Článek
Zamotaný spor mezi podnikatelem Ladislavem Olšbauerem a novým většinovým vlastníkem firmy ZOK - system, kterou Olšbauer spoluvybudoval a následně z větší části prodal, ukazuje hranice listovního tajemství v moderním pojetí.
Ladislav Olšbauer od roku 2022 tvrdí, že další osoby mají mít přístup do e-mailové schránky, kterou dlouhé roky využíval jako svoji primární.
Pro Seznam Zprávy popisuje, že svou firemní adresu používal od chvíle, kdy se v Česku začaly e-maily na konci 90. let prosazovat ke komunikaci namísto faxů. Jako podnikatel pak nerozlišoval mezi soukromým a pracovním emailem a využíval tento jediný - psaly mu na něj třeba banky, pojišťovny, ale i soukromí přátelé.
V roce 2016 firmu koupil nový investor a z původního polovičního majitele se stal zaměstnanec a následně i dodavatel konzultačních služeb a menšinový vlastník.
V rámci vlastnických sporů ovšem podle něj mělo docházet i k pročítání e-mailové schránky a manipulaci s ní.
„Právě z pojišťovny mi volali a říkali, že mi posílali urgenci na mail. Jenže já jsem ho nenašel. Byl jsem nervózní a zjišťoval jsem, co se děje,“ popisuje Ladislav Olšbauer, jak došel k přesvědčení, že mu někdo čte e-maily a také je promazává.
Podezření mu měl následně potvrdit další člověk. „Volal mi jeden z bývalých jednatelů společnosti a informoval mě, že docházelo k intenzivnímu pátrání v mé schránce,“ líčí Olšbauer.
Redakci Seznam Zpráv potvrdil tlak na zpřístupnění pošty i externí správce sítě, který si ovšem nepřál být jmenován. Ten měl být požádán, aby se zprávy směřující do schránky Ladislava Olšbauera přeposílaly i na jiné adresy.
„Já jsem to odmítl udělat. Nenastavil jsem to s tím, že by se to nemělo dělat. A tím pádem se se mnou rozešli,“ popsal redakci. Zároveň ale s odůvodněním, že situace proběhla před několika lety, nebyl schopen potvrdit, jestli přesměrování zpráv bylo vyloženě postaveno jako příkaz.
Podle současného jednatele společnosti ZOK - system Jiřího Dvořáčka firma nepochybila. Dvořáček vyzdvihuje, že s Ladislavem Olšbauerem má společnost řadu soudních sporů, a zneužití e-mailové schránky striktně odmítají. Olšbauer ve firmě už nepracuje, stále ale zůstává menšinovým vlastníkem.
„Dali jsme stanovisko, že si nejsme vědomi žádného porušení osobních údajů e-mailové schránky. Věc byla na základě našeho stanoviska řádně prověřena a nebylo zjištěno žádné pochybení z naší strany,“ reaguje Jiří Dvořáček.
Hranice? Těžko jednoznačně říct, reaguje odborník
Ladislav Olšbauer se už před třemi roky obrátil na Úřad pro ochranu osobních údajů. Argumentuje mimo jiné Listinou základních práv a svobod, která v článku 13 deklaruje, že nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů. Podnikatel zároveň tvrdí, že dodnes ke svému podnětu neobdržel žádný závěr.
Mluvčí úřadu pro Seznam Zprávy potvrdil, že šetření proběhlo, a uvedl, že k němu nelze sdělovat podrobnosti.
„K uvedené stížnosti však lze uvést, že úřad danou věc řešil a komunikoval s dotčenými osobami. Nicméně se v oblasti ochrany osobních údajů nepodařilo prokázat porušení právních předpisů,“ uvedl mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů Milan Řepka.
Podle Jana Vobořila, advokáta a výkonného ředitele organizace Iuridicum Remedium, zaměřující se na problematiku digitální svobody lidských práv, problém není jednoduchý. Vysvětluje, že firemní e-mail zaměstnanců není nedotknutelný.
„Těžko se to dá jednoznačně říct. Mohou být legitimní důvody, kdy člověk vystupuje za firmu a je potřeba prověřit, jak s někým jednal, nebo jaké e-maily posílal, může tam být legitimní zájem,“ říká advokát.
Podle něj hraje roli i to, jestli je e-mail spojený s příjmením člověka, nebo je naopak obecný, třeba jen „info@“. „Pokud ale někdo do mailu vstupuje a maže soukromou korespondenci, tak tam samozřejmě legitimní zájem není,“ dodává zároveň Vobořil.
Advokát také popisuje, že podobné případy před soud příliš často nemíří. Ladislav Olšbauer ale u svého sporu intenzivně zvažuje další právní kroky.
Prošetřuje se archivace mailu i nahlížení do schránek nemocných
To, že se stížnostmi kvůli nahlížení do e-mailové komunikace příliš často nesetkávají, říká i mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů. Pochybení ovšem úřad nyní shledal například u společnosti, která si veškerou korespondenci zaměstnanců archivovala po dobu 10 let.
„Kontrolovaná osoba neprokázala nutnost zálohovat veškerou komunikaci a ani potřebu ji archivovat po tak dlouhou dobu. Některé předpisy vyžadují uchování určitého druhu komunikace (např. předpisy z oblasti boje proti praní špinavých peněz), v uvedeném případě však byla uchovávána veškerá komunikace 10 let. Na základě výsledků kontroly proto bylo zahájeno správní řízení, které ze strany ÚOOÚ nebylo dosud ukončeno,“ popsal Milan Řepka.
Aktuálně úřad řeší také případ, kdy zaměstnavatel nahlížel do e-mailové komunikace zaměstnanců při dlouhodobé pracovní neschopnosti. Podle mluvčího Řepky za to může podle nařízení o ochraně osobních údajů uložit až sankci s horní hranicí 20 milionů eur.
