Svědectví z hořící továrny: Praskaly sloupy, bála jsem se, že nás smetou sutiny

„Je to prostě jedno velké neštěstí,“ shrnula pocity mnoha obyvatel Zlína z mohutného požáru podnikatelka Jana Čmuchálková. Její firma sídlí v bývalém baťovském areálu někdejšího podniku Svit. Hned v sousední budově ve čtvrtek vypukl rozsáhlý požár. Hasiči na místě vyhlásili čtvrtý, tedy nejvyšší stupeň poplachu.

Jana zaměstnává 12 lidí a právě od nich se o neštěstí dozvěděla jako první, neboť v tu chvíli na místě nebyla. „Viděla jsem nějaké fotografie, kluci mi to natáčeli,“ popsala čtvrteční ráno, kdy v devátém podlaží robustní skladové budovy vyšlehly plameny. Zpočátku zprávám nevěnovala velkou pozornost, brzy ale zjistila, že oheň není pod kontrolou a rychle se šíří do dalších pater. Rozhodla se proto vyrazit na místo.

„Říkala jsem si, že to nevypadá vůbec dobře. Viděla jsem, jak praskají sloupy. Celá firma tu stála a sledovala to. V tu chvíli jsem si řekla: Pojďme radši pryč, protože jestli to spadne, sutiny nás smetou.“

S reportérkou mluvila Jana Čmuchálková ve čtvrtek večer, již o poznání klidnější. Objekty, kde sídlí její firma, se díky enormní snaze hasičů podařilo uchránit a nápor tlakové vlny při zhroucení budovy číslo 34 jako zázrakem vydržela například i původní okna. Celý den však prožila v napětí, v budově má totiž zboží v hodnotě zhruba deseti milionů korun. „Doteď jsme nevěděli, jestli dovnitř napadaly sutiny, jestli budova vůbec drží. Nikam nás nepustí, okolí hlídá policie,“ popisovala dramatické chvíle. V nejbližších dnech firmu čeká kontrola statika.

„Byla jsem v neustálém napětí. Musela jsem se prostě na vlastní oči přesvědčit, zda to tam drží, nebo ne,“ dodala. Ačkoliv pociťovala úlevu, po čtvrtečních událostech vážně zvažuje stěhování. „Ve firmě přehodnotíme přesun do novější nebo lépe zabezpečené budovy. Budeme si víc hlídat požární signalizaci, revizní smlouvy, bezpečnostní zařízení i elektroinstalaci… Pro někoho, kdo nemá dostatečnou finanční rezervu, je tohle likvidační,“ přemítala.

V podobné, leč ještě nejistější situaci se ocitl Roman Velísek. „Nevíme vůbec, jak jsme dopadli,“ stěžoval si nervózně. Ve vedlejší budově provozuje firmu vyrábějící příslušenství k automobilům. Po vypuknutí požáru museli zaměstnanci objekt okamžitě opustit a on od té doby marně čekal na informace. „Mají na nás číslo, ale zatím žádné informace nemáme,“ dodal a ukázal video, kde je vidět pád části budovy těsně vedle oken jeho firmy. V areálu zůstal celý den a přiznal, že domů se zatím nechystá: „Chci vidět, jak na tom jsme.“

Požár vypukl v budově společnosti Cream, konkrétně v patře pronajatém obuvnickou firmou Vasky. Ta podle svých slov přišla zhruba o 75 tisíc párů obuvi, oblečení a doplňků značek Vasky a Botas v prodejní hodnotě 150 až 180 milionů korun. Značka sportovního oblečení Alpine Pro měla v objektu uskladněné zboží v hodnotě přesahující půl miliardy korun. Incident zasáhl také Nadaci Tomáše Bati, která přišla o palety s knihami, či firmu Equator Cycling.

Okolí hořící budovy zůstávalo uzavřené, přesto na místo celý čtvrtek přicházely hloučky zvědavců. „Diváků tam byla spousta, ale drželi se v bezpečné vzdálenosti,“ uvedl policejní mluvčí Petr Jaroš s tím, že na místě se během čtvrtka vystřídaly desítky policistů.

Požáru přihlížela i Iva, která v areálu několik let pracovala. „Měla jsem kancelář tady za rohem. Je to obrovská škoda, ty budovy jsou nádherné, ale vlastně mě nepřekvapuje, že se to stalo,“ krčila rameny. Narážela tím na fakt, že celý areál je památkovou zónou s velmi striktními pravidly.

„Vím, že byla strašným problémem jakákoliv úprava, musí tam být zachován původní stav budov, to znamená stará původní okna, žádná klimatizace, veškeré odvětrávání se muselo vést přes střechu,“ vysvětlovala reportérce Seznam Zpráv. Podle ní by město mělo využít část areálu moderněji – například pro kulturní účely. „Připomíná mi to tu scénu z filmu Slunce, seno, jahody, jak říkali: Aspoň tu budeme žít ve skanzenu za prachy,“ vtipkovala ironicky.

Opodál stál muž jménem Jiří, který se v Baťových závodech kdysi vyučil ševcem, tedy v oboru, který město proslavil po celém světě. „Je to památkově chráněná budova, chodím kolem ní od dětství. Je to hrozná škoda,“ říkal vážně. „Pracoval jsem ve ,stotřináctce‘, ta je tamhle,“ ukazoval na druhou stranu areálu. Jako elektrotechnik, který v areálu působil, naznačil, že stav objektů nebyl ideální: „Některé jsou podle mě zrekonstruované dobře, ale někde prostě chybí peníze, a tak se to tak nějak ,lepí.“

Policejní mluvčí Petr Jaroš však uvedl, že žádné potíže s technickým stavem budov hlášeny nebyly. „Takové informace nemám, k tomuto se teď nedokážu vyjádřit,“ reagoval na dotaz redakce. Hasiči a policisté příčinu požáru zatím šetří. „V tuto chvíli bych nechtěl spekulovat o příčinách ani o právní kvalifikaci. To je otázka příštích dnů,“ dodal policejní mluvčí.

„Přímo v té budově jsem dělal, už je to víc než 20 let, ale pořád si ten barák pamatuju, hezké to tam bylo, vzdušné,“ vzpomínal Robert, který požár sledoval z blízkosti hasičského kordonu. V ruce držel sportovní tašku, původně měl v plánu jít cvičit do posilovny sousedící s budovou. „Baráku je škoda, ale hlavně se modlím, aby to neskočilo na tu posilku. Vůbec mi to hlava nebere, jak se může něco takového v dnešní době stát. Stavím bytové domy jako investor, všude jsou přísná pravidla, všichni chtějí automatické hasicí přístroje. A pak se stane tohle,“ komentoval situaci.

Od místních nejčastěji zaznívalo, že shořel jeden ze symbolů města. „Takhle se v podstatě narodil Zlín, že? Je to prostě naše památka, my Zlíňáci jsme na to hrdí,“ svěřila se Jana Čmuchálková, citovaná v úvodu textu. „Prostě je nám to líto. Je to obrovská ztráta.“

Kulturní význam areálu připomněl například i student David. Budovu navrhl architekt Vladimír Kubečka a postavena byla mezi lety 1949 až 1955. „Byla to vlastně v té době asi nejmodernější funkcionalistická stavba ve Zlíně. Ona tam předtím vlastně stála jiná budova, za druhé světové války byla vybombardována a postavili tam tuto. No, je to fakt velká škoda,“ doplnil.

Historik architektury Zdeněk Lukeš upřesnil, že budova č. 34 v bývalém baťovském areálu je architektonicky cenným příkladem meziválečného zlínského funkcionalismu, který si udržel typický železobetonový skelet s režným neomítaným zdivem i v poválečné éře. Unikátnost stavby podle něj spočívala zejména v progresivním technologickém vybavení centrálního skladu obuvi, včetně plánovaného heliportu a interního kolejiště pro vagónování zboží, přičemž objekt vynikal reprezentativním vzhledem i dodržením přísných konstrukčních standardů „baťovského systému“, který Tomáš Baťa převzal z USA.