Článek
V Paříži v tomto týdnu zasedá Výbor světového dědictví. Jeden bod programu se přímo týká i České republiky.
Delegáti rozhodovali o dalším postupu ohledně historického centra Prahy. Nejzajímavější je pak konkrétně kauza Výtoňského mostu. Ten je již delší dobu ve špatném stavu a na stole leží dvě varianty, co s ním dál - výstavba zcela nového mostu, nebo oprava stávající nýtované konstrukce z roku 1901.
Výbor se přiklonil pro rekonstrukci. Nebylo to nijak překvapivé rozhodnutí. Navázal na závěry předcházející mise UNESCO, která své závěry zveřejnila letos v dubnu.
„Výbor bere na vědomí, že mise dospěla k závěru, že je možné stávající most zachovat, obnovit a doplnit o novou železniční trať vybudovanou podél něj; dále žádá smluvní stát, aby zachoval a obnovil Vyšehradský železniční most na jeho současném místě vzhledem k jeho přínosu k OUV (Outstanding Universal Value, výjimečné světové hodnotě – pozn. red.) objektu; a vyzývá smluvní stát, aby zvážil další doporučení mise týkající se mostu a jeho okolí,“ zní nejnovější usnesení.
Výbor UNESCO finální verzi dokumentů formálně zveřejňuje až na konci zasedání, které letos trvá do 16. července. V tuto chvíli je tedy oficiálně k dispozici pouze jeho návrh (v tomto materiálu dostupný na straně 70). Delegáti nicméně nad bodem ve čtvrtek odpoledne nediskutovali, což podle procesních pravidel znamená jeho přijetí v navrženém znění.
Záznam ze včerejšího jednání si můžete pustit na přiloženém videu. Pasáž týkající se Prahy začíná v čase 2:06:24.
Stejný názor zaujímá i Národní památkový ústav a Český národní komitét Mezinárodní rady památek a sídel (ČNK ICOMOS), hlavního poradního orgánu UNESCO.
Jeho prezident docent Martin Horáček vysvětluje, jak nejnovější stanovisko respektované mezinárodní organizace číst. „Tón, kterým UNESCO komunikuje, je vždy velmi zdvořilý a přátelský a organizace postupuje velmi diplomaticky,“ vysvětluje historik a expert na památkovou péči. „Čili když výbor ‚žádá‘, je to pro nás, respektive pro Českou republiku, velká výzva. Rozhodně se však nevyplatí kolem toho nějak slovíčkařit nebo chytračit,“ dodává.
Reálně podle něj hrozí, že pokud Česko názoru UNESCO nevyhoví, organizace přistoupí k dalším krokům – nejdříve k zařazení na seznam světového dědictví v ohrožení a následně případně i k úplnému vyškrtnutí Prahy ze seznamu památek.
Než se dostaneme dál, vysvětlete prosím, jakou přesně má ČNK ICOMOS ve vztahu k UNESCO roli?
Jsme nezávislý odborný orgán, součást mezinárodní sítě ICOMOS, která byla založena v roce 1965 s cílem sdílet dobrou praxi péče o památky, zlepšovat standardy péče o památky a taky – což nás teď zajímá – působit jako odborný poradní orgán v péči o kulturní dědictví právě pro UNESCO.
A jak konkrétně tedy ČNK zatím postupoval v případu Výtoňského mostu?
Této kauze věnujeme pozornost dlouhodobě. Výtoňský most je důležitou památkou architektury a součást Pražské památkové rezervace. My již několik let upozorňujeme na nezbytnost opravy mostu, jelikož kvůli zanedbané údržbě chátrá. Rád bych upozornil, že nehledě na to, že je zanedbána základní péče o svěřený majetek, což se netýká výlučně kulturních památek, je v tomto případě taky porušován zákon o státní památkové péči.
V čem vidíte rozpor se zákonem?
Vlastník je podle zákona povinen o památku pečovat. V tomto případě je vlastníkem stát a stát o most dle mého názoru dostatečně nepečuje.
Ze zákona o státní památkové péči:
§ 9, odst. 1:
Vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu. Je-li kulturní památka v společenském vlastnictví, je povinností organizace, která kulturní památku spravuje nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, a jejího nadřízeného orgánu vytvářet pro plnění uvedených povinností všechny potřebné předpoklady.
ČNK se tedy vyjádřil pro rekonstrukci mostu. Jak jste postupovali před jednáním Výboru UNESCO? Snažili jste se jej coby důležitý poradní orgán nějak „přemlouvat,“ aby se také silně postavil za rekonstrukci?
My s centrem světového dědictví UNESCO komunikovali, dávali mu k té kauze odborná stanoviska, ale chci zdůraznit, že jej nemůžeme jakkoli přemlouvat. Funguje to tak, že na kontrolní misi, která proběhla loni v prosinci v Praze, byli členové ICOMOS, ovšem z jiných zemí. Ti zpracovali zprávu a k našim informacím pouze přihlédli. Je důležité zajistit objektivní posudek.
Mise rovněž podpořila rekonstrukci. Výbor to nyní potvrdil. Cituji: „Žádá smluvní stát – tedy Českou republiku – aby zachoval a obnovil Vyšehradský železniční most na jeho současném místě vzhledem k jeho přínosu k OUV.“ Jak máme takové usnesení číst?
Tón, kterým UNESCO komunikuje, je vždy velmi zdvořilý a přátelský a organizace postupuje velmi diplomaticky. Čili když výbor „žádá“, je to pro nás, respektive pro Českou republiku, velká výzva. Rozhodně se však nevyplatí kolem toho nějak slovíčkařit nebo chytračit. Česká republika sama o zapsání Prahy na seznam světového dědictví usilovala a zápisem se zavázala k tomu, že bude památku – historické jádro Prahy – chránit se vším všudy. Pokud tak neučiní, může o svůj zápis na seznam přijít, a bude to vina jenom České republiky.
Vizualizace rekonstrukce Výtoňského mostu:
Je zřejmě na místě říct, že vyškrtnutí ze seznamu je skutečně krajní varianta. Předtím se nabízí ještě zařazení Prahy na seznam památek světového dědictví v ohrožení, čili takový „červený seznam“. Vy jste na tuto možnost upozorňoval v nedávné tiskové zprávě. Nejsou to každopádně trochu silné úvahy?
Pokud doporučení ze strany výboru nebudou respektována, čili most nebude opraven, zařazení na červený seznam reálně hrozí. A jak říkáte – je to předstupeň potenciálního vyškrtnutí. Pokud Praha, resp. Česká republika, nebude dál doporučení respektovat, může se to stát. Zatím to na stole není, ale hlavní město již má u UNESCO několik vroubků.
Jakých?
Mise z Centra světového dědictví ve věci péče o světové dědictví proběhla již v roce 2019 a předtím ještě vícekrát. Důvodů byla řada – věžové stavby na Pankráci, nová zástavba v centru a podobně.
Pokud by k zápisu na seznam ohrožených památek opravdu došlo, je to ostuda. Rád bych zdůraznil, že současné vedení hlavního města Prahy tvrdí, že usiluje o kultivaci turistiky, aby Praha nebyla vnímaná jako destinace pro večírky a centrum druhořadé zábavy. Zařazení na seznam světového dědictví v ohrožení, nebo dokonce vyškrtnutí z UNESCO by případnému inzerování Prahy jako kulturní destinace světové úrovně rozhodně neprospělo. Poškodilo by to navíc i pověst české památkové péče jako takové, která je dosud velmi dobrá.
Říkal jste, že vyškrtnutí zatím na stole není. Pokud bude, jak se k němu bude stavět ČNK ICOMOS? Pro UNESCO jste důležitý poradní hlas, budete tedy předkládat argumenty, že jde o příliš silný krok, nebo jej naopak podpoříte, abyste vyvinuli tlak na rozhodující orgány?
Nám jde v první řadě o zachování mostu, čili my bychom pokračovali v tom, co děláme doposud – budeme sledovat kauzu, hodnotit kroky jednotlivých stran, poskytovat odborná stanoviska, upozorňovat na porušování předpisů pro ochranu kulturního dědictví a apelovat na úřady a politiky, aby dali věc do pořádku. Nejde jen o UNESCO, oprava mostu by byl signál, že se umíme dohodnout na správné věci.
Na druhé straně kritici rekonstrukce tvrdí například to, že je nutná třetí kolej, která by vedla po samostatné mostovce, a ta by zasáhla do lokality samotné Výtoně. Není to také třeba brát v potaz?
Dopady na Výtoň bude mít jakékoliv řešení. My jako ČNK se s potřebou třetí koleje neztotožňujeme, ale pokud na ní Správa železnic trvá kvůli rozvoji dopravy, je to legitimní řešení a není na nás, abychom se proti tomu vymezovali. Každopádně Výbor světového dědictví třetí kolej také akceptuje v případě, že půjde o přidanou subtilní konstrukci, a ta určitě přijatelná je.
Návrh nové konstrukce v rozhovoru pro Seznam Zprávy hájil Pavel Paidar ze Správy železnic :
Kromě finálního rozhodnutí UNESCO nyní ještě Správa železnic a Ministerstvo dopravy čekají na stanovisko HIA (Heritage Impact Assessment, posouzení vlivu na kulturní dědictví). Jakou má ve věci roli?
HIA funguje analogicky ke známějšímu a legislativně zakotvenému stanovisku EIA (Environmental Impact Assessment, posouzení vlivu na životní prostředí – pozn. red.). Rád bych řekl, že tím měla Správa železnic začít, a je určitě dobře, že se tento nástroj využil. Je však nutné zdůraznit, že toto posouzení – ať už dopadne jakkoli – nemůže případně posloužit jako argument proti stávajícímu doporučení výboru pro světové dědictví. Je to nástroj doplňující, nikoli nadřazený nebo rozhodující.
K tématu Výtoňského mostu již zazněla řada názorů a podstatná část tvrdí, že k památkové péči přistupujeme příliš striktně a že to do jisté míry brání modernizaci. Tuším, že tomu budete oponovat, ale jak se s těmito názory vypořádáte?
Tušíte správně. Nicméně já vám uvedu číslo. V České republice je památkově chráněno asi jen 2,48 % území, a to památková ochrana často supluje jiné málo fungující nástroje jako jsou regulativy územního plánování a výstavby.
Pak bych rád řekl jeden příklad z opačného konce planety. V Sydney v Austrálii stojí krásná vilová čtvrť z počátku 20. století, jejíž obyvatelé se pro ni sami dožadují památkové ochrany. Proč? Aby sobě a svým dětem zajistili stejnou kvalitu bydlení, které se jim jednou podařilo dosáhnout. Čili rád bych řekl: přestaňme modernizaci brát jako boj s pomyslným nepřítelem, ať už za něj považujeme památky, nebo třeba divokou přírodu.
My v ICOMOS vnímáme modernizaci jako vylepšování, a sice vylepšování toho dobrého, co tady již máme. Může to vypadat jako idealismus, ale ve skutečnosti jde o velmi pragmatický přístup, který hájí zároveň obecný zájem a zároveň i zájem jednotlivců.
Na druhou stranu ale taky uvedu příklad: Drážďany. K našemu tématu se to hodí, jelikož ty byly ze seznamu UNESCO vyškrtnuty, shodou okolností také kvůli mostu. Já nemám dojem, že by tamní zcela nová konstrukce – mimochodem posvěcená v referendu – ublížila městu do té míry, aby ohrozila tamní památkovou rezervaci jako celek. Ptám se tedy, zda se občas na památkovou péči nedíváme příliš přísně?
Já drážďanskou kauzu neznám zcela důkladně, nicméně ten případ je trochu jiný. Z toho, co vím, tam v určitém momentě došlo k úplnému zablokování jednání mezi UNESCO a místními představiteli. Ti svou variantu tlačili dost na sílu a nechtěli se bavit ani třeba o vzhledu nového mostu, nebo jiné alternativě. Diskuse a hledání kompromisu jsou velmi důležité. V Praze se nicméně bavíme o kulturní památce, která už stojí a je zchátralá, protože o ní vlastník nepečoval.
