pachatele požáru, ale i na zvládnutí kůrovcové kalamity,“ říká pro Seznam Zprávy starosta obce Staré Křečany František Moravec.

Zda budou požadovat náhradu škody, ještě nevědí. „Rozhodneme se podle šetření, jestli bude zahájeno trestní řízení proti konkrétním osobám, nebo jestli orgány činné v trestním řízení věc odloží a půjdeme do občanskoprávního sporu,“ líčí Moravec další postup.

Připojit se k trestnímu oznámení zvažují i další obce, které mají problém s kůrovcovou kalamitou v blízkých národních parcích, nejde tedy jen o obce v okolí NP České Švýcarsko. Podle starosty Moravce by tak mělo jít o jakýsi precedenční případ. Zmínil například obce v okolí NP Šumava.

„Jsme v kontaktu s dalšími obcemi v rámci národních parků, kde se setkávají se stejnými problémy – bezzásahové zóny, kůrovcová kalamita, zničené lesy nebo zvýšené náklady na opatření. A teď po požáru samozřejmě vyvstávají další náklady, které jsou s tím spojeny.“

Podle mluvčího národního parku České Švýcarsko by ale změna bezzásahových zón v jejich případě smysl nedávala. „Přírodních a přírodě blízkých zón je u nás docela málo. Většina rozlohy byla tak jako tak v zóně soustředěné péče,“ uzavírá Salov.