Ufňukaní lenoši? Mladí si v práci spíše trvají na svém, tvrdí experti

Roky platí český trh práce za mimořadně podivný. Na jedné straně se může pochlubit dlouhodobě jednou z nejnižších nezaměstnaností v Evropské unii – v srpnu jsme byli na druhém místě s očištěnou nezaměstnaností 2,7 procenta hned za Maltou s 2,5 procenta. Jenomže zároveň se v Česku nedaří zavádět modernější trendy, jako jsou částečné úvazky a volnější pracovní doba, která by pomohla přilákat i zranitelnější skupiny - rodiče pečující o malé děti nebo lidi v předdůchodovém věku.

Zaběhnutý řád se ovšem daří nabourávat nastupující generaci studentů a vysokoškoláků. Zaměstnavatelé se jim snaží přizpůsobovat a vycházejí vstříc jejich požadavkům.

V unikátní sérii Seznam Zpráv Jak se žije v Česku zkoumáme v září studentský život a to, jak se mladým lidem daří bořit stereotypní pojetí práce jako místa, kam se chodí od pondělí do pátku na osm a více hodin denně.

„Nemají problém se ozvat, když se jim něco nelíbí, velmi otevřeně, někdy si až člověk říká, že drze, ale snaží se věci řešit a myslím si, že je to z určitého úhlu pohledu dobře. Nenechají si líbit věci, které se jim nelíbí nebo nevyhovují, a také se nebojí zeptat,“ říká Kamila Čubanová z platformy Byznys pro společnosti, kde zastává post manažerky diverzity.

Zdůrazňuje, že nastupující generace a studenti si umí prolobbovat daleko lepší pracovní podmínky než dřívější generace a že to ve skutečnosti pomáhá i ostatním zaměstnancům, kteří se k nim mohou připojit.

„Dnešní mladá generace je v určitých věcech více sebevědomější, třeba právě na pracovním trhu. Je to možná i tím, že je rodiče a okolí více podporuje a chválí, a to se pak projeví na jejich sebevědomí,“ říká.

Daniel Novák, ředitel studie TOP Zaměstnavatelé, která vyhlašuje lídry na trhu práce z pohledu studentů, zase mluví o tom, že mladí chtějí vědět, s kým budou pracovat, na čem a jaký bude dopad a smysl práce.

„Překvapivě finanční stránka jako nástupní plat nebo šance na budoucí vysoké příjmy jsou mezi deseti charakteristikami atraktivního zaměstnavatele, ale ne na prvních příčkách,“ vypichuje Daniel Novák. Na prvním místě se totiž v jejich průzkumu mezi téměř 12 tisíci studenty dostalo složení týmu, přátelské pracovní prostředí a společenská odpovědnost zaměstnavatele.

Fakt, že pro mladé lidí je extrémně důležitá společenská zodpovědnost, potvrzuje z praxe i Michal Kosař z České spořitelny, kde má na starosti budování značky zaměstnavatele.

„Nebavíme se o tom, co dělá HR oddělení České spořitelny, ale co dělá celá společnost. Je to o udržitelnosti a odpovědnosti firmy. Značka je jen jedna a lidé si to spojují. Když budete vytvářet portfolio benefitu, ale samotná značka jim bude vadit, tak je na benefity neutáhnete. Vychází to z podstaty, že tady nejsou od toho, aby vydělávali peníze, mají to jinak,“ vyzdvihuje.

Ve spořitelně začal růst nástup mladých lidí – ročník 1991 až 2001 – ve chvíli, kdy začali komunikovat, že bance záleží na tom, aby se Čechům dařilo. „To číslo nám rapidně roste a zásadně vzrostlo v minulém roce. Nejvíc to přikládám značce. Z pohledu HR jsme neudělali tak markantní aktivity, udělala to značka,“ říká Michal Kosař.

Skupina ČEZ má zase jako velmi žádaný zaměstnavatel podle mluvčí Alice Horákové úspěch u studentů díky svému výjimečnému postavení: „Některé pozice – například operátor či operátorka jaderné elektrárny – v žádné jiné české firmě nenajdete,“ tvrdí.

Podobně i Letiště Praha, které se stalo v žebříčku top zaměstnavatelů podle studentů skokanem roku, využívá toho, že může nabízet velmi netradiční profese. „Lákadlem je neuvěřitelně pestrá paleta pracovních příležitostí, které na letišti máme. Proto se snažíme práci na letišti i atmosféru více přibližovat veřejnosti. Minulý rok jsme oslovili pro spolupráci Vojtu Kotka, který si vyzkoušel naše stěžejní profese, a mělo to velký úspěch,“ zmiňuje mluvčí Michal Procházka.

Zároveň umí na letišti originálně pracovat i s benefity, mezi které zařadili i tak nevšední akce, jako je běh po runway nebo jóga na vyhlídkové terase.

Podle Kamily Čubanové zároveň mladí kladou daleko větší důraz na svůj volný čas a různé formy flexibilní práce. „Osobně mám zkušenost, že když jsme hledali lidi a vedení nepřistoupilo na flexibilní úvazky, tak mi řada lidí na pohovoru řekla, že nenastoupí,“ popisuje.

„Hodně si také cení rovnováhy mezi prací a životem. Nejsou ochotní trávit 12 hodin v práci, což bylo běžné v devadesátkách,“ dodává manažerka diverzity.

Michal Kosař zdůrazňuje, že flexibilní úvazek neznamená jen zkrácení pracovní doby. „Ale o tom to vůbec není. Když se mladých ptáte, co chtějí a očekávají, tak je to svoboda.“

Popisuje to na konkrétním příkladu, že pro mladé není atraktivní ani práce z domova ve chvíli, kdy musí být fakticky osm hodin zavřený s počítačem. „Jde o to, že vám během dne přijede řemeslník opravit ledničku. Pracují, tři hodiny řeší ledničku, pak zase pracuji. Flexibilita je o možnosti manipulovat s časem. Je to možná trochu jako podnikání, ale se zázemím a bezpečím zaměstnavatele,“ říká manažer z České spořitelny.

Právě flexibilitu práce shodně pozorují jako klíčovou i ve Skupině ČEZ. „Přístup k flexibilní pracovní době a vyvážení pracovního a soukromého života je poměrně důležité téma. Naši zaměstnanci mají už nyní podle kolektivní smlouvy pracovní dobu stanovenou na 37,5 hodiny týdně či nižší,“ říká Alice Horáková ze Skupiny ČEZ.

Na Letišti Václava Havla pak mladí pracovníci přímo iniciovali a dotáhli do provozu systém, díky kterému si sami brigádníci plánují služby. „Ten umožňuje nejen mladým lidem lépe skloubit osobní a pracovní život,“ říká Michal Procházka.

Nedostatek pracovníků, a to i ve výhledu do budoucnosti, je podle oslovených odborníků důvodem, proč jsou aktuálně čeští zaměstnavatelé vstřícní k nestandardním požadavkům nastupující generace pracovníků.

„Dnešní pracovní trh je nastavený tak, že hledáte každou volnou ruku. Co se týká Prahy a velkých měst, tak tam je to přetahovaná o dobré zaměstnance,“ konstatuje Kamila Čubanová. Mluví o tom, že nábory mladých lidí pro firmy nejsou vůbec jednoduché.

To dokládají i data o uchazečích o zaměstnaní podle věku z letošního srpna. Mladých lidí nahlášených na Úřadu práce je relativně velmi málo.

A podle Kamily Čubanové ani mladí příliš do práce nespěchají. „Rozvíjejí se, zkouší různé věci, cestují. A pokud je to finančně nenutí, nebo nepotřebují praxi nebo si něco vyzkoušet, tak nejdou moc ani do brigád. Volný čas je pro ně cennější,“ říká.

Celkový obrázek pak doplňuje i to, že podle průzkumu společnosti Ipsos pro Seznam Zprávy příliš mnoho mladých lidí nekombinuje práci a studium.

Michal Kosař z České spořitelny zdůrazňuje, že zodpovědné firmy jsou pod tlakem demografického výhledu do budoucna:

„Za 10 až 15 let budou chybět úplně všichni. A mladých lidí bude k dispozici více než těch seniorních, ale díky nízké porodnosti bude všeobecně nedostatek lidí. V roce 2040 má chybět asi 400 tisíc lidí na českém trhu. To je obrovské číslo,“ říká.

Mluví tak i o tom, že se v rámci firmy nesoustředí pouze na mladé, ale na všechny věkové skupiny.

„Není to o tom dělat něco pro mladé. Do budoucna bude potřeba pracovat se všemi generacemi. Když budu mluvit za banku, tak potřebujeme všechny generace. Otáčíme se k tomu, že musíme být relevantní pro každou generaci,“ vyzdvihuje.

Pociťují to i na pražském letišti, kde průměrný věk rozmanité škály řemeslníků - od elektrikářů, zámečníků až po instalatéry - se pohybuje kolem 47 let.

„Důchodový věk se sice prodlužuje, přesto už teď musíme myslet na to, jak tuto skupinu profesí zajistíme do budoucna,“ říká Michal Procházka.