„Už do tohohle světa nepatřím.“ Třetina seniorů je digitálně vyloučená

Sedm set až osm set tisíc seniorů je v České republice zcela digitálně vyloučených, tedy bez jakéhokoliv přístupu k internetu, kde se dnes vyřizuje stále větší množství důležité agendy. Podle aktuálních dat agentury PAQ Research jsou u nás celkem digitálním vyloučením postiženy až 3 miliony lidí, velká část je přitom právě mezi seniory.

Zásadní problém je přitom podle mluvčí Rady seniorů ČR Lenky Desatové v tom, že se v online prostoru provádí stále více úkonů. „Situace se zhoršuje, protože digitální agenda přibývá. Část obchodů například poskytuje určité slevy výhradně v aplikacích přes chytrý mobilní telefon, který velká část seniorů nemá, a i pokud ho mají, často to, co na něm zvládají dělat, je poměrně dost omezené,“ uvedla Desatová.

Zároveň podle ní existuje významná část seniorů, která internet vůbec nechce, nebo je pro ně cenově nepřístupný. „Vzhledem k cenám zařízení, mobilních tarifů a internetového připojení ve srovnání s důchodem jde o poměrně velkou částku, kterou by měl dotyčný vydat. Obzvlášť, pokud žije senior sám v nájemním bytě, je to značná částka,“ řekla Desatová.

Právě osamělí starší lidé, kteří v této oblasti nemají potřebnou pomoc, jsou v dnešní době nejohroženější. Zásadní rozdíl je podle mluvčí komunitní organizace pro seniory Život 90 Adriány Oboňové mezi aktivnějšími seniory, kteří se o technologie zajímají, a těmi, kteří potřebné dovednosti a vybavení nemají. „Situace je jiná v případě, že mluvíme o seniorech z Prahy a velkých měst a o těch, co žijí na perifériích. Nejvíce zranitelní jsou ti, kteří mají nízké příjmy a nemají nikoho, kdo by jim s digitální otázkou mohl pomoci,“ popsala Oboňová. Na pomoci je v oblasti internetu podle PAQ Research závislá další třetina seniorů.

Neznalost digitálního světa v důsledku na seniory podle Desatové velmi silně dopadá. „Připadají si zbyteční, má to špatný vliv na jejich psychiku a to se může odrážet i ve zhoršení zdravotního stavu. Když s těmi lidmi potom mluvíte, slýcháte věci jako ‚já už do tohohle světa nepatřím, tak snad už brzo umřu‘. Ale to je něco, co by společnost neměla chtít dopustit,“ dodala Desatová.

Senioři také mnohdy čelí tlaku nebo nepochopení ze strany institucí. „Jedna seniorka se na nás obrátila, protože jí banka poslala dopis, že pokud si nenainstaluje mobilní bankovnictví, omezí jí přístup k účtu,“ popisuje mluvčí Rady seniorů Lenka Desatová.

Doprovodili ji proto na pobočku, kde se jí mladá bankéřka pokusila přesvědčit, že má přece chytrý telefon. „Seniorka se podívala na svou Nokii a řekla: ‚No je chytrej, krásně se z něj volá.‘ Teprve tehdy slečna pochopila, že to asi opravdu nepůjde,“ popsala se smíchem Desatová.

Podobných případů přibývá. Například někteří klienti bank zjišťují, že k určitým funkcím – jako jsou investice – mají přístup pouze přes mobilní aplikace. To samé platí i pro některé zdravotní pojišťovny, které poskytují bonusy a benefity výhradně digitálně. „Senioři to vnímají jako diskriminaci,“ řekla Desatová.

Problémy začínají být i v lékařství, část doktorů totiž přešla na objednávání online, s čímž si spousta seniorů neví rady. ,,Senioři se obraceli i na starostu, protože samozřejmě z toho byli nešťastní. Ministerstvo zdravotnictví i některé pojišťovny nám řeknou, že lékař je soukromý podnikatel může si to sám určit. To je něco, z čeho mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě,“ řekla Desatová s tím, že lékař má být především lékař, a poté až soukromý podnikatel.

Zkušenosti ze seniorní linky organizace Život 90 potvrzují, že nejde jen o technický problém. „Volají nám lidé, kteří nerozumí eReceptu nebo QR platbě, ale ještě více se bojí, že něco pokazí nebo že budou za hlupáky. Často se cítí trapně, když něco nepochopí,“ sdělila Obóňová.

S tím souhlasí i Iveta Čížová, mluvčí organizace Elpida. ,,Nedávno se na nás obrátil senior, který byl zaskočen tím, že na místě, kde často parkoval, nově šlo zaplatit pouze přes QR kód. Ocitl se tedy v situaci, kdy nebyl schopen zaplatit,” popsala.

V podobných situacích pak podle Dostálové dochází k tomu, že mají senioři pocit, že kvůli potřebě pomoci někoho obtěžují. „Příjemnější varianta je pro ně oslovit své kamarády a známé, nebo pak vlastní rodinu. Samozřejmě si ale dlouho rozmýšlí, co říct nebo kdy, protože nechtějí být svému okolí na obtíž,“ dodala Desatová.

Starost o digitální svět tak často připadne na mladší členy rodiny. „Já ten internet vůbec nepotřebuju. Všechno za mě udělá vnuk a důchod mi domů přinese pošťačka, tak co bych tam dělal?“ shrnul důchodce Jan, který ve svých téměř devadesáti letech používá jen tlačítkový telefon a o internet přílišný zájem nemá. „Jediná věc, která mi vadí, je, že takhle nevidím zápasy, co nedávají v televizi,“ dodal.

Někdy si také vzájemně pomáhají partneři. „Já mám internet, ona ne, ale poradíme si. My většinou nic nepotřebujeme, takže je to v pohodě,“ řekl senior Aleš, který přes internet vyřizuje vše i pro svou partnerku Jarmilu. „Já když je něco potřeba, tak to nechávám na něm a o nic se nestarám,“ zasmála se důchodkyně.

Digitální proměna společnosti postupuje rychle, ale ne každý s ní dokáže držet krok. Bez systémového řešení a podpory může mnoho starších lidí zůstat vyřazených. Podle odborníků je klíčem dostupné a trpělivé vzdělávání, posílení komunitní podpory i udržení lidské alternativy k online světu.

„Stát na seniory často nemyslí. Nám přijde úplně nesmyslné, že se nezamýšlí nad tím, jak problém řešit komplexně a strategicky,“ říká Desatová. Jako příklad navrhuje využít stávající síť České pošty, která má podle ní obrovský nevyužitý potenciál. „Pošta ztrácí agendu, ale přitom má spoustu poboček, proškolený personál, který je v přímém kontaktu se seniory. Mohla by fungovat jako digitální prostředník – pokud by na to stát myslel už při tvorbě zákonů,“ dodává.

Z praxe organizace Elpida vyplývá, že senioři o technologie zájem mají – jen často nevědí, kde začít. „Dnes mají senioři zájem primárně o kurzy ovládání mobilu. Praktické věci jako WhatsApp, plná paměť, stahování fotek. A pokud už telefon zvládají, chtějí se posunout dál – třeba stříhají videa,“ popisuje Čížová. Dodává, že mezi seniory roste i zájem o kurzy umělé inteligence.

Většina seniorů ale k těmto kurzům přístup nemá. „Byli bychom rádi, kdyby podobné možnosti existovaly i mimo Prahu – v menších městech, s takzvaně ‚senior-friendly‘ přístupem. Máme metodiky, zkušenosti, školíme lektory a víme, že to funguje,“ říká Čížová.

Podle Adriány Oboňové z organizace Život 90 je ale stejně důležité, aby vedle digitalizace stále zůstávala možnost volby. „Nemělo by se zapomínat na osobní kontakt, papírový formulář nebo alespoň možnost telefonicky požádat o pomoc,“ říká. I proto jejich organizace nabízí telefonické poradenství, kde seniory navádějí krok za krokem, když si například nevědí rady s QR kódem nebo eReceptem.

Kromě systemových řešení považují odborníci za klíčové i to, aby se pomoc dostala všude tam, kde je potřeba. ,,Zároveň by stát mohl ve větší míře podpořit komunitu, terénní podporu a samozřejmě i dostupnější vzdělávání. Ne jenom ve velkých městech, ale i v menších obcích,“ shrnuje Oboňová.