Článek
Už od 1. ledna 2027 budou v Česku zakázané klecové chovy slepic. Před šesti lety to schválila Sněmovna v rámci zákona o ochraně zvířat proti týrání. Při řídce zaplněných lavicích tenkrát stačilo 53 hlasů pro změnu, která potěšila ochránce zvířat a zarmoutila klecové drůbežáře.
V politice šlo o jeden z mála případů, kdy postoj šetrný k přírodě porazil v přímém souboji ekonomické argumenty. V roce 2020 žily v českých klecích zhruba dvě třetiny všech nosnic, celkem asi čtyři miliony. Chovatelé varovali, že zákon zdraží tuzemská vejce a posílí dovoz levnější klecové snůšky, čímž domácí drůběžáři ztratí konkurenceschopnost. A někteří zavřou rovnou, protože do přestavby farem nebudou investovat.
Nad pragmatismem přesto převážilo soucitné stanovisko. Z dnešního pohledu to působí málem jako šťastná náhoda. Aktuální vládní sestava by se na takový návrh (tehdy přišel od Pirátů) dívala skrz prsty. Zákaz nás sice řadí do společnosti vyspělých zemí (Rakousko, Německo, Švýcarsko), ale také nese rukopis ideového nepřítele nové Babišovy vlády: měnění světa k lepšímu ve jménu hodnot a na úkor zavedených pravidel spotřeby.
Vyšla by z toho x-tá kulturní válka mezi takzvaným zdravým rozumem (podívejte na Poláky, ti nic nezakazují) a takzvaným aktivismem. Vyšší karty jsou přitom po volbách v rukou pragmatiků, ne idealistů.
Do téhle doby přichází letní zpráva, které si všimla i česká média: vejce z volného výběhu mají téměř dvojnásobnou klimatickou stopu oproti těm z klecových chovů. Zjistila to vědecká studie publikovaná v časopise Royal Society Open Science, o které napsal deník The Guardian. Ekologický, přírodní chov slepic znamená víc emisí, zatěžuje přírodu víc než velkodrůbežárny formátu vězení. No páni!
Přečtěte si také:
Jak tomu rozumět? Stala se někde chyba, ukvapili jsme se, zmýlili jsme se fatálně? Není čas se štípnout, procitnout z bio-snů a sklonit se před zdravým rozumem pragmatiků?
Záleží na tom, odkud se na věc díváte. Je možné připustit, že týrání slepic - je to tak, vždyť zákon je „chrání proti týrání“ - může být v důsledku matematicky ekologičtější. Vědecké zjištění takový výklad umožňuje. Ale určitě z něj nevyplývá, že by volný chov byl nějaký marketingový mýtus a že staré dobré klece neřekly své poslední slovo.
Studie, jak ji převyprávěl tisk, je místy sporná. Opírá se o data z let 2009-2010, nezabývala se používáním pesticidů nebo vlivem klecových chovů na biologickou rozmanitost. Ale základ patrně sedí: klece jsou efektivnější, protože vykazují lepší poměr slepice/vejce, zvířata přitom zabírají podstatně méně místa a spotřebují méně krmiva, které navíc nemusí být ekologicky vypěstované.
Neboli, kdybyste chtěli vyrobit milion vajec výhodně a s menší uhlíkovou stopou, podaří se vám to pravděpodobněji v hangáru průmyslového velkochovu než ve výběhu na zelené louce.
Klíčové je slovo „vyrobit“. Živočišná výroba někdy musí vypadat jako „výrobní proces“, někdy jím i skutečně je, ale není dobré to slovo dotáhnout do důsledků.
Když to přesto uděláme, můžeme starosti o týrání hodit za hlavu, říct, že vejce se vyrábějí nějak podobně jako kuličková ložiska, a prohlásit klece za ideál produktivity. I ekologie? To sotva. Ani britská studie se nedá přeložit jako ekologická obhajoba klecí. To by totiž znamenalo, že životnímu prostředí rozumíme jen jako výsledku rovnice. A vypadává z něj to hlavní: náš vztah ke světu, do kterého člověk patří úplně stejně jako kur domácí.
Někteří lidé chodí spát se slepicemi a vstávají za kuropění a v tom, že se to tak říká, je slyšet ozvěna harmonie. Ponětí, že slepice nemáme produktivně trápit. K tomu závěru není potřeba docházet technickým výpočtem, ale na prvním místě úsudkem, že se to nedělá.
Studie působí dojmem, jako že si musíme vybírat něco za něco: buď ekologické a efektivní týrání, nebo méně měřitelně ekologický a méně vajec produkující well-being slípek. To by byla falešná volba. Dobrá tak pro pána tvorstva, který má za to, že důmyslně spravuje přírodu podle jednoho měřítka: aby se mu vyplácela.
