Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Čtenáři diskutovali pod článkem o možnostech, jež mají lidé, kteří chtějí být i po pohřbu šetrní k přírodě. Ať už jde o luční či lesní pohřebiště nebo takzvanou terramaci. Zajímavé názory vybrala redakce Seznam Zpráv do Fóra čtenářů.
„Mně se tento způsob pohřbívání líbí. A kdyby už zůstal jen tento způsob, bylo by to fajn. Ale chápu, že ne každý je příznivcem, je spousta lidí, kteří si přejí klasický hrob,“ píše například Helena Novotná.
Přečtěte si původní článek:
Vladimír Doležel: Tohle kvituji. Konečně lidé začínají chápat, že pohřeb může mít i jinou formu. U těch klasických mám pocit, jako by nestačilo, že vám umře blízký, ale ještě se dobrovolně a za velké peníze necháte deptat v nějaké depresivní pohřební místnosti s depresivní hudbou.
- Kateřina Bláhová (reaguje): Přesně! Souhlasím. Sama jsem byla na mírně alternativním pohřbu a zbylo z něj dojetí. Ne deprese. Ne smutek.
Petr Morávek: Je mi vcelku jedno, jak a kde spočinou moje ostatky, pro mě je důležitější, abych po sobě zanechal nějaké pěkné vzpomínky.
Tome Píšta: Mám rád moře , tak bych chtěl spálit a vysypat do řeky. Doplavu si do moře sám a budu cestovat po světě. Jinak řešit pohřeb asi nebudu, jsem přesvědčen, že mi to potom už bude jedno. A vymýšlet nějaké – za mě – kraviny nechci. A snad mi prominete ten příměr, ale je to stejné jako s dubajskou čokoládou. Vždy se najde někdo, kdo je ochotný za takovou blbost zaplatit. Samozřejmě že to může mít někdo jinak nastavené. Ale jako podnikatelský záměr je toto pohřebiště super, minimum práce a jistý výdělek.
Michal Dušek: Já jsem pro. Je to něco nového a krásně dojde ke spojení s přírodou. Já bych se rád nechal spálit, a poté nechat rozhodit na oblíbeném místě nad mořem. Ať mě vítr a moře donesou tam, kam mohou.
Josef Formánek: Jde tady o emotivní záležitost, jeví se to jako zatím pohodové, ale technicky je zde otázka, jak s nárokem na místo - budou zřejmě přibývat nároky na další plochy. Jak dlouho bude moci tělo zůstat na původním místě ? Nechci, aby po mně někdo po smrti šlapal, takže zábor dalších ploch na komunikace, nebo ne ? A k terramaci - jak s kostrou, tu nerozložíte, pomlít jak zbytky po kremaci?
Jan Halík: Pěkná myšlenka. Jako alternativa by byl zajímavý i les, kde by byly vysazovány stromy nad pohřbenými. Doma to praktikuji u zvířat - domácích i užitkových miláčků, kteří dožili přirozenou smrtí. Každý má svůj stromek v sadu, na mezi nebo na okraji lesa a mohu se těšit z krásných stromů a vzpomínek. Je to přece přirozený koloběh a bez zbytečných nákladů.
Hudík Libor: Moc pěkná myšlenka, často chodím přírodou a na leckterém krásném místě si pomyslím, tady bych chtěl být jednou pohřben. Líbilo se mi to do toho místa, kde je cena za 10 let prý správy a údržby. Tím je myšleno posekání louky? Když to srovnám s cenami na klasických hřbitovech, nemůže mě nenapadnout, že se jedná jen o pěkně okecaný a do kytiček zabalený byznys.
Michal Petschke: Nechci, aby platili moji potomci za hroby a pomníky. Ať mne nechají spálit a nasypou do rybníka na chalupě. Ať si raději vzpomenou, než aby chodili z povinnosti na hrob.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Natalia Raposova: Nevím, jestli tudy vede cesta do budoucna. Když si představím 11 milionů obyvatel ČR v proutěných rakvích, budou všude, a co spodní vody?
Sára Doležalová: Tohle je TAK skvělý. Když jsem před lety četla zahraniční článek o ekologickém pohřbívání, říkala jsem si, kéž by se to jednou stalo normou. Smrt blízkého člověka je sama o sobě těžká věc a nikdy nepochopím, proč se naše pohřební kultura snaží z toho obřadu udělat ještě depresivnější zážitek. Gotické rakve, smutná hudba, všude černá, strašný… Kdyby se to radši bralo jako setkání lidí, kteří měli k zemřelému blízko, jako oslava jeho života, pokora a úcta k přírodě, jejíž jsme součástí, to by bylo!
Slavka Tylova: Při dnešních cenách kremace 35 000 je lepší jen tiché rozloučení na rozptylové loučce. Společné shromáždění a nepříjemné kondolence v krematoriu jsou jenom na prodloužení bolesti. Smutek lze prožít i jinak.
- Jana Janásková (reaguje): Naopak, společné shromáždění a rozloučení na pozůstalou rodinu působí zklidňujícím dojmem, že i vzdálená rodina, sousedé, známí se přišli rozloučit, že společně sdílíme smutek. Je to takové společné uzavření životní pouti našeho drahého. A věřte mi, že kondolence, kterou rodina odmítne, chybí oběma stranám. Jako by bylo něco neuzavřeno.
Vladimír Přibyl: Když je to tak ekologické a jednoduché, proč je to tak drahé? Za pronájem hrobu na Olšanech platím na 10 let mnohem méně.
Zenkl Jan: Člověka a jeho bytost tvoří duše, která je nezničitelná. Tělo je schránka a celkem je fuk, co s ním po smrti, pokud to není úplně nedůstojný bizár…
